ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1171.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1171/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce města L. zastoupeného advokátem proti žalované J. S., zastoupené advokátem, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 59/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2005, č. j. 8 Co 733/2005-344, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.778,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o příspěvku na investiční výstavbu ve výši 141.752,- Kč s odůvodněním, že žalovaná se k jeho poskytnutí zavázala dne 11. 7. 2001 ve smlouvě o smlouvě budoucí. Ve sjednané lhůtě na výzvu žalobce smlouvu o poskytnutí příspěvku neuzavřela, a proto tento požadavek uplatnil soudně.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. ledna 2005, č. j. 18 C 59/2004-305, nahradil vůli žalované přijmout návrh žalobce na uzavření smlouvy o poskytnutí příspěvku na investiční výstavbu, jejíž text je součástí výroku rozsudku; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná jako výlučná vlastnice pozemků parc. č. 850/8 a st. 1269 (dříve obě vedeny pod parc. č. 850/8) o celkové výměře 1360 m2 uzavřela dne 11. 7. 2001 s žalobcem smlouvu o budoucí smlouvě o poskytnutí příspěvku na investiční výstavbu základní technické vybavenosti (dále jen „ZTV“) v místní lokalitě „U H.“, již měla uzavřít bez zbytečných průtahů ve lhůtě šedesáti dnů od okamžiku nabytí právní moci stavebních povolení; ve dnech 8. 4. 2003, 10. 4. 2003 a 15. 5. 2003 nabyla postupně právní moci dílčí stavební povolení o povolení k užívání stavby místních komunikací, chodníků, kanalizačního vodovodního řádu, rozvodu elektrické energie, veřejného osvětlení a slaboproudu. Protiplnění žalobce mělo spočívat v zajištění vybudování ZTV v lokalitě „U H.“, sestávající zejména z komunikací, chodníků, kabelizace veřejného osvětlení, energetických staveb, kanalizace a vodovodu, a umožnění napojení nemovitostí žalované na jednotlivé části ZTV. Výše příspěvku byla stanovena tak, že představuje hodnotu investice ZTV (v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nebyla známa) dělenou výměrou lokality „U H.“ násobenou výměrou pozemků žalované, násobenou indexem 45% a zaokrouhlenou na celé koruny. Podle tohoto vzorce při dokazováním zjištěné hodnoty investice ZTV ve výši 2,719.431,- Kč, výměry lokality „U H.“ 13.257 m2 a výměry pozemků žalované výše jejího individuálního příspěvku činí 125.542,- Kč. Soud prvního stupně věc po právní stránce posoudil podle §50a občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) jako nárok vyplývající ze smlouvy o smlouvě budoucí, přičemž požadavek na nahrazení projevu vůle žalované za použití §35 odst. 1 obč. zák. a §37 odst. 1 obč. zák. považoval za zcela důvodný. Neztotožnil se s její námitkou neplatnosti smlouvy pro neurčitost jejího předmětu (výše příspěvku), neboť vůle účastníků smlouvy byla projevena určitě a srozumitelně, je pochopitelná i výkladem. Účastníkům smlouvy muselo být jasné, jak se žalovaná bude podílet na nákladech investice ZTV a jakým způsobem bude její příspěvek vypočten. Určení výše investice vyplývalo z její odhadované hodnoty vyšší než 4,000.000,- Kč, následně upřesněné na cca 100 Kč/ m2 , přičemž to, že nakonec jde o asi 92 Kč/ m2, je změnou ve prospěch žalované. Za určité považuje soud prvního stupně vyjádření rozsahu ZTV daného demonstrativním výčtem, protože nad výčet uvedený ve smlouvě o smlouvě budoucí nebylo žalobcem nic navíc započítáno. Ve vztahu k veličině „výměra lokality U H.“ v řízení zjištěné plochou 13.257 m2 má soud zato, že ta vyplývá zejména z listinných důkazů, ale i výpovědí svědků a starosty Ing. V. Ch., vše vyvracející tvrzení žalované, že do této veličiny měla být zahrnuta nejen plocha stavebních parcel, ale i plocha hřiště.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. června 2005, č. j. 8 Co 733/2005-344, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přes výhrady ke změně žaloby – formulaci petitu – vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, dovodil, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná pro rozpor se zákonem a pro neurčitost. Tato smlouva musí totiž obsahovat dohodu jak o podstatných náležitostech smlouvy o smlouvě budoucí, tak i o podstatných náležitostech budoucí smlouvy. Podstatnou náležitostí budoucí smlouvy o příspěvku žalované je dohoda o jeho výši; ta ovšem nebyla uzavřena, protože bylo dosaženo jen dohody o způsobu jeho výpočtu. Neurčitost předmětu budoucí smlouvy odvolací soud vyvozuje ze skutečnosti, že ze smlouvy nelze vyčíst vstupní údaje a částky, jež je nutno do dohodnutého vzorce výpočtu příspěvku dosadit. Smlouva ze dne 11. 7. 2001 postrádá přesné určení rozsahu budované ZTV (demonstrativní výčet odvolací soud nepovažuje za dostačující) a nedostatečně určuje hodnotu investice do ZTV, která „bude stanovena v rozpočtu“. Pro nedostatečnou specifikaci rozsahu ZTV nebylo možno určit její hodnotu, jež se v průběhu stavby měnila a jejíž konečná výše byla známa až v okamžiku ukončení v dubnu 2004. V neposlední řadě nebyla určitým způsobem vyznačena ani další veličina – „výměra lokality U H.“. Pokud nebyly rozhodující veličiny určitým způsobem zaneseny do smlouvy ze dne 11.7. 2001, nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že určitost byla docílena tím, že byly s žalovanou projednány dne 6. 3. 2001. Chybějící údaje nelze totiž nahrazovat výkladem projevu vůle podle §35 odst. 2 obč. zák. Závěr o neurčitosti ujednání o náležitostech smlouvy o budoucí smlouvě o příspěvku žalované je podporován též jednáním žalobce, jenž v průběhu doby měnil své požadavky na výši příspěvku. Jestliže by závěr o neurčitosti ujednání (a tím i o neplatnosti) neobstál, pak změnami žalobního požadavku muselo dojít k prekluzi práva žalobce požadovat u soudu nahrazení projevu vůle žalované výrokem soudu. Změna žaloby ze dne 18. 11. 2004 představuje jiný požadavek, než ten, který vyplývá ze smlouvy ze dne 11. 7. 2001, a byl uplatněn po uplynutí prekluzivní jednoroční lhůty.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolacímu soudu vytkl nesprávný závěr o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí v důsledku neurčitosti ujednání o výši plnění žalované ve prospěch žalobce. Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že určení výše příspěvku na investiční výstavbu žalované není dostatečně určité, je-li výše finančního plnění určena nikoliv pevnou částkou, nýbrž způsobem výpočtu částky prostřednictvím veličin stanovených ve smlouvě. Veškeré vstupní údaje nutné pro výpočet příspěvku žalované návrh budoucí smlouvy obsahuje, a nelze proto hovořit o neurčitosti smluvního ujednání. Požadavek určitosti ujednání o výši příspěvku může být naplněn i tehdy, není-li uvedena konkrétní částka, ale je-li dostatečně určitě sjednán způsob, jakým bude příspěvek vypočten. Vstupní údaje, ze kterých se při tomto způsobu určení výše příspěvku vychází, budoucí smlouva obsahuje, a případné nejasnosti lze odstranit výkladem, popřípadě poukazem na okolnosti, za kterých došlo k uzavření smlouvy. Způsob výpočtu příspěvku sestával ze čtyř vstupních údajů, a to z „hodnoty investice ZTV U H.“, „výměry lokality U H.“, „výměry stavební parcely“ a „koeficientu 45%“. Jen první dva údaje považoval odvolací soud za neurčité. Pojem „ZTV U H.“ byl v samotné smlouvě definován jako „investiční výstavba – základní technická vybavenost, sestávající zejména z komunikace, chodníků, kabelizace, veřejného osvětlení, energetických staveb, kanalizace a vodovodu“. V době uzavření smlouvy již byla zpracována projektová dokumentace k této stavbě pro potřeby stavebního řízení a tato stavba byla jednoznačně definována a tedy určen její rozsah a obě strany měly možnost se s touto dokumentací seznámit. Při jednoznačné individualizaci stavby “U H.“ je zcela nezaměnitelný i údaj o „hodnotě investice ZTV U H.“, která je dána obsahem pojmu stavba “U H.“ a tím, že stavba měla být (a byla) provedena za ceny obvyklé v daném místě a čase na základě výběrového řízení. Pokud hodnota měla činit 2,719.467,- Kč, ve které nebyly zahrnuty všechny součásti plánované stavby, není na závadu, že stavba v takovém rozsahu nebyla provedena na základě dohody stavebníků (např. upuštěním od plynofikace) nebo jednostranným upuštěním od některých součástí stavby (chodníků) z důvodu sporu se stavebníky. To znamená jen tolik, že jeden vstupní údaj nebyl zcela naplněn. Podle dovolatele i údaj „výměra lokality U H.“ byl mezi smluvními stranami zcela jasný, protože vyjadřoval výměru parcel určených pro výstavbu rodinných domků v dané lokalitě; těch bylo devět a jejich výměra byla dána údaji v katastru nemovitostí. Tyto parcely jsou graficky vyznačeny v územním plánu obce a v projektu pro územní řízení o umístění ZTV „U H.“, jakož i v příloze územního rozhodnutí o umístění stavby. Změnil-li žalobce v průběhu řízení tento údaj na 13.257 m2, učinil tak proto, že původní údaj 12.923 m2, byl součtem výměr osmi parcel v lokalitě a dále součtem dvou průměrů jejich výměry a byl motivován snahou žalobce vůči žalované zohlednit skutečnost, že městské hřiště využívá také předmětné ZTV. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o prekluzi jeho práva na uzavření smlouvy v důsledku změny žaloby ze dne 18. 11. 2004 vyplývající z konečné hodnoty vyúčtování stavby (ze změny investice ve výši 2,999.237,- Kč na částku 2,719.467,- Kč) a opravy součtu výměry lokality (na 13.257 m2), pro uplynutí doby jednoho roku podle §50a odst. 2 obč. zák. Jestliže nebyl jeden ze vstupních údajů („hodnota investic ZTV“) k datu uplynutí šedesátidenní lhůty pro uzavření smlouvy znám nezávisle na jeho vůli, neboť stavba ZTV byla dokončena až v průběhu dubna 2004, a žalobce předložil žalované návrh na uzavření smlouvy, vycházeje z hodnoty investic podle rozpočtu, přičemž celkovou hodnotu investic zjistil až po dokončení stavby, nejde o změnu žaloby, v jejímž důsledku by došlo k prekluzi práva na uzavření smlouvy; stále jde totiž o jeden a tentýž nárok vycházející ze stejných skutkových okolností. Byl-li odvolací soud přesvědčen o nepřípustnosti změny žaloby, měl rozsudek soudu prvního stupně (včetně usnesení o připuštění změny žaloby) zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Výše příspěvku vycházela z veličin, které smluvní strany považovaly za významné, i když jejich výše nebyla v době uzavření smlouvy ještě známa (konkrétně „hodnota investice ZTV U H.“). Případné pochybnosti o obsahu smluvního ujednání lze odstranit výkladem za použití výkladových pravidel podle §35 odst. 2 obč. zák. Postoj žalované považuje za účelový, neboť v okamžiku uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí žádné výhrady nevznášela. Z těchto důvodů navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí z důvodu neurčitosti. Pokud byla výše příspěvku určena prostřednictvím matematického vzorce, bylo nezbytné, aby smluvní strany v okamžiku uzavření smlouvy znaly veškeré výchozí veličiny, z nichž je vzorec tvořen. Jednou z takových veličin je „hodnota investic ZTV v lokalitě U H.“, která nebyla při uzavírání smlouvy známa; skutečnou cenu zjistil žalobce na přelomu dubna a května 2004, když provedl závěrečné vyúčtování ceny díla s dodavatelem. Za neurčité považuje žalovaná taktéž vymezení samotné základní technické vybavenosti, protože výčet jejích jednotlivých položek je uveden pouze demonstrativně. Předmět ZTV se v průběhu výstavby měnil (zmenšil se její rozsah) bez toho, že by se tyto změny promítly do obsahu smlouvy. Právě z důvodu nedostatečné specifikace rozsahu ZTV nebylo možno dovodit její hodnotu. Obdobně neurčitá byla taky identifikace lokality „U H.“. Žalovaná se zcela ztotožnila s argumentací odvolacího soudu o nutnosti dohody o všech podstatných náležitostech budoucí smlouvy, jejichž nedostatek nelze nahrazovat výkladem projevu vůle podle §35 odst. 2 obč. zák. Změnou vstupních údajů žalobce způsobil zánik práva domáhat se nahrazení projevu její vůle.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Napadené rozhodnutí bylo sice vydáno po 1. 4. 2005, ale stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.). Proto bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení [§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.] ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §237 odst. 1 písm a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 o. s. ř. v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobce žádnou z uvedených vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími důvody tak, jak byly žalovaným obsahově vymezeny, a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí pro neurčitost ujednání o předmětu budoucí smlouvy (výši příspěvku na investiční výstavbu).
Podle §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle §50a odst. 1 obč. zák. účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
Podstata smlouvy o smlouvě budoucí spočívá v tom, že se její subjekty písemně zavazují, že do stanovené doby uzavřou určitou smlouvu. Nesplnění závazku uzavřít sjednanou smlouvu přináší účastníku smlouvy o smlouvě budoucí právo domáhat se u soudu žalobou nahrazení projevu vůle, aby druhé straně byla uložena povinnost smlouvu uzavřít (§161 odst. 3 o. s. ř.). Smlouva o budoucí smlouvě musí obsahovat všechny nezbytné obsahové i formální náležitosti budoucí smlouvy a jako právní úkon musí též vyhovovat obecným náležitostem právních úkonů stanoveným v ustanoveních §34 a násl. obč.zák.
Mezi významné požadavky na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle §35 obč. zák. Pokud nelze uvedený nedostatek odstranit tímto způsobem, jde o právní úkon neplatný. S ohledem na povahu kontraktační povinnosti předepisuje zákon písemnou formu smlouvy o smlouvě budoucí, která musí pod sankcí neplatnosti obsahovat ujednání jak o podstatných náležitostech budoucí smlouvy, tak o době, do kdy má být tato smlouva uzavřena.
Jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cdon 227/96 ze dne 31. 7. 1996, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 6/1997, str. 145). Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu.
Není možno přisvědčit žalobci, že názor odvolacího soudu o neurčitosti smlouvy o smlouvě budoucí, pokud jde o výši příspěvku žalované, je nesprávný. Není vyloučeno, aby plnění žalované bylo ve smlouvě o smlouvě budoucí stanoveno jiným způsobem než uvedením konkrétní peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno výši příspěvku zcela nepochybně určit v době uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Tomuto požadavku by samozřejmě vyhovoval odkaz na konkrétní matematický postup (vzorec), podle něhož by dosazením konkrétních veličin (hodnot proměnných) do jeho zadání bylo možno v okamžiku uzavření smlouvy bez jakýchkoli pochyb stanovit přesnou finanční částku. Naproti tomu, pokud výši plnění žalované v budoucí smlouvě není možno zjistit proto, že všechny proměnné vzorce nelze zjistit nebo jsou stanoveny neurčitě či nesrozumitelně, tak jak tomu je v posuzovaném případě, nemůže jít o určitý a tedy platný právní úkon (§37 odst. 1 obč. zák.), neboť ani samotným účastníkům smlouvy o smlouvě budoucí v době jejího uzavření nebylo známo, jaký rozsah budoucích povinností žalovaná přebírá; vzhledem k tomu, že soud nemůže při rozhodování o nahrazení projevu vůle (§161 o. s. ř.) ničeho na podstatných náležitostech budoucí smlouvy měnit, doplňovat či upřesňovat, je vyloučeno, aby neurčité údaje byly napravovány výkladem projevu vůle účastníků smlouvy o budoucí smlouvě (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, a ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99).
Žalobci se tedy prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Proto dovolací soud jeho dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšnému žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.100,- Kč [§2 odst. 1, §7 písm. e), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění před 1. 9. 2006 (srov. článek II vyhlášky č. 277/2006 Sb.)], z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění před 1. 9. 2006 – srov. článek II vyhlášky č. 276/2006 Sb.) a z částky 603,25 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. ledna 2007
JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu