ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1624.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1624/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. P. V., správce konkursní podstaty úpadce V. s. a. s., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému advokátem, o 213.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 97/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2006, č. j. 64 Co 100/2006 – 79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 26. září 2005, č. j. 27 C 97/2002 – 63, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 213.600,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 12. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce (dále též „dovolatel“) podal proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Důvodnost dovolání opírá o §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., jelikož podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Právní otázku, která činí napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, spatřuje v řešení důsledků postoupení pohledávky zajištěné smluvní pokutou, na právo vymáhat smluvní pokutu vyúčtovanou postupitelem před postoupením zajištěné pohledávky. Vadu řízení shledává dovolatel v procesním postupu odvolacího soudu, který při zjištění nedostatku aktivní legitimace žalobce měl řízení zastavit a nikoliv žalobu zamítnout; navíc odvolací soud nepostupoval podle §107 odst. 1 o. s. ř. ani podle §107a odst. 1 o. s. ř. S tímto odůvodněním žalobce navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Námitka dovolatele, že řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], přípustnost dovolání založit nemůže. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) nebo §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobcem vymezenou právní otázku dovolací soud zodpověděl (ve vztahu k témuž dovolateli) v rozsudku ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 32 Odo 469/2005. V něm uzavřel, že s postoupenou pohledávkou přechází podle §524 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, zejména práva na zajištění. Pohledávka, která je zajištěna smluvní pokutou, přechází na postupníka včetně práva na smluvní pokutu bez ohledu na to, zda toto právo spojené s pohledávkou bylo v době postoupení pohledávky již splatné, či dosud nesplatné, popřípadě se jednalo teprve o budoucí nárok.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2007
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu