ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.636.2005.1
sp. zn. 33 Odo 636/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce N. M. K., zastoupeného JUDr. B. H., advokátkou proti žalovanému JUDr. E. L., o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 42 C 96/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2004, č. j. 19 Co 334/2004-216, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. března 2004, č. j. 42 C 96/2001-169, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 10 C 81/95 a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný žalobu nepodal včas, tj. ve lhůtě určené §230 o. s. ř., neboť neprokázal tvrzení, že teprve v květnu 2001 nalezl stejnopis smlouvy o zprostředkování [důvod obnovy podle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Ačkoli samotné nedodržení lhůty k podání žaloby na obnovu řízení považoval za dostačující důvod k jejímu zamítnutí, konstatoval zároveň, že žalovaný neprokázal ani existenci důkazu (smlouvy s odlišným textem, než jaký předložil žalobce), o kterém tvrdí, že jej bez své viny nemohl použít v původním řízení a jenž by mohl přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Konečně pak dovozuje, že žalovanému nic nebránilo předložit svou verzi smlouvy jak v řízení před soudem prvního stupně, tak při jednání před odvolacím soudem dne 26. 2. 1997, kde na dvě verze textu smlouvy poukazoval.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž argumentuje ve prospěch věcných důvodů pro povolení obnovy řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 10 C 81/95. Sám považuje tvrzení o dohledání smlouvy za nepravdivé a v souvislosti s tím vyjadřuje zásadní nespokojenost s prací svého právního zástupce JUDr. J. H. Naopak za důkazy odůvodňující obnovu řízení označuje „listy 2006, 2007, 2008, 2009 a 2010, které vypracoval počítač P. B. dne 11. 4. 2001 použitím zcela nového zlepšeného speciálního programu M. X.W. s. A. 37698SR L., které obsahují také zcela nové skutečnosti a důkazy, jež bez své viny nemohl použít v původním řízení, protože byl ten program k dispozici teprve v březnu 2001, a které předložil soudu opakovaně doporučeně jako nesporné důkazy, že jsou dány důvody pro obnovu řízení“. Obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) pak navrhl, aby byla rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušena a věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovaným subjektem (žalovaným). Ačkoliv bylo podáno až po uplynutí jednoměsíční zákonné dovolací lhůty uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., zůstala dovolateli lhůta k podání dovolání zachována, protože se řídil nesprávným poučením obsaženým v usnesení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. prosince 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001, publikované v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 7/2003). Lze tedy mít zato, že dovolání bylo podáno včas.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Jelikož v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. listopadu 1996, č. j. 10 C 81/95-121, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2000, č. j. 11 Co 175/2000-164, není pochyb o tom, že žalobou na obnovu řízení napadená rozhodnutí byla vydána před 1. lednem 2001 a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před jeho novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy ve znění do 31. 12. 2000. Proto i v dovolacím řízení bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. l2. 2000 (dále jen „o. s. ř.“), neboť i když dovolání směřovalo proti rozhodnutí vydaném po 1. lednu 2001, stalo se tak po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srovnej část dvanáctou, hlavu I., bod 17 zákona 30/2000 Sb.).
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř.
Podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §239 o. s. ř. nejsou rovněž naplněny, neboť rozhodnutí (usnesení) o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o. s. ř.) není ve smyslu §239 o. s. ř. rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle 237 odst. 1 o. s. ř., jež spojuje přípustnost dovolání (proti každému rozhodnutí odvolacího soudu - až na výjimky zakotvené v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; existenci takových vad dovolatel ovšem netvrdí.
Za situace, kdy dovolatel netvrdí žádné vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř. (zbylé výtky uvedené v dovolání nejsou podřaditelné žádné zmatečnostní vadě) a jejich existence z obsahu spisu nevyplývá, je nepochybné, že dovolání není přípustné ani z hlediska §237 odst. 1 o. s. ř.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud České republiky je proto podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 písm. c) o. s. ř. (per analogiam) za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. května 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu