ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1115.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1115/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. října 2007 o dovolání podaném obviněným P. Š. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 14 To 143/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 25/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 2 T 25/2007, byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §241 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 14 To 143/2007, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově napadl obviněný P. Š. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř., tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Co se týče důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., konkrétně dovolatel namítl, že o jeho stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby rozhodoval dne 27. 12. 2006 senát Krajského soudu v Českých Budějovicích, jehož složení ze spisu nelze zjistit, a proto není vyloučeno, že ve věci samé v odvolacím řízení napadené rozhodnutí učinili soudci, kteří se v přípravném řízení podíleli na rozhodování o vazbě obviněného. V takovém případě by napadené rozhodnutí vydal orgán vyloučený z důvodu §30 odst. 2 tr. ř. Obviněný dále napadl i samotné rozhodnutí o vazbě ze dne 10. 12. 2006, jež učinil Okresní soud v Pelhřimově. Namítl, že v trestním spise chybí rovněž protokol o neveřejném zasedání senátu, který přijal usnesení ze dne 10. 12. 2006, jímž byl obviněný vzat do vazby. Dalším dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil, brojil proti tomu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedl, že skutek nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu znásilnění, neboť „donucení k souloži násilím nebo výhrůžkami musí souloži předcházet“. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí na ně obsahově navazující. Kromě toho podal v rámci svého podání i podnět předsedovi senátu okresního soudu, aby navrhl dovolacímu soudu odložit obviněnému výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Učinila tak prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, která sice označila podání za přípustné, ale zjevně neopodstatněné, jelikož dokazování provedené soudem prvního stupně tvoří dostatečný podklad k závěru, že soulož ze strany poškozené byla nedobrovolná, vynucená násilím. K dalšímu z důvodů dovolání, jež obviněný uplatnil, se nevyjádřila. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti podání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek. Pouze relevantní námitky přichází v úvahu posoudit z věcného hlediska.
Prvně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán za současného splnění podmínky, že tato okolnost nebyla dovolateli v původním řízení známa anebo jím byla namítnuta již před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Vyloučený orgán blíže specifikuje ustanovení §30 tr. ř. Podmínkou naplnění tohoto dovolacího důvodu je, aby vyloučený orgán vydal ve věci meritorní rozhodnutí, jež je napadáno předmětným dovoláním. Nebudou tedy pod citovaný důvod dovolání spadat dovolání namítající účast některých z vyloučených osob podle §30 tr. ř. na předchozích stadiích trestního řízení a ani situace, kdy vyloučený orgán učinil jiné rozhodnutí než rozhodnutí ve věci samé. Dále nelze tento důvod uplatnit, pokud dovolatel o tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, věděl v původním řízení, a přesto nenamítl tuto okolnost před rozhodnutím orgánu druhého stupně.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se ve smyslu tohoto důvodu dovolání rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Podle výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že
„dne 9. 12. 2006 přibližně od 01.00 hodin do 03.00 hodin v H., ulici V B., okr. P., v prostoru nedalekého parku u diskotéky v kulturním zařízení zv. „Z.“, požadoval po K. K. pohlavní styk a po jejím odmítnutí, vědom si jejího věku, ji rukama rdousil na krku, odtáhl ji na odlehlé místo přibližně 30 m od místa napadení, svlékl ji a s využitím své síly a výhrůžek zabitím a přes její slovní protesty ji proti její vůli opakovaně přinutil k orálnímu sexu a opakovaně s ní souložil, přičemž po ukončení tohoto jednání ji zastrašoval dalšími výhrůžkami, pokud o celé věci někomu řekne“.
Oba deklarované dovolací důvody zdůvodnil obviněný P. Š. právně relevantními námitkami, jež odpovídaly formálně deklarovanému důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., resp. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Avšak jak v případě námitky, že rozhodnutí ve věci samé učinil vyloučený orgán, tak i v případě nenaplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák., shledal Nejvyšší soud dovolání zjevně neopodstatněným.
Pokud dovolatel spatřoval formální nedostatky v usnesení Okresního soudu v Pelhřimově o vazbě ze dne 10. 12. 2006 a v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 12. 2006, jímž bylo rozhodnuto o stížnosti proti prvně uvedenému usnesení, nelze tomuto názoru přisvědčit. Součástí trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Pelhřimově je i spis vedený u téhož soudu v rámci rozhodování ve stadiu přípravného řízení označený sp. zn. O Nt 103/2006. V něm je na č. l. 11 založen protokol o neveřejném zasedání konaném u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 27. 12. 2006, sp. zn. 23 To 991/2006. Senát krajského soudu, který tohoto dne rozhodoval o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. 12. 2006, jednal ve složení JUDr. J. Š., předseda senátu a dále soudci JUDr. S. C. a JUDr. V. H. Usnesení ze dne 10. 12. 2006, na jehož základě byl obviněný vzat do vazby, vydala soudkyně Okresního soudu v Pelhřimově JUDr. J. P., Ph. D. V souladu s ustanovením §68 odst. 1 tr. ř. rozhoduje v přípravném řízení o vzetí do vazby na návrh státního zástupce soudce, nikoli senát okresního soudu. V takovém případě se nerozhoduje v neveřejném zasedání (srov. §240 tr. ř. a §242 tr. ř.). Dne 10. 12. 2006, kdy bylo rozhodnuto o vzetí obviněného do vazby, bylo předmětné trestní řízení ve stadiu přípravného řízení, neboť obžaloba byla podána dne 28. 2. 2007. Ve věci samé potom v řízení před soudem prvního stupně učinil rozhodnutí senát Okresního soudu v Pelhřimově složený z předsedy senátu Mgr. J. Z. a přísedících J. M. a H. Ř. a o odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval senát Krajského soudu v Českých Budějovicích ve složení JUDr. Z. K., předseda senátu, a soudci JUDr. M. K. a JUDr. J. R.
Je tudíž nezpochybnitelné, že ve věci obviněného nerozhodoval vyloučený orgán ve smyslu §30 odst. 2 tr. ř. Ani jeden ze členů senátu, který rozhodoval o meritu věci, se neúčastnil rozhodování o vazbě obviněného v přípravném řízení, argumentace odvolatele je proto zcela nedůvodná. Navíc je nutné konstatovat, že vada, na niž obviněný ve svém dovolání upozornil a jež měla dle jeho přesvědčení zakládat důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., již sama o sobě vylučovala naplnění tohoto dovolacího důvodu, jak je vymezen v citovaném ustanovení. V řízení o dovolání totiž nelze tento důvod použít, jestliže okolnost, že rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obhájce obviněného měl možnost nahlédnutím do příslušného spisu vedeného o vazbě obviněného u téhož soudu, jež rozhodoval ve věci samé, složení senátu odvolacího soudu zjistit nejpozději před konáním veřejného zasedání o odvolání obviněného a případnou námitku podjatosti zákonným způsobem uplatnit u odvolacího soudu.
Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřoval odvolatel v tom, že skutkový stav věci neodpovídá naplnění zákonného znaku „donucení“ trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Vyslovil přesvědčení, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, neodpovídá jeho právnímu posouzení. Takto formulovaná námitka svým obsahem koresponduje deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. zák., Nejvyšší soud ji však shledal neopodstatněnou.
Trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného. Spáchá-li takový čin na osobě mladší osmnácti let, bude pachatel potrestán podle kvalifikované skutkové podstaty §241 odst. 2 tr. zák. Donucením ve smyslu citovaného ustanovení je míněno překonání vážně míněného odporu jiného nebo jeho podlehnutí při seznání beznadějnosti kladení odporu. Nutným předpokladem je charakter odporu oběti, tj. jeho opravdovost, resp. vážnost. V důsledku použitého násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí potom oběť upustí od dalších projevů odporu, ať už z důvodu fyzické vyčerpanosti, ze strachu, že pachatel naplní vyřčenou či konkludentně vyjádřenou pohrůžku apod.
Popření použití donucovacích prostředků před souloží bylo hlavním argumentem obhajoby již v předchozích stadiích trestního řízení v dané věci. Nejvyšší soud se však při přezkumu opodstatněnosti podaného dovolání neztotožnil s tvrzením dovolatele a podobně jako soudy prvního a druhého stupně ve skutkovém stavu věci shledal skutkové okolnosti naplňující znak „donucení“ základní skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Jak vyplývá z popisu jednání obviněného ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný poškozenou „rukama rdousil na krku, odtáhl ji na odlehlé místo přibližně 30 m od místa napadení, svlékl ji a s využitím své síly a výhrůžek zabitím a přes její slovní protesty ji proti její vůli opakovaně přinutil k…“. Takto popsaný skutek nenechává prostor pro pochybnosti o tom, že proti poškozené bylo ze strany obviněného použito násilí a současně i pohrůžky bezprostředního násilí před vykonáním soulože. V žádném případě tedy nelze přisvědčit tvrzení dovolatele, že poškozenou zastrašoval až po pohlavním styku, k němuž dle jeho obhajoby mělo dojít zcela dobrovolně. Okolnost, že jí slovně vyhrožoval i po pohlavním styku za tím účelem, aby se o celé záležitosti nikomu nezmiňovala a obviněný se tak vyhnul trestnímu postihu, pouze vystihuje duševní stav obviněného, který si evidentně uvědomoval své ohrožení z možných následků násilného jednání vůči poškozené. V posuzovaném případě učiněná skutková zjištění, jak jsou vyjádřena ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku a rozvedena v jeho odůvodnění, jednoznačně nasvědčují tomu, že došlo k naplnění všech zákonných znaků trestného činu znásilnění, včetně přímého násilí i pohrůžek násilím, jež předcházely souloži. Výhrady obviněného uplatněné v dovolání nelze tudíž považovat za opodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože jednak ve věci nerozhodoval vyloučený orgán a dále stanovisko dovolatele ohledně naplnění znaku „donucení“ je v rozporu se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak mohl učinit v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. října 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová