ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.1307.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 1307/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. listopadu 2007 o dovolání podaném obviněným D. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 4 To 173/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 95 T 179/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2006, sp. zn. 95 T 179/2006, byl obviněný D. S. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. a §222 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §222 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků s dohledem. Zároveň byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené S. G. škodu ve výši 28.009,60 Kč.
Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně usnesením ze dne 5. 6. 2007, sp. zn. 4 To 173/2007, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání obviněného D. S. jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Brně napadl obviněný D. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Soud druhého stupně podle obviněného zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces tím, že opětovně nevyslechl svědkyni E. D., přestože poškozenou S. G., jež uváděla skutečnosti v neprospěch obviněného, opakovaně vyslechl. Dále namítl, že výrok o vině je založen pouze na svědectví poškozené, morfologicky shodném vlasu a důkazu pachovou zkouškou. Protože tedy skutkový průběh nebyl dle přesvědčení dovolatele prokázán „na základě kontradiktorně provedeného dokazování“, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Dovolání obviněného D. S. označila za přípustné, avšak podané z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. Navrhla proto, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil obviněný v jeho druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Konkrétně byl dle jeho názoru v předcházejícím řízení dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, jehož podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipováno tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v rozhodnutích sp. zn. I. ÚS 332/03, I. ÚS 22/04, II. ÚS 160/03, II. ÚS 231/05, III. ÚS 296/04, III. ÚS 481/04, III. ÚS 78/05.
Shora popsaným kriteriím však konkrétní námitky dovolatele neodpovídaly, a proto je Nejvyšší soud posoudil tak, že svým obsahem nenaplnily deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný z důvodů vyjmenovaných v ustanovení §265b tr. ř.
Dovolací argumentace obviněného směřovala výhradně do procesních otázek, obviněný zpochybnil důkazní prostředky, o něž soud opřel svůj závěr o vině, a domáhal se opakování svědecké výpovědi E. D., která v budově soudu před jednací síní, kde probíhalo hlavní líčení ve věci, se měla vyjádřit tak, že až při osobním setkání s obviněným vylučuje jeho jako pachatele předmětného napadení. Jak již bylo výše uvedeno, otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nelze zohlednit, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolacím řízení nelze s odkazem na nesprávnost hmotně právního posouzení namítat porušení trestního řádu, tedy základního procesně právního předpisu upravujícího trestní řízení. Proto nebylo možno zohlednit námitky proti postupu soudů nižší instance, které neprovedly důkazy navrhované obviněným a dostatečně se nevypořádaly s argumenty obhajoby. Obdobně námitky zpochybňující věrohodnost výpovědi poškozené S. G. směřují do oblasti hodnocení důkazů, které je procesní činností soudů vykonávanou podle ustanovení procesních předpisů. Nejvyšší soud tedy zjistil, že námitky z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Pouze nad rámec dovolacích námitek tak Nejvyšší soud konstatuje, že v postupu soudů nižších stupňů neshledal žádné pochybení. Svědkyně E. D. se již v přípravném řízení k osobě pachatele vyjádřila tak, že „pokud bych ho viděla, ani bych ho nepoznala“ (viz protokol o výslechu svědkyně ze dne 25. 1. 2006, č. l. 119). Ve stejném smyslu vypovídala i před soudem prvního stupně u hlavního líčení, kde uvedla, že do obličeje obviněného (tím patrně měla na mysli obličej pachatele) neviděla (viz č. l. 156). Za takových okolností se objektivně jeví jakýkoli další výslech svědkyně ohledně konkrétní podoby pachatele nadbytečným. Pokud by si pak, jak tvrdil obviněný, měla tato svědkyně náhle v takovém časovém odstupu vybavit rysy pachatelovy tváře natolik jasně, že by stoprocentně byla schopna vyloučit obviněného jako útočníka, šlo by s ohledem na její předchozí svědectví o minimálně nepřesvědčivé tvrzení.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného procesního postupu a nesprávného zjištění skutkového stavu z provedených důkazů a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem a rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. listopadu 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová