ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.135.2005.1
sp. zn. 33 Odo 135/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) P. K., b) J. Ch. a c) I. Ch., všech zastoupených JUDr. D. B., advokátem, proti žalované o. Š., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 265/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2004, č. j. 15 Co 388/2004-164:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2004, č. j. 15 Co 388/2004-164, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 6. 2004, č. j. 16 C 265/2002-135, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Žalobci prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. otevřeli dovolacímu přezkumu správnost závěru odvolacího soudu dovozujícího, že předmět koupě nebyl ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě sjednán určitě, pročež je tato smlouva podle §37 odst. 1 obč. zák. neplatná. Řešení této otázky však postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe, neboť úvaha, zda předmět koupě byl ve smlouvě o smlouvě budoucí sjednán určitým způsobem, tj. způsobem v daném případě jednoznačně stanovujícím, jakou konkrétní pozemkovou parcelu má nabýt ten který budoucí kupující, se odvíjí od interpretace projevu vůle účastníků každého právního úkonu individuálně a závěry učiněné v konkrétním případě tak lze jen velmi obtížně zobecnit.
Dovoláním zpochybněná právní otázka (posouzení určitosti právního úkonu, resp. jeho výkladu) navíc nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které by dosud nebyly řešeny, a závěr odvolacího soudu vyjadřující se k této otázce koresponduje s hmotným právem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněné v časopise Právní rozhledy č. 7/1999, příp. další - ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, ze dne 20. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 431/2004, ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 33 Odo 518/2003, ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1892/99, a ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 133/2000, v nichž je shodně dovozováno, že právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem a že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob).
V posuzované věci neobsahuje smlouva o budoucí kupní smlouvě určité vymezení jejího předmětu. Za situace, kdy si účastníci smlouvy sjednali, že převáděné nemovitosti budou před uzavřením kupní smlouvy rozděleny na dvě části, z nichž jednu nabude do výlučného vlastnictví jeden z budoucích kupujících a zbývající část ostatní do podílového spoluvlastnictví, nestačí z pohledu určitosti vymezení předmětu koupě, jsou-li specifikovány pozemkové parcely, jejichž budoucí části by měli budoucí kupující kupní smlouvou nabýt. Vymezení předmětu koupě by v takovém případě bylo dostatečné, pokud by všichni budoucí kupující nabývali vymezené pozemkové parcely společně, tj. do podílového spoluvlastnictví. Tak tomu však v posuzovaném případě není a ze smlouvy o smlouvě budoucí není zřejmé, jaké z uvedených pozemkových parcel (případně jaké jejich reálně vymezené části) má nabýt ten který z budoucích kupujících. Tento nedostatek není zhojen ani ujednáním, že rozdělení pozemků zajistí společně budoucí kupující na své náklady, a to vyžádáním geometrického plánu, který bude součástí každého vyhotovení kupní smlouvy. Takové ujednání totiž řeší pouze technickou stránku věci, nevyplývá z něj však oprávnění budoucích kupujících, aby sami určili, kdo z budoucích kupujících se má stát vlastníkem té které konkrétní pozemkové parcely a nedává účastníkům posuzované smlouvy o smlouvě budoucí možnost domáhat se podle ní uzavření budoucí kupní smlouvy, neboť není bez dalšího zřejmé, co má být jejím předmětem.
Otázka platnosti smlouvy o smlouvě budoucí zavazující účastníky k budoucímu převodu pozemkové parcely, která má být teprve v budoucnu vymezena geometrickým plánem, byla obdobně řešena například v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 33 Odo 1281/2005.
Odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 8/86, publikované v Bulletinu NS ČSSR roč. 87, č. 2, str. 47 (nesprávně jimi označené jako „Rs 31/87“) je nepřípadný. V tomto rozhodnutí byla posuzována určitost smluvního ujednání kupní ceny a bylo zde dovozeno, že je možné sjednat kupní cenu nejen výslovně, nýbrž i dohodou o jasném způsobu jejího určení - v tomto případě již existujícím znaleckým posudkem, popřípadě posudkem, který některý z účastníků smlouvy opatří - přijmou-li smluvní strany výslovně závazek se takto stanovené kupní ceně podřídit.
Zpochybňují-li dovolatelé i jiné závěry učiněné odvolacím soudem, nelze s jejich přezkumem spojovat případnou přípustnost dovolání v posuzované věci, neboť odvolací soud své rozhodnutí na těchto závěrech nezaložil a - jak vyplývá přímo z odůvodnění jeho rozsudku - učinil je nad rámec právního posouzení nutného k rozhodnutí ve věci, když považoval za vhodné vyjádřit se k některým právním závěrům soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu