ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.2611.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 2611/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce S. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. f. Č. r., a 2) O. P., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemkům (původně o určení neplatnosti kupní smlouvy), vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 51/2004, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. července 2006, č. j. 22 Co 1030/2006-252, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. července 2006,
č. j. 22 Co 1030/2006 - 252, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou, doručenou soudu prvního stupně dne 18. 2. 2004, domáhal, aby soud rozhodl, že „kupní smlouva uzavřená mezi prvním žalovaným jako prodávajícím a druhou žalovanou jako kupující, jejímž předmětem jsou pozemkové parcely č. 50/1, 50/3, 50/7, 50/8, 50/9, 50/12, 50/13, 50/14, nacházející se v katastrálním území D. D., a na základě které probíhá u Katastrálního úřadu v Č. K. řízení pod č. j. V 381/2004, je neplatná“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že při uzavření této smlouvy došlo k porušení ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“, případně „zákon“), neboť druhá žalovaná nesplňuje podmínky uvedené v tomto ustanovení z důvodu, že obchodní společnost A. Š. s. r. o., jejíž je společníkem, na pozemcích v kat. území D. D. ani na pozemcích v katastrálním území sousedícím neprovozuje zemědělskou výrobu po dobu 36 měsíců, neboť pozemky pouze „mulčuje“ anebo jsou spásány koňmi. Žalobce jako vlastník sousedních pozemků, na nichž provozuje zemědělskou výrobu, a jako další zájemce o koupi předmětných pozemkových parcel ztratil nezákonným uzavřením kupní smlouvy ze dne 19. 1. 2004 možnost ucházet se o koupi těchto parcel. Bez určení neplatnosti této smlouvy by bylo ohroženo jeho právo účastnit se procesu výběru kupujícího na uzavření smlouvy o převodu těchto parcel a má proto naléhavý právní zájem ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. na požadovaném určení.
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 1. 2. 2005, č. j.
6 C 51/2004 - 188, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho předchozí rozsudek v této věci ze dne 26. 4. 2004, č. j. 6 C 51/2004 - 92, jímž žaloba byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. na požadovaném určení, byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2004, č. j. 22 Co 1397/2004 - 111, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení je dána, protože za situace, kdy projevil zájem o koupi, by se v případě vyhovujícího rozhodnutí soudu jeho postavení v nabídkovém řízení mohlo změnit, když by odpadla překážka přednostního postavení druhé žalované, a výběr by probíhal už jen podle výše nabídnuté kupní ceny (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdo 829/97). Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel
ze zjištění, že dne 19. 1. 2004 uzavřeli žalovaní kupní smlouvu podle §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., kterou první žalovaný prodal druhé žalované coby společnici společnosti A. Š. s. r. o., jež souhlasila s přednostní koupí pozemků, označené pozemky za dohodnutou kupní cenu; vkladové řízení bylo rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. K. ze dne 10. 2. 2004 přerušeno. Dále bylo z výpovědi svědků a listinných důkazů zjištěno, že předmětem podnikání společnosti A. Š. s. r. o., je od 1. 7. 1993 provozování zemědělské výroby, že tato společnost získala certifikát Ekologický podnikatel, že předmětné pozemky má v nájmu od roku 1996, že Ministerstvo zemědělství, Zemědělská agentura v Č. B., ve své zprávě ze dne 5. 11. 2003 potvrdilo P. f., že tato společnost provozuje zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v k. ú. obce V. B. nebo i v přilehlém katastrálním území, že v rozhodném období společnost na předmětných pozemcích provozovala zemědělskou výrobu, neboť pozemky byly mulčovány a spásány koňmi, a že se zabývá chovem hospodářských
a jiných zvířat. Dále bylo v řízení prokázáno a mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce je zařazen do evidence samostatně hospodařících rolníků, že již v roce 1996 projevil zájem o nájem pozemků v kat. území D., H. a S. a že požádal o koupi předmětných pozemků. Při právním posouzení věci vycházel okresní soud z ust. §7 odst. 1, odst. 4 a odst. 5 zákona č. 95/1999 Sb. a dále ze zákona č. 252/97 Sb., o zemědělství, podle kterého zemědělskou výrobou včetně hospodaření v lesích se rozumí mimo jiné živočišná výroba zahrnující chov hospodářských a jiných zvířat či živočichů za účelem získávání a výroby živočišných produktů, chov hospodářských zvířat k tahu a chov sportovních a dostihových koní. Výklad pojmu provozování zemědělské výroby proto nelze chápat v úzkém slova smyslu, ale v komplexu celé zemědělské výroby konkrétního podniku. Protože v daném případě bylo zjištěno, že v rozhodném období pozemky v k.ú. obce V. B. a i v přilehlém k. ú. sloužily k provozu zemědělské výroby tím, že byly mulčovány a spásány koňmi, a byly tak postupně zkulturňovány k dalšímu využití k provozu zemědělské výroby, kterou společnost A. Š. s. r. o. vykonává a i v budoucnu hodlá vykonávat, není žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 19. 1. 2004 důvodná, neboť nedošlo k porušení ustanovení zákona č. 95/1999 Sb., jak žalobce tvrdil.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
5. 5. 2005, č. j. 22 Co 591/2005 - 207, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu, která považoval za správná, a dovodil, že byly-li předmětem převodu podle kupní smlouvy žalovaných ze dne 19. 1. 2004 pozemky, které podle nájemní smlouvy ze dne 17. 1. 1994 č. 277 N 94/33 a jejího dodatku měla společnost A. Š. s. r. o. v nájmu již od roku 1996, je zřejmé, že bez dalšího vzniklo druhé žalované coby společníkovi této společnosti přednostní právo na koupi předmětných pozemků. Okolnost, zda tato společnost, jež měla pozemky v nájmu, na nich provozovala zemědělskou výrobu, není podle názoru odvolacího soudu rozhodná. Podmínka provozování zemědělské výroby podle ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. se vztahuje k případnému převodu jiných pozemků než těch, které má společnost v nájmu či podnájmu. To, že přednostní právo svědčí společníkům obchodních společností či členům družstev k těm pozemkům, které měly po stanovenou dobu v nájmu či podnájmu, nasvědčuje i formulace ust. §7 odst. 9 cit. zákona, v němž se „zjednodušeně hovoří o vzniku přednostního práva ve prospěch osob z titulu nájmu“. Ačkoliv se tedy odvolací soud ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně vycházejícími z obsáhlého důkazního řízení, není podle něj třeba pro posouzení důvodnosti uplatněné žaloby důsledně hodnotit, zda konkrétní formy obhospodařování předmětných pozemků jsou či nejsou provozováním zemědělské výroby, neboť tato okolnost není pro posouzení platnosti předmětné kupní smlouvy relevantní. Odvolací soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 19. 1. 2004 není v rozporu se zákonem č. 95/1999 Sb., a žaloba byla proto správně soudem prvního stupně zamítnuta.
Na základě dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 14. 3. 2006,
č. j. 30 Cdo 2381/2005 - 229, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud spatřoval ve výkladu ust. §7 zák. č. 95/1999 Sb. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné, neboť odvolací soud citované ustanovení v daném případě nesprávně vyložil a aplikoval, jestliže dovodil, že pro posouzení důvodnosti žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 19. 1. 2004 není rozhodující, zda obchodní společnost A. s. r. o., jejíž je druhá žalovaná společníkem, provozovala před uzavřením této smlouvy zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, a že podmínka provozování zemědělské výroby podle ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. se vztahuje k případnému převodu jiných pozemků než těch, které má společnost v nájmu či podnájmu.
Vzhledem k tomu, že krajský soud v dalším řízení zjistil, že v mezidobí byla druhá žalovaná zapsána do katastru nemovitostí jako vlastnice předmětných nemovitostí, připustil usnesením ze dne 11. 7. 2006, č. j. 22 Co 1030/2006, změnu žaloby navrženou žalobcem, učiněnou písemným podáním ze dne 19. 6. 2006, tak, že se domáhá, aby soud určil, že první žalovaný je vlastníkem předmětných pozemků.
Po doplnění dokazování přečtením výpovědi svědka M. P., který byl vyslechnut v řízení před soudem prvního stupně, a „Doplňujícím stanoviskem k činnosti na níže uvedených pozemcích v k. ú. D. D.“, vyhotoveným M. K., (K. t. e. a h. z. Z. J.) ze dne
4. 5. 2006 Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 7. 2006, č. j.
22 Co 1030/2006 - 252, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že „vlastníkem pozemkových parcel č. 50/1, 50/3, 50/7, 50/8, 50/9, 50/12, 50/13, 50/14, nacházejících se v katastrálním území D. D., obec V. B., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Č. K., je Česká republika – P. f. Č. r.“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shledal, že žalobce má ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť byla-li druhá žalovaná zapsána do katastru nemovitostí jako jejich vlastník, je nutno žalovat na určení existence práva nebo právního vztahu, přičemž otázka platnosti předmětné kupní smlouvy má jen povahu otázky předběžné ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1772/2000). Po zhodnocení provedených důkazů - vázán právním názorem dovolacího soudu ve zrušujícím rozsudku, v němž byl citován nález pléna Ústavního soudu Pl ÚS 15/99, ve spojení s důvodovou zprávou k zák. č. 95/1999 Sb., i se zřetelem k účelu tohoto zákona - dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba je důvodná. Dovodil, že vyplynulo-li ze svědecké výpovědi M. P. (manžela druhé žalované) - ohledně cíle, jež byl sledován při uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými ohledně sporných pozemků - že „nedovoluje-li zákon nákup pozemků od státu do rukou právnických osob, nakupují tyto pozemky oni jako společníci s tím, že záměr na pozemcích je záměrem pořád společnosti A. Š.“, je předmětná kupní smlouva neplatná podle ust. §39 obč. zák., neboť „její účel sledovaný druhou žalovanou jako kupující vedl k obcházení zákona“. Nabývání pozemků ve vlastnictví státu právnickými osobami je totiž v příkrém rozporu s účelem zák. č. 95/1999 Sb., jak je zřejmé z důvodové zprávy k tomuto zákonu, a proto „pokud účelem kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 19. 1. 2004 bylo faktické získání předmětných pozemků ve prospěch společnosti A. Š. s. r. o., je zřejmé, že předmětný právní úkon nesledoval účel, jež byl v zákoně stanoven“. Odvolací soud dále podotkl, že jeho právní závěr o neplatnosti smlouvy nelze považovat za „nepředvídatelný“ ve vztahu k možnosti se jím zabývat a na něj reagovat, byla-li neplatnost kupní smlouvy pro obcházení zákona namítána žalobcem již v žalobě. Proto vlastníkem předmětných nemovitostí je Česká republika, když podle ust. §17 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve spojení s ust. §2 odst. 1 zák. č. 569/1991 Sb., o P. f. Č. r., právě P. f. ČR spravuje zemědělské pozemky ve vlastnictví státu. Z tohoto důvodu krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a návrhu žalobce vyhověl, přičemž „ve výroku jen upřesnil formulaci vlastního žalobního návrhu ve vztahu ke správnému označení subjektu, jež by měl být jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí a stejně tak ve vztahu k bližšímu označení předmětných pozemků“. Tím podle něj nedošlo k porušení ust. §153 odst. 2 o. s. ř., neboť pouze použitím jiných slov byl vyjádřen nárok, jehož se žalobce dostatečně určitým žalobním petitem domáhal.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů podle
§241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Vadu řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřuje v tom, že po změně žaloby učiněné žalobcem v odvolacím řízení
a připuštěné odvolacím soudem, rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem jednak
o návrhu, který žalobce neučinil, respektive překročil návrh žalobce (tím, že určil vlastníkem pozemků Českou republiku, která však účastníkem řízení nebyla), a dále určil, že vlastníkem sporných pozemků je buď neexistující subjekt práva („Česká republika – P. f. České republiky“) nebo subjekt, který vůbec nebyl účastníkem řízení, anebo jsou vlastníky pozemků subjekty dva. Tím však v rozporu s ust. §153 odst. 2 o. s. ř. překročil návrh žalobce, nehledě na to, že se nejednalo o řízení, které mohlo být zahájeno i bez návrhu, ani o situaci, že by z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. I kdyby však nedošlo k této vadě řízení, bylo by třeba považovat předmětný výrok za nevykonatelný, neboť z něj vzhledem k tomu, že Česká republika i P. f. ČR jsou samostatnými subjekty práva, není patrno, koho soud určil za vlastníka pozemků. Z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka namítá, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dovolacího soudu, aby se v novém řízení zabýval otázkou, zda obchodní společnost A. Š. s. r. o., jíž je druhá žalovaná společníkem, provozovala před uzavřením napadené smlouvy zemědělskou výrobu nejméně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálním území obce nebo v katastrálním území, jež sousedí s katastrálním územím, ve kterém se nacházejí sporné pozemky, a že je nesprávný jeho závěr, že podmínka provozování zemědělské výroby podle ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. se vztahuje k případnému převodu jiných pozemků než těch, které má společnost v nájmu či podnájmu. Má za to, že právní názor krajského soudu, že koupí pozemků druhá žalovaná, jakožto společnice obchodní společnosti AGRO Šumava s. r. o., obešla zákon č. 95/1999 Sb., „jej usvědčuje z naprostého nepochopení smyslu a účelu tohoto zákona a rovněž z jeho nesprávné aplikace“. Poukazuje na to, že zákon č. 95/1999 Sb. v ust. §7 odst. 1 písm. c) uvádí, že pozemky se převedou společníkům obchodních společností nebo členům družstev, které provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, avšak zákon již nestanoví, že by společník nebo člen takovéto právnické osoby musel sám splňovat v minulosti nebo do budoucna podmínku jakéhokoliv provozování zemědělské výroby, jak se snaží svým rozhodnutím naznačit odvolací soud. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, a že je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnila, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, popřípadě jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 19. 1. 2004 je absolutně neplatná podle §39 obč. zák. z důvodu obcházení zákona č. 95/1999 Sb.
Podle §39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
Ustanovení §39 obč. zák. stíhá sankcí neplatnosti právní úkony contra legem,
in fraudem legis a contra bonos mores; vymezuje tak tři skutkové podstaty nedovolenosti právních jednání. Pokud jde o právní úkony obcházející zákon byla soudní praxe usměrněna např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1999, sp. zn.
2 Cdon 1659/97, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 12/1999 pod č. 121, v němž bylo vysloveno, že právními úkony, jimiž se zákon obchází, jsou takové právní úkony, které sice neodporují výslovnému zákazu zákona, jež však svými důsledky směřují
k výsledku zákonu odporujícímu (in fraudem legis).
Podle §7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., který upravuje převody zemědělských pozemků na samostatně hospodařící rolníky, vlastníky zemědělské půdy, společníky obchodních společností, členy družstev a oprávněné osoby, P. f. může prodat zemědělské pozemky a) oprávněným osobám, b) samostatně hospodařícím rolníkům, kteří prokazatelně provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, c) společníkům obchodních společností nebo členům družstev, které provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, d) osobám podle §4 odst. 1 písm. a), které vlastní nejméně 10 ha zemědělské půdy v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji.
Podle odst. 3 tohoto ustanovení osoby uvedené v odstavci 1 mohou o koupi zemědělského pozemku požádat písemně P. f. do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje.
Podle odst. 4 tohoto ustanovení požádá-li o koupi zemědělského pozemku více osob uvedených v odstavci 1, vyzve je Pozemkový fond, aby nabídly cenu. Podle výše nabídnuté kupní ceny stanoví P. f. pořadí osob, a poté prodá zemědělský pozemek té z nich, která se s nejvyšší cenou umístila na prvním místě v pořadí. Pokud tato osoba neuzavře ve stanovené lhůtě (§11 odst. 3) smlouvu, bude P. f. postupně vyzývat k uzavření kupní smlouvy osoby na dalších místech v pořadí. V případě, že některé nabízené kupní ceny budou shodné, platí obdobně §6 odst. 3.
Podle odst. 5 tohoto ustanovení výzvu podle odstavce 4 P. f. neučiní, pokud mezi osobami, které požádaly o koupi zemědělského pozemku, je oprávněná osoba, jejíž nárok uplatněný na převod vznikl nevydáním pozemků nebo jejich částí nacházejících se v katastrálním území obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náleží pozemek určený k prodeji a finanční hodnota nároku představuje nejméně 70 % z minimální ceny pozemku určeného
k prodeji, nebo osoba, která má tento pozemek pronajatý od P. f. ke dni vyhlášení prodeje a po dobu 36 měsíců před vyhlášením prodeje byla nájemcem nebo podnájemcem tohoto pozemku. Do požadované doby 36 měsíců se započítává i doba,
po kterou byl nájemce nebo podnájemce pozemku právním předchůdcem současného nájemce. Tyto osoby mají před ostatními osobami uvedenými v odstavci 1 přednostní právo na prodej, a to tak, že na prvním místě v pořadí bude oprávněná osoba,
a na druhém místě bude nájemce, pokud toto právo uplatní v žádosti podle odstavce 3.
Podle odst. 6 tohoto ustanovení podmínka nájmu nebo podnájmu bude považována za splněnou i v případě, že osoba uplatňující přednostní právo z titulu nájmu měla po stanovenou dobu v nájmu nebo podnájmu zemědělský pozemek
v majetku státu odpovídající velikosti v katastrálním území obce, do něhož náleží pozemek (pozemky) určený k prodeji dotčený pozemkovou úpravou, který vznikl
na základě rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv.
Podle odst. 8 tohoto ustanovení u společníků obchodních společností nebo členů družstev podle odstavce 1 písm. c) platí, že podmínky pro vznik přednostního práva uvedené v odstavcích 5 a 6 splňuje obchodní společnost, jejímž je společníkem, nebo družstvo, jehož je členem. Společník obchodní společnosti nebo člen družstva může své přednostní právo podle odstavců 5 a 6 uplatnit pouze s písemným souhlasem obchodní společnosti, jejímž je společníkem, nebo družstva, jehož je členem. Tento souhlas týkající se konkrétního pozemku musí být přiložen k žádosti podle odstavce 3.
Z této úpravy vyplývá, že ust. §7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. stanoví okruh subjektů, kterým může P. f. prodat zemědělské pozemky, jimiž jsou oprávněné osoby, samostatně hospodařící rolníci, vlastníci zemědělské půdy, společníci obchodních společností a členové družstev, a to za podmínek blíže vymezených v tomto ustanovení pod písm. a) až d). V dalších odstavcích tohoto ustanovení pak zákon stanoví, jakým způsobem P. f. při prodeji zemědělských pozemků v majetku státu subjektům uvedeným v §7 odst. 1 zákona postupuje, a současně určuje pořadí osob, jimž pozemky mohou být prodány v případě, že o koupi zemědělského pozemku požádá více osob uvedených v §7 odst. 1 cit. zákona. Z toho vyplývá, že jiným osobám než uvedeným v ust. §7 odst. 1 písm. a) až d) nemohou být zemědělské pozemky podle tohoto ustanovení prodány. Jestliže tedy o koupi zemědělského pozemku požádal společník obchodní společnosti, musí tato společnost splňovat podmínky uvedené v §7 odst. 1 písm. c) zákona, tj. že obchodní společnost, jejímž je společníkem, provozuje zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji. Ust. §7 odst. 5, odst. 6, odst. 7, odst. 8, odst. 9 a odst. 10 zákona pak stanoví podmínky přednostního práva na prodej zemědělských pozemků z majetku státu osobám uvedeným v ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona (a dalším vyjmenovaným osobám).
Zákon tedy umožňuje převod zemědělských (a lesních) pozemků z vlastnictví státu na společníky obchodních společností a členy družstev (nikoliv na obchodní společnosti a družstva), podmínkou takového prodeje - jak je uvedeno v ust. §7 odst. 1 písm. c) zákona - je, že obchodní společnost (nebo družstvo) provozuje zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji. Při přednostním prodeji zemědělských (a lesních) pozemků z vlastnictví státu společníkům obchodních společností (nebo členům družstva) pak podle odstavce 8 tohoto ustanovení platí, že podmínky uvedené v odstavcích 5 a 6,
tj. nájem nebo pronájem pozemků od P. f. ke dni vyhlášení prodeje po dobu 36 měsíců před vyhlášením prodeje, splňuje obchodní společnost, jejímž je společníkem (nebo družstvo, jehož je členem), a že společník obchodní společnosti (nebo člen družstva) své přednostní právo uplatní s písemným souhlasem obchodní společnosti, jejímž je společníkem, (nebo družstva, jehož je členem).
Nelze se tudíž ztotožnit s názorem odvolacího soudu, že kupní smlouva ze dne 19. 1. 2004 uzavřená mezi žalovanými je absolutně neplatná podle §39 obč. zák. z důvodu, že „účelem této kupní smlouvy bylo faktické získání předmětných pozemků ve prospěch společnosti A. Š. s. r. o.“, tedy že „účel sledovaný druhou žalovanou jako kupující vedl k obcházení zákona“. Jestliže totiž v dané věci bylo zjištěno, že první žalovaný prodal předmětné pozemky druhé žalované coby společnici společnosti A. Š. s. r. o., jež souhlasila s přednostní koupí pozemků, a že společnost A. Š. s. r. o. měla tyto pozemky v nájmu od roku 1996, pak kupní smlouva svými důsledky nesměřovala k výsledku zákonu odporujícímu za předpokladu, že společnost A. Š. s. r. o. provozovala zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji [srov. §7 odst. 1 písm. c) zákona], neboť ostatní podmínky zákona pro prodej předmětných pozemků žalované coby společnici této společnosti byly splněny. Právě splnění této zákonné podmínky, tedy že společnost A. Š. s. r. o. provozovala zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, žalobce zpochybnil již v žalobě a z tohoto důvodu má za to, že předmětná kupní smlouva ze dne 19. 1. 2004 je neplatná.
Je tedy zřejmé, že odvolací soud při svém rozhodnutí nevycházel ze závazného právního názoru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2006, č. j. 30 Cdo 2381/2005 - 229, jak dovolatelka namítá.
Úkolem odvolacího soudu v dalším řízení tudíž bude, aby na základě odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně přezkoumal, zda je správný jeho závěr uvedený v rozsudku ze dne 1. 2. 2005, č. j. 6 C 51/2004 - 188, že společnost A. Š. s. r. o. provozovala zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích v katastrálních územích obce nebo katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky, které byly předmětem prodeje.
Podle §79 odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř. žaloba musí obsahovat - kromě dalších náležitostí - rovněž jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá.
Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva
a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou
a nemůže přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (výjimky z tohoto pravidla jsou uvedeny v ust. §153 odst. 2 o. s. ř.). Soud je proto v daném řízení vázán žalobou
a může v něm rozhodnout jen o tom, co žalobce požadoval. Nápravu omylu v právním názoru, k němuž došlo při podání žaloby (resp. po připuštění změny žaloby soudem, tak jako v daném případě), může žalobce zjednat jen tím, že svůj požadavek vyjádřený v tzv. žalobním petitu změní za podmínek uvedených v ust. §95 o. s. ř.
V projednávané věci bylo zjištěno, že mezi druhou žalovanou jako kupující
a P. f. ČR jako správcem pozemků ve vlastnictví státu (České republiky), jako prodávajícím, byla uzavřena dne 19. 1. 2004 kupní smlouva o převodu vlastnického práva k předmětným pozemkům v k. ú. D. D. Jak z obsahu spisu vyplývá, žalobce se původně domáhal určení, že předmětná kupní smlouva je neplatná, v průběhu odvolacího řízení (s ohledem na skutečnost, že druhá žalovaná byla v mezidobí zapsána jako vlastnice předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí) změnil se souhlasem odvolacího soudu žalobní petit tak, že se domáhá, aby bylo určeno, že žalovaný P. f. ČR je vlastníkem předmětných nemovitostí. Z výpisu z katastru nemovitostí, vztahujícího se k předmětným pozemkům, ze zák. č. 569/1991 Sb., o P. f. České republiky, i ze zákona č. 229/1991 Sb. je ovšem patrno, že vlastníkem předmětných pozemků byl stát (Česká republika) a že P. f. ČR náleželo jen právo hospodaření s těmito pozemky; P. f. ČR tudíž ve sporu o určení vlastnictví k předmětným nemovitostem ani nebyl pasivně věcně legitimován (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 24 Cdo 108/99).
V dané věci se z uvedených důvodů nejednalo a ani nemohlo jednat o „upřesnění žalovaného subjektu“ a o „odstranění vady žaloby, resp. žalobního petitu, ve vztahu
ke správnému označení subjektu, jenž by měl být jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí“, jak se mylně domnívá odvolací soud, neboť Česká republika
a P. f. České republiky jsou samostatnými subjekty práva [srov. §21 obč. zák., podle kterého pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou, a §1 odst. 1 zákona č. 569/1991 Sb., o P. f. České republiky, který stanoví, že P. f. ČR je právnická osoba a zapisuje se do obchodního rejstříku (není tedy organizační složkou státu)]. Protože odvolací soud byl žalobním návrhem vázán, nemohl rozhodnout o něčem jiném, neboť to nebylo předmětem řízení. Odvolacímu soudu je nutno rovněž vytknout, že písemné vyhotovení usnesení o připuštění změny žaloby nedoručil prvnímu žalovanému, který vyhlášení tohoto usnesení při odvolacím jednání dne 11. 7. 2006 nebyl přítomen.
Z uvedeného vyplývá, že uplatněné dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. byly naplněny a že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud ČR proto rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první
o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení
(§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu