ECLI:CZ:NS:2007:33.CDO.1999.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 1999/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. H., zastoupené P. T., advokátem proti žalovanému JUDr. J. D., zastoupenému JUDr. Z. D., advokátkou o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 248/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 56 Co 446/2006-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení částku 6.307,- Kč k rukám JUDr. Z. D., advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 56 Co 446/2006 -105, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. června 2006, č. j. 62 C 248/2005-53, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parc. č. 1164/4 - orná půda o výměře 889 m2 a č. 1183/3 - ostatní plocha o výměře 16 m2 zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště O. na listu vlastnictví č. 518 pro katastrální území N. B., obec O., a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že na základě skutkového stavu věci, jak byl provedeným dokazováním zjištěn, nelze chování žalovaného vůči žalobkyni právně kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), které by podle tohoto ustanovení zakládalo nárok žalobkyně na vrácení daru.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ze znění §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (jakož i §237 odst. 3 o. s. ř.) vyplývá, že dovolání podle tohoto ustanovení je přípustné pouze k řešení právních otázek. To znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, či ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 791/2003).
V projednávané věci žalobkyně namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tato vada měla spočívat v tom, že odvolací soud postupoval v rozporu s §118a odst. 3 o. s. ř., když ji sice poučil o způsobu, jak reparovat absenci potřebných žalobních tvrzení, a o potřebě k těmto tvrzením označit důkazy, avšak nepoučil ji o následcích, které nastanou v případě, že tak neučiní. Dále měl odvolací soud pochybit, když rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost nezrušil a řízení, jež mělo být provedeno před tímto soudem, provedl sám. Odvolací soud měl zatížit řízení vadou i tím, že neprovedl žalobkyní navržené důkazy k prokázání jejího tvrzení, že se žalovaný předem zavázal zřídit věcné břemeno zatěžující jeho pozemek parc. č. 1166. Těmto námitkami žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., který není, jak bylo výše uvedeno, sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Obdobně je tomu i v případě námitky žalobkyně, že věc byla projednána a rozhodnuta vyloučenými soudci, která je uplatněním zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Dovolací soud může z vlastní iniciativy nebo z podnětu dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat z hlediska zmatečností uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., ovšem pouze v případě, je-li dovolání přípustné. Ani tyto vady přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemohou; mohou být pouze předmětem žaloby pro zmatečnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 5.000,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a částky 1.007,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné usnesení, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 29. května 2007
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu