ECLI:CZ:NS:2007:4.TDO.1352.2007.1
sp. zn. 4 Tdo 1352/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. prosince 2007 o dovolání obviněného P. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 10 To 178/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 713/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 2 T 713/2006, byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 5. 6. 2006 kolem 20.30 hodin v H. před objektem, po oficiálním uveřejnění výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se uskutečnily ve dnech 2. a 3. 6. 2006 a tedy v době, kdy již byly známy konkrétní počty poslaneckých mandátů jednotlivých politických stran, nabídl nově zvolenému poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR P. P., jenž byl zvolen za Českou stranu sociálně demokratickou, finanční odměnu ve výši 5 000 000,- Kč, za to, že P. P. přestoupí z České strany sociálně demokratické do Strany Zelených, když na nadcházející schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR měl P. P. složit slib poslance za Českou stranu sociálně demokratickou; přijetí částky 5 000 000,- Kč bylo P. P. bezprostředně odmítnuto, pokud by však nabídnutou odměnu přijal, výše uvedená změna jeho stranické příslušnosti by mohla zásadně ovlivnit rozložení politického zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a fakticky tak výsledky jejího budoucího rozhodování, což by ve svých důsledcích vedlo k popření příslušných ustanovení Ústavy ČR a to konkr. zejména článek 2 odst.1 a článek 5.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání. O něm rozhodl dne 23. 8. 2007 Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 2 T 713/2006 tak, že odvoláním napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného P. Š. vinným trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 5. 6. 2006 kolem 20.30 hod v H. před objektem poté, co byl P. P., ve volbách konaných ve dnech 2. a 3. června 2006 zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a tedy v době, kdy již byly známy výsledky těchto voleb včetně konkrétních počtů poslaneckých mandátů jednotlivých politických stran, v úmyslu zásadně ovlivnit rozložení politického zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a fakticky tak výsledky jejího budoucího rozhodování, nabídl P. P., jenž byl zvolen za Českou stranu sociálně demokratickou, finanční odměnu ve výši 5 milionů Kč za to, že P. P. přestoupí z České strany sociálně demokratické do Strany Zelených.
Za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 8 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil názor, že skutek popsaný v rozsudku odvolacího soudu není trestným činem. Za součást popsaného skutku totiž nelze považovat právně nezdůvodnitelné domněnky o tom, že přijetím odměny a změnou stranické příslušnosti by došlo k zásadnímu ovlivnění rozložení politického zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a fakticky tak výsledků jejího budoucího hlasování. Tyto domněnky jsou v rozporu s obsahem poslaneckého slibu a s Čl. 26 Ústavy ČR, který stanoví, že poslanci vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou vázáni žádnými příkazy. Ústavně právní předpisy neznají žádnou odpovědnost nebo podřízenost poslance vůči politické straně a poslaneckému klubu. Dále zdůraznil, že ústavně právní předpisy se případem vystoupení poslance z jeho volební strany či přestoupením do jiné strany nezabývají. Za současné platné právní úpravy nelze dojít k závěru, že přestup poslance do jiné politické strany je věcí obecného zájmu. Takovou událost lze hodnotit pouze jako vyjádření osobního postoje poslance.
Trestní zákon přesně nevymezuje pojem obstarání věcí obecného zájmu. V právnické literatuře je tento pojem vysvětlován tak, že se jedná o činnost při plnění úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. Dovolatel je toho názoru, že přestup poslance takovou činností není a nelze z něho vyvodit, že poslanec bude zaujímat jiné postoje, než se kterými se prezentoval v předvolební kampani před voliči.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolacími námitkami, které obviněný v mimořádném opravném prostředku uplatnil, jmenovaný dovolací důvod naplnil právně relevantní námitkou, za kterou je třeba považovat výhrady, jimiž obviněný vytýká nedostatky ve vztahu k použité právní kvalifikaci proto, že nebyly naplněny všechny zákonem předpokládané znaky skutkové podstaty trestného činu podplácení podle §161 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., především pak zpochybňuje naplnění znaku „v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu“. S ohledem na skutečnost, že dovolací námitky obviněného se do značné míry kryly s jeho odvolacími námitkami, vyslovuje, že problematikou, zda výkon funkce poslance je obstaráním věcí obecného zájmu, se zabýval již soud odvolací.
Státní zástupkyně doplňuje, že pokud by se obviněný snažil přesvědčovat poslance P. P. k přestupu do jiné politické strany, než za kterou kandidoval, nebylo by uvedené jednání trestné, a to za situace, kdyby přesvědčoval silou věcných argumentů. V daném případě však věcné argumenty byly nahrazeny korupčním jednáním, kdy byl nabízen úplatek, tedy neoprávněná výhoda, na kterou není právní nárok. Podle Čl. 5 Ústavy je politický systém České republiky založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Je-li zmiňována volná soutěž politických stran, tak nepochybně musí existovat i dobré mravy této soutěže. V souladu s dobrými mravy pak bezpochyby nemůže být takové chování, kdy neoprávněnost výhody pramení z toho, že tato výhoda byla získána jinak než odpovídá normálnímu postupu, přičemž normálním postupem je chování souladné s celkovými soutěžními mravy. V daném případě jednoznačně došlo k porušení dobrých mravů volné soutěže politických stran, neboť byl nabídnut úplatek za účelem přestupu poslance k jiné politické straně, což bezpochyby lze pojmenovat za jednání korupční, jehož znakem je zavrženíhodnost a nemravnost. V rozporu s dobrými mravy volné politické soutěže je bezpochyby nabídka plnění za to, že politicky činná osoba učiní politické rozhodnutí, které by bez tohoto plnění neučinila. Tím by totiž narušila odůvodněné očekávání voličů a narušila tak veřejný zájem na tom, aby se jednalo o skutečně volnou soutěž politických stran. Z toho jednoznačně vyplývá, že jednání obviněného je nejen korupční, ale i trestné, a to ve smyslu ustanovení §161 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku meritorně namítá, že skutek za nějž byl odsouzen není trestným činem podplácení, neboť zde chybí znak, že úplatek musí být nabídnut jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu. Současně vyjadřuje názor, že přestup poslance do jiné politické strany nelze pokládat za věc obecného zájmu.
Nejvyšší soud se nehodlá zabývat abstraktními úvahami týkajícími se případného přestupu imaginárního poslance zvoleného do Poslanecké sněmovny na kandidátní listině jedné politické strany do jiné politické strany. Jeho úkolem je s ohledem na obsah podaného dovolání z hmotněprávního hlediska posoudit, zda jednání obviněného bylo trestným činem, kterým byl uznán vinným napadeným rozsudkem odvolacího soudu.
Z důkazů provedených v předchozím řízení vyplývají tyto skutečnosti. Obviněný nabídl úplatek poslanci zvolenému za Českou stranu sociálně demokratickou za podmínky, že přestoupí do jiné politické strany, konkrétně Strany Zelených a to v době, kdy již bylo známo rozdělení mandátů mezi jednotlivé politické strany účastnící se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 2. a 3. června 2006 a také to, že dané volby vyústily ve volební pat.
Čl. 5 Ústavy České republiky stanoví, že její politický systém je založen na volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky‚ (dále jen též „Poslanecká sněmovna“) je zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, v platném znění, stanoven volební systém poměrného zastoupení. Podle §31 daného zákona mohou kandidátní listiny podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena a jejich koalice. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině. V tomto volebním systému je jedním z jeho rysů to, že volič nerozhoduje o zvolení konkrétního kandidáta, tj. nehlasuje samostatně pro jednoho kandidáta, nýbrž vybírá kandidátní listinu politického subjektu, obsahující souhrnně jména všech kandidujících za příslušnou stranu, hnutí (popř. koalici ) v daném volebním obvodu. Mandáty jsou pak rozdělovány mezi jednotlivé kandidátní listiny podle počtu získaných hlasů. Poslanec tedy není volen samostatně jako osoba, nýbrž v rámci kandidátní listiny určité politické strany, a tudíž jako představitel určitého touto stranou prezentovaného programu.
Politické strany v pluralitně demokratickém systému působí mj. jako mezičlánek mezi voliči, tj. nositeli volebního práva a státem, čímž fakticky zabezpečují účast občanů na výkonu státní moci. Na základě výsledků voleb jsou pak z takto zvolených zástupců vytvářeny zákonodárné resp. normotvorné, ale i jiné orgány státu, přičemž jejich složení se odvíjí od volebního výsledku toho kterého kandidujícího subjektu.
Podle Čl. 22 Listiny základních práv a svobod musí zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Se zřetelem na uvedené je pak nutno vykládat i ustanovení §161 odst. 1 tr. zák., podle něhož se trestného činu podplácení dopustí ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek.
Obstarávání věcí obecného zájmu vymezuje právní praxe jako obstarávání všech úkolů, na jejichž plnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší skupina občanů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR 11 Tz 25/86 z 24. 6. 1986, publ. pod č. 32/1987 SbRt.). Zájem na dodržení pravidel volné soutěže politických stran a tím i na respektování výsledků voleb bezpochyby věcí obecného zájmu je a to za všech okolností. V opačném případě by výsledky hlasování voličů postrádaly význam, mandáty získané ve volbách by se staly předmětem obchodu ovládaného nikoli volnou soutěží politických stran respektujících základní demokratické principy, ale zákulisní poptávkou po mandátech.
Vzhledem ke známému patovému výsledku voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 je naprosto zřejmé, že přestup P. P., zvoleného poslancem za Českou stranu sociálně demokratickou, do Strany Zelených, by znamenal změnu rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně a tím i faktickou změnu výsledků voleb. Snaha o dosažení takového povolebního přestupu zvoleného poslance, v konkrétním případě umocněná korupčním jednáním dovolatele popsaného ve skutkové větě odsuzujícího rozhodnutí, byla jednak nepřípustným zasahováním do volné soutěže politických stran respektujících základní demokratické principy a zároveň jednáním, které je v rozporu s trestním zákonem.
Stanovisko dovolatele, že jeho jednáním nedošlo k dotčení obecného zájmu, jak má na mysli ustanovení §161 odst. 1 tr. zák., je třeba kategoricky odmítnout. Pokud by totiž jeho jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nesměřovalo ke změně povolebního rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně a tedy logicky i k ovlivnění jejího budoucího rozhodování, postrádalo by jakéhokoli smyslu. Tvrzení dovolatele, že přestoupení poslance do jiné politické strany nemá nic společného s jeho případným hlasováním a odvolávání se v této souvislosti na obsah poslaneckého slibu, je poněkud zavádějící. Lze předpokládat, že každý poslanec zvolený za jakoukoli politickou stranu vykonává svůj mandát osobně, v souladu se svým slibem, přičemž není vázán žádnými příkazy ( viz Čl. 26 Ústavy České republiky ) a přesto v naprosté většině tito poslanci hlasují podle toho, kterou stranu v Poslanecké sněmovně reprezentují. Úvaha, zda tak činí pouze z vlastního přesvědčení a rozhodnutí jde nad rámec tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
Je tedy možno konstatovat, že právní posouzení jednání obviněného, jak je obsaženo ve výroku o vině, ale i ostatní závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu jsou v souladu se zákonem, přičemž Nejvyšší soud považuje za nadbytečné, aby ve svém rozhodnutí opakoval správné argumenty vyplývající z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a proto na ně jako na věcně správné poukazuje.
Z těchto důvodů pak Nejvyšší soud shledal podané dovolání zjevně neopodstatněným.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona tudíž bylo dovolání obviněného P. Š. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravnýprostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c