ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.837.2006.1
sp. zn. 32 Odo 837/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Č. f. p. a.s., zastoupené advokátkou, proti žalované Z., spol.s r.o., se sídlem, zastoupené advokátkou, o zaplacení 461 815,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v P. pod sp. zn. 46 Cm 179/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 25. července 2005, č.j. 6 Cmo 333/2004-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 015,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 25. července 2005, č.j. 6 Cmo 333/2004-87, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek pro zmeškání Krajského soudu v P. ze dne 9. května 2003, č.j. 46 Cm 179/2001-40, ve vyhovujícím výroku ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 461 815,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Dovolatelka však žádnou konkrétní právní otázku zásadního významu v dovolání nevymezuje a napadené rozhodnutí není na řešení nějaké otázky zásadního právního významu založeno. Rozpor s hmotným právem v otázce vymezené dovolatelkou nepřichází v případě napadeného rozhodnutí v úvahu, neboť při rozhodnutí věci rozsudkem pro zmeškání, jak se stalo i v posuzované věci, soud rozhoduje na základě tvrzení žalobce obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci, z nichž vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce, aniž by bylo přihlíženo k výsledkům případně provedeného dokazování (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 1547/999, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2001, pod číslem 111), přičemž vydání rozsudku pro zmeškání nebrání dovolatelkou tvrzená okolnost, že již před prvním nařízeným jednáním vznášela námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízela soudu důkazy (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2001, pod číslem 122).
Tvrzení zástupce žalované o tom, že k omluvě z jednání nařízeného u soudu prvního stupně na den 9. května 2003 plnou moc k zastupování žalované předložila, nemůže zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit, neboť podle zjištění soudů obou stupňů se tak nestalo a toto zjištění není dovolací soud oprávněn v případě přípustnosti dovolání zvažované dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jak je tomu v posuzované věci) přezkoumávat (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolací soud neshledal z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu, tj. proti jeho rozhodnutí o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5, věta první, o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalovaná z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 440,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 20. září 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu