ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.800.2005.1
sp. zn. 33 Odo 800/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. B. P., zastoupeného advokátem proti žalovanému městu R., o zaplacení částky 69.072,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 16 C 25/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. ledna 2004, č. j. 16 C 25/2003-41, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2004, č. j. 8 Co 346/2004-63, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. ledna 2004, č. j. 16 C 25/2003-41, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2004, č. j. 8 Co 346/2004-63, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 13. ledna 2004, č. j. 16 C 25/2003-41, zamítl žalobu o zaplacení částky 69.072,- Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 34.536,- Kč za dobu od 31. 1. 2001 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení z částky 34.536,- Kč za dobu od 31. 1. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce neprokázal své vlastnictví k dvěma můstkům umístěným na pozemcích parc. č. 1483 a 3617, zapsaných pro katastrální území a obec R. (evidovaných jako místní komunikace pod č. 115c a 118c). Dovodil tak, že předmětné můstky nemohou být součástí ani příslušenstvím pozemku parc. č. 3690/1 (vodního díla „M.“), jenž je na základě dohody o vydání věci ze dne 20. 3. 1991 uzavřené podle zákona č. 403/1990 Sb., v tehdy platném znění, ve vlastnictví žalobce. Žalobci se tudíž nepodařilo - přes výzvu soudu prvního stupně podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. - prokázat, že se žalované město na jeho úkor bezdůvodně obohatilo tím, že uvedené můstky jsou užívány jako místní komunikace (§451 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen „obč. zák.“).
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. srpna 2004, č. j. 8 Co 346/2004-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. S jeho skutkovými i právními závěry se zcela ztotožnil.
Proti rozsudkům soudů obou stupňů podal žalobce dovolání sepsané advokátem Mgr. Ing. P. L. (jemuž udělil plnou moc k zastupování) předané k poštovní přepravě dne 20. 12. 2004. V něm toliko uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam a požádal o prodloužení lhůty k dovolání o deset dnů za účelem jeho doplnění. Podáním daným k poštovní přepravě 29. 12. 2004 blanketové dovolání odůvodnil a následně (na výzvu soudu) dále doplnil podáním ze dne 29. 4. 2005.
Žalované město navrhlo dovolání zamítnout, neboť napadený rozsudek je správný.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. dubnem 2005 (dále opět jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud napadené rozhodnutí vydal dne 30. srpna 2004 (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. ledna 2004, č. j. 16 C 25/2003-41, který byl rovněž dovoláním napaden, však za rozhodnutí odvolacího soudu pokládat nelze. Jde o rozhodnutí soudu prvního stupně. Opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je odvolání. Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10 a o. s. ř.) proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle §104 odst. 1 ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 112/1997).
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zaměřil na posouzení otázky, zda obsahuje všechny potřebné formální náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z §209 a §43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány pro dovolací řízení v §241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle §209 a §43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v §241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobci (nezastoupenému právním zástupcem) dne 20. 10. 2004. Poslední den dvouměsíční lhůty pro podání dovolání připadl na pondělí 20. 12. 2004 (§57 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání bylo předáno k poštovní přepravě dne 20. 12. 2004, stalo se tak v poslední den lhůty pro jeho podání. Žalobce sice v dovolání dostatečně určitě označil rozhodnutí, proti nimž dovolání směřuje, a rovněž v jakém rozsahu jsou rozhodnutí dovoláním napadána, neuvedl však v něm, z jakých důvodů dovolání podává (nekonkretizoval dovolací důvody). Lze tedy učinit závěr, že uvedené dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože žalobce byl v okamžiku podání dovolání zastoupen advokátem, měl možnost je doplnit o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 20. 12. 2004. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo a vada dovolání se tedy stala vadou neodstranitelnou. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. března 2005, č. j. 16 C 25/2003-79, jímž byl žalobce vyzván k odstranění vad dovolání ve lhůtě k tomu stanovené, je proto třeba s ohledem k řečenému považovat za nepřípadné. K podáním žalobce ze dne 20. prosince 2004 a 29. dubna 2005, v nichž své dovolání odůvodnil, nemůže proto dovolací soud přihlížet.
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu