ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.317.2006.1
sp. zn. 32 Odo 317/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně B. spol. s r.o. v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti žalované O. M., zastoupené advokátkou, o zaplacení 83 475,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 29/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2005, č.j. 15 Co 279/2005-256, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 322,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2005, č.j. 15 Co 279/2005-256, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek (v pořadí druhý) Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. května 2005, č.j. 16 C 29/2000-221, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 56 549,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl v rozsahu částky 56 549,- Kč s příslušenstvím stejně jako v pořadí prvním rozsudkem ze dne 13. května 2003, č.j. 16 C 29/2000-80, který odvolací soud v napadené části usnesením ze dne 20. listopadu 2003, č.j. 15 Co 286/2003-107, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Dovolatelka však žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo, v dovolání nevymezuje. Došlo-li podle odvolacího soudu mezi účastníky k dohodě o zrušení smlouvy o dílo před provedením díla (a proti tomuto posouzení dovolatelka nebrojí) a každý z účastníků byl povinen vrátit druhému vše, co podle smlouvy dostal, nemůže být námitka dovolatelky o tom, že dílo nebylo řádně (bez vad) předáno, rozhodující pro závěr o zásadním právním významu této otázky. Totéž platí o námitkách dovolatelky vztahujících se k ceně a předmětu díla, které navíc dovolatelka staví na zpochybňování skutkových zjištění soudů, které v případě přípustnosti dovolání zvažované dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jak je tomu v posuzované věci) dovolací soud není oprávněn přezkoumávat (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 247,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. srpna 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu