ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.244.2006.1
sp. zn. 32 Odo 244/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalované T. Č. R. s.r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 2 535 977,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 151/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č.j. 12 Cmo 309/2004-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, č.j. 12 Cmo 309/2004-87, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2004, č.j. 36 Cm 151/2001-66, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 2 535 977,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Dovolatelka však žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje, přičemž rovněž nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na výkladu konkrétního smluvního ujednání (článku II. bodu 1. Rámcové přepravní smlouvy) a postrádá tak judikatorní přesah. Dovolací soud rovněž neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v otázce výkladu a aplikace §35 odst. 2 občanského zákoníku a §266 obchodního zákoníku v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že se soudy nezabývaly výkladem projevu vůle v rozporu s jazykovým projevem (soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že ustanovení článku II. bodu 1. smlouvy „není jednoznačné tak, aby z pouhého slovního vyjádření tohoto ustanovení byla zřejmá práva a povinnosti, které zakládá“) a že měly přihlédnout k jiným ročním smlouvám o přepravě uzavíraným od roku 1997, které obdobná ujednání (nárok na kompenzaci ani podmínku dovozu určitého množství pro žalovanou) neobsahovaly.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku o náhradě nákladů za řízení před soudem prvního stupně, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu