ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1150.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1150/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2007 o dovolání podaném obviněným Ing. J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 6 To 437/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 189/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 5. 2006, sp. zn. 27 T 189/2004, byl mj. obviněný Ing. J. J. uznán vinným trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který mu byl podle §128a odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, a to výkonu provádění dražeb na dobu pěti let. Zároveň byla obviněnému Ing. J. J. a spoluobviněnému L. M. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené J. O. O., K., náhradu škody ve výši 930.175,- Kč.
Z podnětu odvolání obviněných Ing. J. J., F. D. a L. M. rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 6 To 437/2006, kterým částečně zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu u všech obviněných a ve výroku o náhradě škody ohledně obviněných Ing. J. J. a L. M. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud rozhodl o trestech všech obviněných, přičemž obviněnému Ing. J. J. uložil podle §128a odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Dále mu uložil podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu provádění dražeb na dobu čtyř let. Poškozenou organizaci O. J. O., se sídlem v O., K., odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný Ing. J. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný opakovaně namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, které spatřoval v nedostatečném rozsahu dokazování ze strany orgánů činných v trestním řízení především ve vztahu k naplnění jeho úmyslu způsobit škodu nebo opatřit sobě či jiné osobě prospěch. Polemizoval se skutkovými zjištěními soudu, vyslovil přesvědčení, že ke změně místa a času konání dražby u skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nedošlo z jeho podnětu, nýbrž z objektivních příčin. Oznámení změny provedl na centrální evidenci, což podle jeho názoru dostačovalo ke splnění zákonných podmínek a nemohlo nijak zpochybnit regulérnost dražby. Dále se domníval, že znalecký posudek vypracovaný znalcem Ing. B. D., z něhož vycházel při stanovení nejnižšího podání v dražební vyhlášce, nijak nezvýhodnil vydražitele. U skutku popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku okresního soudu nesouhlasil s tím, že by úmyslně v dražbě zvýhodnil manžele S. Neměl za prokázané, že by tyto o změně místa a času konání dražby informoval, a i kdyby tak byl učinil, nespatřoval v takovém jednání žádné porušení právní povinnosti. Namítl také, že předmětná dražba nebyla zpochybněna občanskoprávní cestou. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu II. stupně a sám zprostil obviněného obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a učinila tak prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel uplatnil námitky mimo rámec formálně deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Argumentace obviněného totiž směřovala proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy a proti jejich skutkovým zjištěním, jež nahrazoval vlastní verzí průběhu skutkového děje. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo proto třeba posoudit otázku, zda dovolací námitky po obsahové stránce odpovídají označenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Následně bylo možno zhodnotit opodstatněnost relevantních námitek.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se ve smyslu tohoto důvodu dovolání rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Uvedeného trestného činu se měl obviněný Ing. J. J. podle výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustit jednak společně se spoluobviněnými F. D. a L. M. [bod 1) výroku o vině] a dále [bod 2) výroku o vině] sám tím, že
1)„v době od 2. 5. 2002 do 2. 10. 2002 v O. a jinde, poté, co obviněný L. M. se záměrem získat do majetku T. M. se sídlem v O. nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Opavě na LV pro obec O., k. ú. O. – p., tj. objekt občanské vybavenosti na pozemku s příslušenstvím a pozemky ostatní plocha, zastavěná plocha a nádvoří a zastavěná plocha a nádvoří ve vlastnictví O. J. O. se sídlem v O., tvořící předmět zástavního práva, zřízeného ve prospěch A. P., a. s., P. k zajištění její pohledávky za společností P., s. r. o., S., takový postup zorganizoval a se spoluobviněným Ing. J. J. a F. D. dohodl, že obviněný F. D. nabyl dne 4. 7. 2002 smlouvou o jejím postoupení za částku 2.510.000,- Kč zmíněnou pohledávku (ve výši 10.857.134,- Kč) a dne 5. 8. 2002 jako navrhovatel sjednal se společností 1. P., s. r. o., K., zastoupenou obviněným Ing. J. J. v postavení dražebníka, Smlouvu o provedení dražby nedobrovolné č. j. 67/2002, týkající se týchž nemovitostí, aniž bylo v rozporu s ustanovením §39 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, řádně provedeno a doloženo písemné upozornění zástavce o zamýšleném výkonu navrhovatelova práva, přičemž obviněný Ing. J. J. v příslušné dražební vyhlášce č. j. 67/2002 ze dne 24. 7. 2002 stanovil nejnižší podání podle znaleckého posudku neodpovídajícího kritériím ustanovení §13 odst. 1 citovaného zákona a neobsahujícího ocenění celého předmětu dražby částkou 3.675.000,- Kč a navíc dodatkem k uvedené dražební vyhlášce, datovaným dnem 25. 9. 2002, vzdor ustanovení §44 téhož zákona, změnil původní dražební vyhláškou stanovený termín a místo konání dražby z údaje 2. 10. 2002 v 11.00 hodin na adrese D. H., L. n. M., na údaj 2. 10. 2002 v 9.00 hodin na adrese zasedací místnost společnosti A. R., s. r. o., P. – Ž., tento nový údaj nechal správci centrální adresy doručit ke zveřejnění dne 30. 9. 2002 a vytvořil tak podmínky pro to, aby nemovitosti v dražbě jako její jediný účastník za nejnižší podání vydražila T. M. se sídlem v O.,
2) v době od 11. 12. 2002 do 10. 1. 2003 v K., okres B. a jinde jako jednatel společnosti 1. P., s. r. o., K., v postavení dražebníka, provádějícího opakovanou dražbu nedobrovolnou, jejímž předmětem byly nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Opavě na LV pro obec a k. ú. H. n. M., tj. dům na parcele s pozemky s příslušenstvím, ve vlastnictví J. F., tvořící předmět zástavního práva, zřízeného ve prospěch Města K. k zajištění jeho pohledávky za jmenovaným zástavcem, v rozporu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, nevyhlásil konání veřejné dražby dražební vyhláškou, nýbrž toliko oznámením č. j. 75/2002, OD, datovaným dnem 11. 12. 2002, jímž stanovil konání dražby na den 15. 1. 2003 v 11.00 hodin na adrese H. S., L., Z. s., B., tyto údaje navíc v rozporu s ustanovením §44 citovaného zákona dodatkem k oznámení, datovaným dnem 2. 1. 2003, změnil na den 10. 1. 2003 v 10.00 hodin na adresu restaurace „U Š.“, U z. z., B.-B., čímž vytvořil podmínky k tomu, aby nemovitosti v uvedené dražbě prostřednictvím svého zmocněnce, jehož o změně data a místa konání dražby informoval ještě před zveřejněním těchto údajů na centrální adrese, k němuž došlo až 8. 1. 2003, vydražili manželé MUDr. P. a Mgr. M. S.“
Trestného činu pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §128a tr. zák. se dopustí, kdo v souvislosti s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch zjedná některému soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných soutěžitelů. Podle odst. 2 písm. a) citovaného ustanovení bude přísněji potrestán, kdo se popsaného jednání dopustí jako vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo veřejné dražby, člen privatizační komise, licitátor nebo jako člen organizované skupiny. Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném provedení veřejné soutěže, resp. veřejné dražby. Řádným provedením veřejné dražby je myšleno především respektování a dodržení zákonného postupu tak, aby všem účastníkům dražby byly zachovány rovné podmínky. Podle napadeného rozhodnutí dovolatel svým jednáním tento chráněný zájem porušil. Jak u prvého, tak u druhého skutku kladeného mu za vinu opatřil účastníku dražby (T. M., resp. manželům S.) přednost. Ve smyslu dotčeného ustanovení je za přednost považováno jakékoliv časové zvýhodnění některého z účastníků dražby. Spadají sem nejen případy oznámení konání dražby ještě před jejich zveřejněním, ale také pozdní zveřejnění takových údajů v porovnání s tím, kdy byly údaje oznámeny upřednostněným účastníkům, nebo případy časových změn při vlastním průběhu dražby. Jelikož ze strany obviněného bylo místo i čas konání dražby na poslední chvíli měněno (i přes zákonný zákaz dodatečné změny údajů uvedených v dražební vyhlášce) takovým způsobem, aby přítomnost ostatních účastníků dražby byla fakticky vyloučena, a dále byli někteří účastníci informováni o konání dražby dříve, než byly tyto informace veřejně oznámeny, nelze o naplnění znaku „opatření přednosti“ některým z účastníků dražby - stejně jako o naplnění ostatních zákonných znaků daného trestného činu - pochybovat.
Jedná se o úmyslný trestný čin, pachatel musí jednat s úmyslem způsobit jinému škodu (míněna je majetková škoda) nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch (majetkový). Není však podmínkou, aby skutečně ke vzniku škody či opatření prospěchu došlo. Obecně je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže podle §4 písm. a) tr. zák. pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý) nebo pokud ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (tzv. úmysl nepřímý). Přímý úmysl obviněného Ing. J. J. dovodil soud prvního stupně zcela správně na podkladě řádně provedených důkazů, a proto také subjektivní stránka trestného činu byla evidentně naplněna.
Převážná část dovolací argumentace obviněného směřovala proti způsobu hodnocení důkazů soudy a proti jejich skutkovým závěrům. Nicméně uplatnil také právně relevantní námitky, a to nedostatek subjektivní stránky trestného činu, tvrzení o neexistenci povinnosti tajit informace o konání dražby a konečně skutečnost, že dražba nebyla civilním soudem prohlášena za neplatnou. Nejvyšší soud posoudil tyto námitky tak, že jim nelze přisvědčit.
Jak bylo již uvedeno výše, dovolací soud zásadně není oprávněn odchýlit se v otázkách procesního postupu od soudů nižšího stupně. Tedy i v posuzovaném případě se nemohl zabývat otázkou hodnocení důkazů, konkrétně dvou znaleckých posudků, z nichž jeden byl vypracován znalcem Ing. B. D. na objednávku spoluobviněného L. M. a druhý znalcem Ing. F. Ž. z podnětu orgánů činných v přípravném řízení. Soud prvního stupně dostatečně objasnil (zejména str. 27 rozsudku), v čem spočívaly vady znaleckého posudku znalce Ing. B. D. použitého obviněným při stanovení nejnižšího podání, tj. že v dotčeném posudku nebyly oceněny všechny nemovitosti, jež byly předmětem dražby, a při určení výše ceny znalec nevycházel z ceny v místě a čase obvyklé (tedy ceny tržní), nýbrž z ceny za účelem prodeje nemovitostí. O skutečnosti, že znalecký posudek Ing. B. D. neodpovídal podmínkám uvedeným v ustanovení §13 odst. 1 zák. č. 26/2000 Sb., o veřejné dražbě, ve znění pozdějších předpisů, tak není pochyb. Přesto dovolatel z tohoto vadného posudku vycházel při určení vyvolávací ceny, čímž nedostál své povinnosti zajistit odhad ceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé (§13 odst. 1 cit. zák.). Pokud obviněný nesouhlasil se závěry okresního soudu, měl možnost vznést případné námitky proti znaleckému posudku v rámci řízení o odvolání před krajským soudem. Tak se však nestalo, ke znaleckému posudku pouze namítl, že nebyl jeho objednatelem (což ovšem ani soud prvního stupně netvrdil). Za této situace však již lze pouze konstatovat, že námitky procesního charakteru nejsou podřaditelné pod deklarovaný důvod dovolání a Nejvyšší soud se jimi proto nemohl zabývat.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu lze za přípustnou považovat námitku nedostatku subjektivní stránky trestného činu, byť je převáženě založena na polemice se skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Obviněný popíral jakýkoliv úmysl na své straně způsobit někomu škodu anebo opatřit sobě či jinému prospěch. Své tvrzení však nepodpořil žádným konkrétním argumentem poukazujícím na hmotně právní pochybení v předcházejícím řízení. Dovolatel naopak předložil vlastní verzi průběhu skutku a odlišný výsledek hodnocení důkazů, než ke kterým dospěly oba soudy. Především však o úmyslu vyloučit ostatní dražitele a upřednostnit tak T. M. (skutek pod bodem 1 výroku o vině), resp. manžele S. (skutek pod bodem 2 výroku o vině) svědčí na poslední chvíli provedené a navíc zákonem o veřejných dražbách nedovolené změny místa a času konání obou dražeb. Právě těmito dodatky k dražební vyhlášce, resp. k oznámení, jimiž současně obviněný porušil ustanovení §44 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, opatřil prospěch oběma vydražitelům, jež byli v obou případech prakticky jedinými zájemci o dražené nemovitosti. Dále obviněný nezajistil, aby byl o konání dražby předem písemně vyrozuměn dlužník a zástavce (§39 odst. 3 a §40 odst. 1 citovaného zákona o veřejných dražbách). Na úmyslné a plánované počínání obviněného směřující k opatření prospěchu manželům S. (skutek pod bodem 2) pak poukazuje fakt, že tito nepochybně o konání dražby věděli již 7. 1. 2003, tj. před zveřejněním této informace na centrální adrese 8. 1. 2003, zveřejnění údajů o konání dražby formou oznámení, ačkoli zákon o veřejných dražbách obligatorně stanoví formu vyhlášky (§43 odst. 1 cit. zák.) a také vyvrácené tvrzení obviněného o zaneprázdněnosti notáře Mgr. J. K. v době původního času konání dražby (15. 1. 2003 v 11.00 hod.), když tento svědek výslovně popřel, že by byl vůbec obviněným tázán, zda by se v tento den a čas mohl dostavit k dražbě (č. l. 120-121). Nejvyšší soud blíže odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu, kde jsou veškeré okolnosti, na nichž je založena vina obviněného včetně subjektivní stránky, podrobně popsány. S ohledem na shora uvedené shledal dovolací soud námitku absence úmyslu obviněného neopodstatněnou.
Další právní námitky se vztahovaly ke skutku popsanému pod bodem 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Lze mezi ně zařadit tvrzení obviněného, že nebylo jeho povinností tajit informace o konání dražby. Aniž by dovolatel podrobněji argumentoval k této otázce, považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že soudy ve věci rozhodující nevyslovily žádnou úvahu, jež by mu porušení povinnosti tajit takové informace vytýkala. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu (str. 32 rozsudku) plyne, že z data plné moci vystavené manžely S. obviněnému L. M., které o jeden den předcházelo datu zveřejnění dne konání dražby na centrální adrese, soud vyvodil svůj závěr o manipulaci dražby a úmyslném preferování manželů S. jako budoucích vydražitelů. Podstatné je ovšem to, že tento listinný důkaz nebyl ve věci osamocen a tvořil pouze článek v řadě dalších důkazů soudem provedených, přičemž všechny hodnotil logickým a přesvědčivým způsobem.
I v tomto případě tedy dovolací námitka postrádala opodstatnění a Nejvyšší soud se s ní neztotožnil.
Poslední právní námitkou brojil obviněný proti tomu, že dražba týkající se skutku pod bodem 2 výroku o vině nebyla v občanskoprávním řízení zpochybněna na rozdíl od první dražby, jež byla prohlášena za neplatnou (viz rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 7 C 262/2002). Problematiku posuzování tzv. předběžných otázek v trestním řízení upravuje ustanovení §9 tr. ř. následovně. Orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného (odst. 1 cit. ustanovení). Protože v posuzované věci je otázka řádného průběhu dražby skutečností významnou pro výrok o vině obviněného, řešil by ji trestní soud samostatně, i kdyby existovalo předchozí rozhodnutí civilního (obchodního) soudu vedené ve sporu o neplatnost dražby, event. určení vlastnického práva k předmětu dražby. Ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř. není soud v trestním řízení takovým rozhodnutím vydaném v jiném řízení vázán. V posuzované věci soudy provedly řádné dokazování ve vztahu k průběhu a výsledkům dražeb, jež obě nařizoval a vedl obviněný, a zcela dostatečným způsobem zhodnotily veškeré otázky nezbytné pro rozhodnutí o vině obviněného. Proto ani tato námitka dovolatele nemohla úspěšně zpochybnit napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Jelikož obsahem dovolání obviněného byly zčásti skutkové námitky, které jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a právně relevantní námitky nebyly z důvodů výše uvedených důvodné, odmítl Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová