ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.1753.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 1753/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce Mgr. M. P., advokáta, správce konkursní podstaty úpadce B., a. s., zastoupeného Mgr. H. M., advokátkou proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. A. Š., advokátem o vydání věci – vozidla F. F. vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 104/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. ledna 2007 č.j. 25 Co 420/2006-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil ve věci samé rozsudek pro uznání ze dne 13. září 2006 č.j. 19 C 104/2006-17 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 10. 2006, kterým Okresní soud v Karlových Varech uložil žalovanému povinnost vydat žalobci předmět nájmu o finančním pronájmu vozidla – leasing č. 0209907 ze dne 17. 12. 1999, tedy motorové vozidlo tovární značky F. F. D. C. změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci skutková i právní náročnost sporu (v němž se žalobkyně domáhala vydání věci) i okolnosti případu odůvodňovaly vydání kvalifikované výzvy podle ustanovení §114b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že výzva spolu se žalobou byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 21. 7. 2006 (§114b odst. 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně žalovaného zároveň správně poučil o následcích spojených s nesplněním výzvy (§114d odst. 1 a 5 o. s. ř.), žalovaný se přesto „na výzvu“ včas nevyjádřil. Proto se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly naplněny předpoklady pro uplatnění fikce uznání žalobou uplatněného nároku a uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, když ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovolatel má zato, že soud prvního stupně není oprávněn v rozhodování se opřít o fikci uznání nároku v rozporu se skutkovým stavem představující situaci, že v okamžiku svého rozhodování má k dispozici vyjádření žalovaného, že nárok žalobce odmítá, včetně plného odůvodnění stanoviska a navržení důkazů. Domnívá se, že zájem na rychlém vyřízení sporu fikcí uznání nároku nemůže mít přednost před spravedlivým procesem. Navíc dovolatel kopií technického průkazu k předmětnému automobilu prokázal soudu prvního stupně, že věc není v jeho držení a tedy, že uplatněný enunciát Okresního soudu v Karlových Varech, jenž potvrdil nárok žalobce, je nevykonatelný. Odvolací soud se pak nevykonatelností rozsudku soudu prvního stupně nezabýval. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je rozsudkem potvrzujícím; dovolání proti němu proto není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. když rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno v pořadí prvé rozhodnutí soudu prvního stupně.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 psím. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Již v rozsudku ze dne 8. března 2005sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, Nejvyšší soud České republiky formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož má-li se za řízení ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádří tak, že nárok žalobce neuznává a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčí rozhodující skutečnosti na nichž staví svoji procesní obranu.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá je s uvedeným judikatorním závěrem v souladu.
Žalovaný podal vyjádření ve věci samé do podatelny soudu dne 30. 8. 2006, tedy po uplynutí stanovené 30 denní lhůty pro vyjádření, která marně proběhla dnem 20. 8. 2006. Usnesení soudu prvního stupně vydané podle §114b o. s. ř. bylo žalovanému doručeno dne 21. 7. 2006. Navíc výhradou, že se odvolací soud nezabýval důkazem, který byl předložen soudu prvního stupně, tj. kopií technického průkazu k předmětnému automobilu, jímž dovolatel prokázal, že věc není v jeho držení a tudíž rozsudek soudu prvního stupně je nevykonatelný, dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tedy, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), který však způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 psím. c) o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky je odmítl §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto (§243b odst. 5, §224 a §146 odst. 3 o. s. ř.) a žalobci v dovolacím řízení podle obsahu spisu náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2007
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu