ECLI:CZ:NS:2007:30.CDO.3048.2006.1
sp. zn. 30 Cdo 3048/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně Obce K., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) S. G., 2) P. G., 3) Z. G., všem zastoupeným advokátem, a 4) S. G., zastoupené opatrovníkem Městským úřadem Ř., o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 11 C 169/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2006, č. j. 27 Co 169/2006 - 51, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6 2006, č. j. 27 Co 169/2006 - 51, a rozsudek Okresního soudu Praha - východ ze dne 3. 1. 2006, č. j. 11 C 169/2005 - 24, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 3. 1. 2006, č. j. 11 C 169/2005 - 24, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí nemovitosti, a to pozemku st. p. č. 43/1 o výměře 504 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), v obci K., k. ú. K.
u Ř., zapsaného na LV 1061 u Katastrálního úřadu pro S. k., katastrální pracoviště P., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalovaných Z. G. podal dne 17. 1. 1996 Obecnímu úřadu v K. žádost o prodej domu čp. 8 v K., s nímž zastupitelstvo obce projevilo souhlas na zasedání dne 18. 3. 1996, kdy současně konstatovalo, že odhad činí 500.000,- Kč, dohodnutá tržní cena částku 700.000,- Kč, a dále odsouhlasilo způsob úhrady kupní ceny. Pro účel převodu byl vyžádán znalecký posudek č. 759/11/96, jímž byl oceněn dům čp. 8 v K. (s venkovními úpravami) na částku 592.980,- Kč. Dne 1. 7. 1996 byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaných Z. G. uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem podle bodu I. smlouvy byl „dům čp. 8 - klempířská a zámečnická dílna se st. p. č. 43/1 o výměře 504 m2 v obci K. za kupní cenu ve výši 700.000,- Kč, jejíž způsob zaplacení je uveden v čl. II. smlouvy. Žalovaní jako právní nástupci po Z. G. nabyli vlastnictví k domu i k pozemku
na základě rozhodnutí o schválení dědické dohody v dědickém řízení po zemřelém
a jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci nemovitostí. Dne 24. 11. 2004 se obrátili na stavební úřad s ohlášením drobné stavby - oplocení pozemku st. p. č. 43/1, dne 1. 4. 2005 podali námitky proti umístění přípojky vody a kanalizace na pozemek st. p. č. 43/1 a požádali o předložení kanalizační sítě. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř., neboť tvrdí-li, že je vlastnicí předmětného pozemku, avšak v katastru nemovitostí jsou jako jeho spoluvlastníci zapsáni žalovaní, nemůže dosáhnout změny zápisu jinak, než prostřednictvím soudního rozhodnutí, a že je dána i věcná legitimace účastníků v řízení. Vycházeje z ust. §46 odst. 1 a 2 obč. zák. dále dovodil, že uzavřená kupní smlouva je platným právním úkonem, na základě kterého došlo k převodu domu čp. 8 se st.p.č. 43/1 o výměře 504 m2 na právního předchůdce žalovaných. Námitce žalobkyně, že vůlí stran bylo převést jen dům čp. 8 a nikoliv též předmětný pozemek, soud nepřisvědčil, neboť to podle jeho názoru z provedených důkazů dovodit nelze. Dospěl proto k závěru, že určovací žaloba není opodstatněná, když platnou kupní smlouvu došlo k převodu domu čp. 8 se st. p.č. 43/1 na právního předchůdce žalovaných a posléze tyto nemovitosti zdědili žalovaní.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2006, č. j. 27 Co 169/2006 - 51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a za správný považoval jeho názor, že žalobce má na požadovaném určení ve smyslu ust. §80 písm. c) o. s. ř. naléhavý právní zájem a že je dána věcná legitimace účastníků v řízení. Shodně s ním též dovodil, že předmětná kupní smlouva obsahuje všechny požadované formální i podstatné obsahové náležitosti, byla dodržena stanovená písemná forma a rovněž její předmět je vymezen jasně a srozumitelně
a obsahuje také dohodu o kupní ceně (§46 odst. 1, 2, §588 obč. zák.). Jestliže v jejím bodu I. je uvedeno, že žalobkyně je vlastnicí domu čp. 8 se stavební parcelou č. 43/1
o výměře 504 m2 v obci K. a v bodu II., že tyto specifikované nemovitosti prodává kupujícímu se všemi součástmi a příslušenstvím, je nepochybné, že vůle účastníků smlouvy takto vyjádřená v písemném textu byla převést tyto nemovitosti. Okolnost, že předmětem znaleckého ocenění znalce J. T. byl jen dům čp. 8 v K. není pro posouzení předmětu kupní smlouvy rozhodující, když ani kupní cena nebyla stanovena podle tohoto posudku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť spočívá na nesprávném právním posouzení, a má tak po právní stránce zásadní význam. Poukazuje na to, že mezi článkem I., II. a článkem III. je rozpor, neboť v článku III. se uvádí, že předmět smlouvy je popsán ve znaleckém posudku, jímž však předmětný pozemek oceněn nebyl. Dále dovolatelka namítá, že v kupní smlouvě se o prodej pozemku nejednalo, neboť kupující o jeho koupi nežádal a zastupitelstvo obce o prodeji pozemku nikdy nerozhodovalo. Za situace, kdy za pozemek nebyla zaplacena kupní cena,
a ve znaleckém posudku, na nějž smlouva odkazuje, nebyl předmětem ocenění, je názor soudů obou stupňů, že došlo k platnému převodu pozemku na základě vůle obou stran
a že cena pozemku je obsažena v navýšené kupní ceně, nesprávný. Podle názoru dovolatelky „měla být smlouva posouzena podle §39 obč. zák., které zakládá neplatnost právního úkonu“, případně podle §35 obč. zák. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci
ve smyslu ust. §242 o. s. ř. k závěru, že k otázce platnosti (či neplatnosti) kupní smlouvy ze dne 1. 7. 1996, kterou odvolací soud řešil jako otázku předběžnou, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ji odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem i ustálenou judikaturou; z tohoto důvodu je dovolání též opodstatněné.
Žalobkyně v dovolání především namítá, že uzavřená kupní smlouva je v části, pokud jí byl převeden i pozemek st. p.č. 43/1, absolutně neplatná podle §39 obč. zák. z důvodu, že k převodu tohoto pozemku neudělilo zastupitelstvo obce souhlas, neboť právní předchůdce žalovaných o koupi pozemku ani nepožádal, a dále poukazuje na to, že čl. I. a II. smlouvy jsou v rozporu s čl. III., v němž se uvádí, že předmět smlouvy je popsán ve znaleckém posudku, jehož předmětem ocenění však předmětný pozemek nebyl.
Vzhledem k tomu, že kupní smlouva mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaných byla uzavřena dne 1. 7. 1996, je projednávanou věc třeba posuzovat podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve znění účinném do 12. 11. 2000, kdy nabyl účinnosti zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecních zřízeních), jímž byl zákon č. 367/1990 Sb. zrušen (dále jen „zákon o obcích“).
Podle ust. §52 odst. 2 věta první zákona o obcích starosta zastupuje obec navenek.
Podle ust. §36a odst. 1 písm. a) zákona o obcích obecní zastupitelstvo rozhoduje o nabytí a převodu nemovitých věcí.
Oprávnění rozhodovat o majetkoprávních úkonech obce uvedených v §36a odst. 1 a 2 zákona o obcích nemůže obecní zastupitelstvo svěřit obecní radě (§36a odst. 3 zákona o obcích).
Podle §ust. §45 písm. p) zákona o obcích obecní rada zabezpečuje řešení ostatních otázek spadajících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny obecnímu zastupitelstvu.
Z uvedené úpravy vyplývá, že oprávnění rozhodovat o právních úkonech obce, tj. o tom, zda a případně jaký právní úkon obec učiní, je ze zákona beze zbytku rozděleno mezi obecní radu a obecní zastupitelstvo, a to tak, že obecní zastupitelstvo rozhoduje o nejzávažnějších, taxativně vypočtených právních úkonech podle §36a odst. 1 a 2 zákona o obcích, zatímco obecní rada rozhoduje na základě generální (zbytkové) klausule uvedené v §45 písm. p) zákona o obcích o všech ostatních právních úkonech obce. Žádný z těchto orgánů však nemůže vystupovat jménem obce navenek. Toto oprávnění přísluší výlučně starostovi (§52 odst. 2 věta první zákona o obcích), a proto také toliko starosta obce (města) může jménem obce uzavřít smlouvu o převodu nemovitých věcí, kterou obec (město) uzavřela. Starosta obce (města) však nemůže vytvářet sám vůli obce; může pouze tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Rozhodnutí obecního zastupitelstva nebo obecní rady je třeba v daných souvislostech považovat za zákonem stanovenou podmínku právního úkonu (condicio legis). Právní úkon starosty vyžadující schválení zastupitelstvem obce (a obdobně obecní radou) provedený bez takového předchozího schválení, je od počátku neplatný podle §39 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. 21 Cdo 224/2002, nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. IV. ÚS 576/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů Ústavního soudu, svazek 22, pod pořadovým číslem 61, nebo nález ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. III. ÚS 721/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů Ústavního soudu, svazek 23, pod pořadovým číslem 103). Protože převod nemovitých věcí je právním úkonem v majetkoprávní věci, který spadá do pravomoci obecního zastupitelstva [§36a odst. 1 písm. a) zákona o obcích], není starosta obce (města) oprávněn jménem obce (města) takový právní úkon učinit, dokud zákonem požadované rozhodnutí tohoto orgánu chybí. Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se ale otázkou, zda obecní zastupitelstvo rozhodlo o převodu předmětného pozemku
ze žalobkyně na právního předchůdce žalovaných, nezabýval. Jeho závěr, že kupní smlouvou ze dne 1. 7. 1996 byl na právního předchůdce žalovaných platně převeden
i předmětný pozemek, je tak předčasný, a za správný tudíž nelze považovat ani jeho konečný závěr, že žalovaní jsou spoluvlastníky tohoto pozemku na základě rozhodnutí soudu o projednání dědictví po zemřelém Z. G.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nejvyšší soud ČR jej proto zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu
i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty za středníkem
a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2007
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu