ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.1780.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1780/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E. s. r. o., proti žalované M. B., zastoupené advokátkou, o 60.674,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 56/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. června 2006, č. j. 12 Co 923/2005-240, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 8. dubna 2005, č. j. 15 C 56/2003-180, ve výrocích, kterými Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 60.674,10 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 18. 8. 2002 do zaplacení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a uložil žalované zaplatit soudní poplatek (výrok IV.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Napadené rozhodnutí má podle ní ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší rozhodující právní otázku v rozporu s hmotným právem. Zpochybněním obsahu zprávy ČSOB, závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a skutkového závěru o okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, jakož i tvrzením, že byla sice majitelkou peněžního účtu u ČSOB, avšak disponovala s ním výlučně její dcera E. E., dovozuje naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Bez bližšího odůvodnění napadá závěr odvolacího soudu o desetileté promlčecí době, neboť nezískala bezdůvodné obohacení úmyslně. Z těchto důvodů by měl být rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné pouze dle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) se nejedná, neboť napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal. Proto lze přípustnost dovolání zvažovat pouze v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným. Dovolání tedy může být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Jak Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) nebo §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Dovolací výhrady žalované nezpochybňují právní posouzení věci, ale skutkové závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatelka tedy ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci; ten ovšem, jak bylo shora vyloženo, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Rozhodnutí odvolacího soudu neodporuje ani hmotnému právu a přípustnost dovolání z tohoto důvodu nemůže být rovněž založena. Založil-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) své rozhodnutí na skutkovém závěru o způsobu, jakým žalovaná získala finanční prostředky žalobkyně a na její vědomosti o neexistenci důvodu takového plnění, pak jeho právní závěry o desetileté promlčecí době nároku na vydání bezdůvodného obohacení zcela korespondují s §107 odst. 2 in fine obč. zák.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 o. s. ř.). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř. Přípustnost podle §237 o. s. ř. dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Lze tedy uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2007
Vít Jakšič
¨
předseda senátu