ECLI:CZ:NS:2007:32.ODO.956.2006.1
sp. zn. 32 Odo 956/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně G. A. M., a.s., zastoupené advokátem, proti žalované V. z. p. Č. r., zastoupené advokátem, o zaplacení 7 286 726,84 Kč, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 17 C 471/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 13. prosince 2005, č.j. 15 Co 306/2005-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 014,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně (do 21. dubna 2006 zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v P. – oddíl B, vložka 10853, pod obchodní firmou K.V. A. M., a.s.) proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 13. prosince 2005, č.j. 15 Co 306/2005-58, v rozsahu, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro P. ze dne 30. března 2005, č.j. 17 C 471/2004-32, ve výroku ve věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 7 286 726,84 Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005 - dále též jen „o. s. ř“ (srov. bod 3. článku II., části první, zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), jelikož odvolací soud řešil otázku určitosti vymezení postupovaných pohledávek v souladu s konstantní soudní judikaturou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 6, ročník 1997, pod číslem 88, dále též jeho další rozhodnutí - rozsudek ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2001, pod číslem 58, usnesení ze dne 31. července 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165, rozsudek ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003 a rozsudek ze dne 20. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006). K argumentaci dovolatelky usnesením ze dne 31. července 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, na podporu tvrzení o určitosti postupované pohledávky, dovolací soud poznamenává, že toto rozhodnutí neřeší otázku určitosti vymezení postupovaných pohledávek (jejich identifikaci) rozdílně, jak se mylně domnívá dovolatelka, nýbrž pouze vysvětluje, že postupovanou pohledávku lze identifikovat rozmanitým způsobem, ale vždy tak, aby byla nezaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele a aby bylo možné na základě výkladových pravidel projevu vůle dospět ke spolehlivému závěru, která pohledávka byla postoupena.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka v rámci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadla, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnila (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Soustředila-li proto dovolatelka další námitky do právního posouzení celé „Dohody o vypořádání pohledávek“, jejíž platností či neplatností se odvolací soud nezabýval, nemůže tato otázka zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit. Totéž platí i pro dovolatelkou další vymezenou otázku, zda pravomocné rozhodnutí o zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku aktivní legitimace tvoří překážku věci rozsouzené v totožné věci též pro právního předchůdce žalobkyně.
Za situace, kdy dovolací soud nedospěl k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem a kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
S ohledem na nepřípustnost podaného dovolání se dovolací soud nemohl zabývat tvrzením dovolatelky o tom, že se soud dopustil vady řízení, když postupoval v rozporu se zásadou vázanosti soudním rozhodnutím dle §170 odst. 1 o. s. ř., konkrétně s usnesením soudu o vstupu nového účastníka do řízení na straně žalobkyně podle §107a o. s. ř., neboť k případným vadám řízení nelze v případě přípustnosti dovolání zvažované podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu bylo v posuzované věci, přihlížet [srov. shodně též právní názor vyjádřený v již cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto].
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Jelikož žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 500,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006 a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 439,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 7. listopadu 2007
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu