ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.373.2006.1
sp. zn. 32 Odo 373/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce M. H., zast. JUDr. J. D., advokátem, proti žalovanému M. S., o zaplacení 577.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 1/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2005, čj: 29 Co 376/2005-296, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 25. 4. 2005, čj: 7 C 1/2004-229 zamítl žalobu o zaplacení 427.000,- Kč s přísl. (výrok I.) a dále řízení zastavil ohledně částky 150.000,- Kč s přísl. (výrok II) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok III.).
Krajský soud v Praze jako soudu odvolací rozsudkem ze dne 25. 10. 2005, čj: 29 Co 376/2005-296 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. a III., dále uvedl, že výrok II. rozsudku soudu prvního stupně zůstává nedotčen a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že odvolání žalobce směřující proti výrokům I. a III. rozsudku soudu prvního stupně není důvodné. Odvolací soud konstatoval, že smlouva o nájmu uzavřená 28. 5. 1990 mezi žalobcem a původními vlastníky (H. S. a B.S.) a nyní žalovaným (na základě darovací smlouvy ze dne 20. 12. 1995), je platná. Z dodatku ze dne 21. 7. 1994 k nájemní smlouvě vyplývá úmysl stran předmět nájmu vrátit zpět pronajímateli a není správný názor, že nájemce (žalobce) tímto dodatkem pronajal zpětně pronajímateli jeho prostory. Pokud byl předmět nájmu vrácen pronajímateli, nájem zaniká, a vzhledem k uvedenému byl nájemní vztah ukončen k 21. 7. 1994 faktickým předáním předmětu nájmu zpět pronajímateli.
Odvolací soud dále uvedl, že je zřejmé, že se žalobce a původní pronajímatelé snažili v dodatku ze dne 21. 7. 1994 dohodnout kompenzaci ze předání předmětu nájmu zpět pronajímatelům (po dobu 40 měsíců za úhradu 10.000,- Kč měsíčně počínaje srpnem 1994 a konče listopadem 1997) a jde o závazkový vztah mezi subjekty tohoto ujednání.
Pokud došlo ke změně vlastnictví pronajaté věci (vlastníkem se na základě darovací smlouvy z 20. 12. 1995 stal žalovaný) přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti pronajímatele z nájemního vztahu (§680 odst. 2 obč. zák.). Na nabyvatele podle odvolacího soudu však nepřecházejí z důvodu právního nástupnictví všechna práva a povinnosti pronajímatele. Např. na něho nepřecházejí peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu. Ustanovení §680 odst. 2 obč. zák. se uplatňuje i ve vztazích nájmu nebytových prostor. Na žalovaného proto nepřešly žádné povinnosti vyplývající z ujednání obsaženém v předmětné nájemní smlouvě a jejího dodatku o tzv. kompenzaci či odstupnému, a to i v případě, že by tato ujednání byla platná.
Odvolací soudu proto dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné a proto rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 23. 1. 2006 žalobce napadl výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání podal s odkazem na ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V odůvodnění dovolání dovolatel zejména uvedl, že klíčovou otázku vstupu nabyvatele nemovitosti do právního postavení pronajímatele (§680 odst. 2 obč. zák.) posoudil odvolací soud tak, že na žalovaného jako nabyvatele práv a povinností pronajímatele nepřešla povinnost uhradit žalobci částky sjednané s původními vlastníky (pronajímateli) ve sjednané výši (10.000,- Kč měsíčně) po sjednanou dobu (40 měsíců).
Dovolatel v dovolání podrobně rozvedl důvody, které podle jeho názoru vedly k tomu, že byl uzavřen dodatek k nájemní smlouvě, v němž bylo sjednáno, že jako nájemce přenechá pronajímateli do užívání předmět nájmu na dobu 40 měsíců za náhradu 10.000,- Kč měsíčně (tj. do 30. 11. 1995). Dále vysvětloval ujednání obsažená v dodatku ze dne 21. 7. 1994 a je toho názoru, že soudy nerespektovaly vůli smluvních stran , když dovodily, že nájemní vztah byl mezi účastníky ukončen dnem 21. 7. 1994 sjednaným k předání předmětu nájmu zpět pronajímateli a odkazoval na ujednání, podle nichž dodatkem nebyla dotčena platnost nájemní smlouvy, dodatek byl uzavřen na dobu neurčitou (do 30. 11. 1995) a další.
Dále dovolatel uvedl, že přechod práv a povinností byl určen výslovným ujednáním stran v dodatku k nájemní smlouvě, kde bylo sjednáno, že „práva a povinnosti vyplývající z dodatku přecházejí na právní nástupce smluvních stran“. Proto je podle názoru dovolatele nesprávný závěr odvolacího soudu, že jde o sjednané „odstupné mezi subjekty samými“.
Na závěr dovolatel shrnul, že rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (§680 odst. 2 obč. zák.), neboť žalovaný na základě darovací smlouvy vstoupil do práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o nájmu a jejího dodatku, a proto je povinen plnit žalovanou částku (427.000,- Kč s přísl.).
Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, včetně rozsudku soudu prvního stupně a věc byla vrácena k dalšímu řízení a dále, aby bylo rozhodnuto o nákladech dovolacího řízení.
Žalovaný, jak vyplývá z obsahu spisu, se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
Dovolací soud se poté zabýval otázkou přípustnosti dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel v dovolání odkázal.
V posuzovaném případě odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud zamítl žalobu na zaplacení 427.000,- Kč s přísl.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v daném případě dovolání přípustné proto, že soud prvního stupně v dalším rozhodnutí ze dne 25. 4. 2005, čj: 7 C 1/2004-229 rozhodl stejně jako v předchozím rozhodnutí ze dne 1. 11. 1999, čj: 7 C 67/99-71.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s.ř . je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel, s přihlédnutím k obsahu dovolání, uplatnil dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v rámci právního nástupnictví dle ust. §680 odst. 2 obč. zák. nepřešla na žalovaného povinnost hradit žalobci částky sjednané v dodatku ze dne 21. 7. 1994 k nájemní smlouvě ze dne 28. 5. 1990 mezi původními vlastníky jako pronajímateli a žalobcem.
V posuzovaném případě rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že na základě dodatku ze dne 21. 7. 1994 k nájemní smlouvě ze dne 28. 5. 1990 byl nájemní vztah ukončen k 21. 7. 1994 předáním předmětu nájmu zpět pronajímateli.
Dovolací soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožňuje, neboť v předmětném dodatku bylo mj. sjednáno, že „nájemce předává pronajímateli … veškerá práva a závazky vyplývající z nájemní smlouvy …“. Nájemní vztah tedy zanikl k 21. 7. 1994.
Pokud nájemní vztah zanikl k uvedenému datu, nelze vycházet z toho, že na základě pozdější změny vlastnictví k pronajaté věci – v posuzovaném případě došlo ke změně vlastnictví na základě darovací smlouvy ze den 20. 12. 1995 a vlastníkem se stal žalovaný – vstoupil nabyvatel (žalovaný) do právního postavení pronajímatele ve smyslu §680 odst. 2 obč. zák., neboť, jak již bylo uvedeno, nájemní vztah mezi původním pronajímatelem již neexistoval.
Pro úplnost lze dodat, že podle §680 odst. 2 obč. zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele, s výjimkou těch práv a povinnosti, která mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku. Právní nástupnictví dle tohoto ustanovení, tj. nástupnictví ze zákona (ex lege), se tedy týká práv a povinností typických pro nájemní vztah. Se vstupem nabyvatele do nájemního vztahu proto nemůže být spojen takový závazek jeho právního předchůdce, který se uvedenému vymyká (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 8. 2006, sp. zn. 26 Cdo 906/2005, popř. ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 339/2006).
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil věc správně, a to v souladu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu a proto nemůže být založena přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pokud dále dovolatel v dovolání namítal, že v dodatku z 21. 7. 1994 bylo sjednáno, že práva a povinnosti z něho vyplývající přecházejí na právní nástupce smluvních stran, pokládá dovolací soud za vhodné k tomu poznamenat, že tím nemohl být vázán žalovaný, neboť tento dodatek byl uzavřen žalobcem a původními pronajímateli a nebylo doloženo, že by žalovaný převzal uvedenou povinnost např. dle ust. §531 odst. 1, popř. odst. 2 obč. zák. (na základě dohody s dlužníkem nebo věřitelem).
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, 1. věty, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. října 2007
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu