ECLI:CZ:NS:2007:32.CDO.2364.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 2364/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce L. S., zastoupeného JUDr. Z. L., advokátem proti žalovanému M. Š., zastoupenému JUDr. Ing. J. M., advokátem o zaplacení částky 16.922,- Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 373/96, o dovolání žalovaného a jeho zástupce JUDr. Ing. J.M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2002, č. j. 35 Co 223/2002-208, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2002, č. j. 35 Co 223/2002-208, změnil usnesení soudu prvého stupně v napadeném výroku o uložení pořádkové pokuty žalovanému tak, že se pořádková pokuta žalovanému neukládá a ve výroku o uložení pořádkové pokuty JUDr. Ing. J. M., právnímu zástupci žalovaného tak, že pokuta činí 5.000,- Kč, jinak v tomto výroku rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný a jeho právní zástupce svým jménem dovoláním, majíce je za přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že je splněna další zákonná podmínka ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a odstavce 3, neboť rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel odkazuje na svá předchozí podání, kde podrobně popsal a vysvětlil průběh celé záležitosti. Dále poukazuje na výchovný účel uložené pořádkové pokuty a domnívá se, že ve věci bude rovněž třeba uvážit žádost o prominutí uložené pořádkové pokuty. Navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty žalovanému a jeho právnímu zástupci, není usnesením ve věci samé. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck 2001, svazek 3, pod č. C 264, str. 271).
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení prvního stupně o uložení pořádkové pokuty žalovanému a jeho právnímu zástupci, není podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2001, přípustné. Je tomu tak proto, že dovoláním napadené měnící usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé a proti němuž lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených.
Tento závěr s sebou nese konečně posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), usnesením pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2007
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu