ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1382.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1382/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně H. D., zastoupené advokátem, proti žalovanému H. D. B. , zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 1137/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. března 2006, č. j. 22 Co 614/2005-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 9. března 2006, č. j. 22 Co 614/2005-59, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. července 2005, č. j. 5 C 1137/2004-39, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do tří od právní moci rozsudku částku 100.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení ročně od 11. 6. 2004 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozsudku, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebo §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Možnost užití dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. zákon výslovně spojuje s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. (popř. podle obdobného užití §238 a §238a o. s. ř.). Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení zjevně nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde. I kdyby tedy bylo řízení zatíženo uvedenými vadami, jejich existence není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit.
Výtky žalovaného, že v posuzovaném případě nebyla dána věcná příslušnost okresního soudu k projednání a rozhodnutí ve věci, neboť předmětem sporu byl závazek plynoucí z převodu obchodního podílu a nikoliv z bezdůvodné obohacení, a že jím předložený důkaz listinou ze dne 30. 4. 2004 nebyl uplatněn v rozporu s §205a odst. 1 o. s. ř. jako nový důkaz až v odvolacím řízení (jak dovodil odvolací soud), jsou uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., který ovšem sám o sobě přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. založit nemůže. Ani výhrada, že z dokazování nevyplynulo, že žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována, není způsobilá přípustnost dovolání v posuzovaném případě založit, jelikož představuje vyloučený dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Protože žalovaný neuplatnil žádnou relevantní námitku nesprávného právního posouzení věci, pro kterou by bylo možno napadenému rozsudku přiznat zásadní právní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za stavu, kdy žalobkyni v dovolacím řízení vzhledem k obsahu jejího vyjádření k dovolání nevznikly žádné účelně vynaložené náklady řízení, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu