ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.279.2006.1
sp. zn. 32 Odo 279/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem, proti žalované F. i. a.s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 225/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2005, č.j. 21 Co 324/2005-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 934,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2005, č.j. 21 Co 324/2005-63, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. února 2005, č.j. 20 C 225/2004-36, ve výroku o věci samé, pokud jím byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti dohody o narovnání uzavřené mezi účastníky, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Otázka existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti dohody o narovnání (ve které se žalobce vzdal práva na smluvní pokutu za podmínky, že mu žalovaná zaplatí cenu provedeného díla), spočívající podle žalobce v jeho nejistém postavení, neboť žalovaná jej uvedla v omyl tím, že v jiném řízení na žalobní pohledávku žalobce započetla svoji pohledávku na smluvní pokutu, nemá zásadní právní význam, jelikož vzhledem k závislosti na konkrétně zjištěném skutkovém stavu postrádá potřebný judikatorní přesah pro řešení jiných sporů. O rozpor s hmotným právem se jednat nemůže, neboť naléhavý právní zájem na určovací žalobě je kategorií práva procesního, upravenou v §80 písm. c) o. s. ř., přičemž soudy obou stupňů se při posuzování otázky existence naléhavého právního zájmu řídily zásadami, vyjádřenými v konstantní soudní judikatuře.
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobce z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1 550,- Kč podle §5 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 309,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. srpna 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu