ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.443.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 443/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 5. 2007 o dovolání obviněné J. S., a obviněného R. Ď., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 634/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 200/2005, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ď. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 200/2005, byla obviněná J. S. uznána vinnou pod body 1. až 5. a pod bodem 9. výroku o vině pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., pod body 1. až 5. výroku o vině pokračujícím trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod body 6. a 7. výroku o vině pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., pod body 8. a 9. výroku o vině pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný R. Ď. byl tímtéž rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích uznán vinným pod body 8. a 9. výroku o vině pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Tyto trestné činy oba obvinění spáchali tím, že
obviněná J. S. sama
1. dne 23. 11. 2004 v době kolem 22.52 hodin u čerpací stanice S. natankovala do svého osobního motorového vozidla tov. zn. Opel Astra celkem 35,92 l benzínu V – Power 95 a poté bez zaplacení od čerpací stanice odjela, čímž společnosti Čerpací stanice S. způsobila škodu odcizením ve výši 1.002,- Kč,
2. dne 2. 12. 2004 v době kolem 04.00 hodin v prostoru čerpací stanice S. nalezla kartu VISA ELECTRON na jméno M. B., když tuto kartu používala k platbám benzínu a výrobků prodávaných na benzínových čerpacích stanicích, a to ve dnech 2. 12. 2004 až 8. 12. 2004, čímž poškozenému M. B., způsobila škodu odcizením ve výši 4.765,30 Kč,
3. v přesně nezjištěné době od 05.00 hodin dne 9. 12. 2004 do 08.00 hodin dne 14. 12. 2004 na blíže nezjištěném místě převzala od nezjištěného muže romské národnosti platební kartu VISA ELECTRON na jméno M. K. k účtu vedenému u K. b. nezjištěného čísla a dále platební kartu nezjištěného čísla na stejné jméno rovněž k účtu vedenému u K. b. nezjištěného čísla, karty si ponechala u sebe, jednu vyhodila a jednu zapomněla v bytě M. M.
4. dne 11. 12. 2004 v době kolem 17.00 hodin na návštěvě v bytě M. M., odcizila bez použití násilí platební kartu vystavenou na jméno M. M. a platební kartu vystavenou na jméno M. M. a poté opakovaně téhož dne pomocí této platební karty prováděla neoprávněné výběry a platby, čímž poškozenému M. M. způsobila škodu odcizením ve výši nejméně 38.986,- Kč,
5. dne 13. 12. 2004 v době kolem 04.20 hodin u čerpací stanice S. natankovala bez užití násilí do svého osobního motorového vozidla tov. zn. Opel Astra celkem 19,31 l benzínu Natural 95 a poté bez zaplacení od čerpací stanice odjela, čímž společnosti Čerpací stanice S. způsobila škodu odcizením ve výši 500,- Kč,
6. dne 27. 2. 2005 v odpoledních hodinách na odcizené osobní doklady – občanský a řidičský průkaz znějící na osobu K. P., a vydávajíce se za tuto osobu uzavřela
- smlouvu o úvěru a dalších úvěrových produktech se společností G. C. M., a. s., prostřednictvím obchodního místa v obchodním domě I., na nákup digitální kamery v hodnotě 12.990,- Kč a autorádio v hodnotě 3.490,- Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 16.489,-- Kč, když se zavázala splácet 12 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1.646,-- Kč, při odběru zboží uhradila první platbu ve výši 1.649,- Kč a společnosti G. M. M., a. s., pak způsobila škodu ve výši nejméně 14.840,- Kč,
- smlouvu na úvěrový účet s Č. s., a. s., prostřednictvím obchodního místa firmy F. – L., I. B., I., na částku 20.881,- Kč, když odebrala mobilní telefon zn. Samsung SGH-E300 v hodnotě 6.846,- Kč, mobilní telefon zn. Samsung SGH-E600 v hodnotě 9.162,- Kč a mobilní telefon zn. Panasonic EB-X400 v hodnotě 7.193,- Kč, tedy zboží v celkové hodnotě 23.201,- Kč, přičemž při odběru zboží zaplatila částku ve výši 2.320,- Kč a zavázala se k pravidelným 11 měsíčním splátkám ve výši 2.107,- Kč a společnosti Č. s., a. s., tak způsobila škodu ve výši 20.881,- Kč,
7. dne 29. 10. 2004 v prodejně firmy R. C. S. P., uzavřela se společností H. C. F., a. s., úvěrovou smlouvu na poskytnutí úvěru ve výši 14.544,- Kč, na základě níž odebrala po zaplacení 1.616,- Kč mobilní telefon Siemens SL 55, v hodnotě 6.180,- Kč a mobilní telefon zn. Sony Ericsson Z600, v hodnotě 9.980,- Kč, přičemž se zavázala zaplatit 20 měsíčních splátek ve výši 808,- Kč, když před podpisem smlouvy ve snaze dosáhnout jejího uzavření v návrhu na uzavření smlouvy nepravdivě uvedla, že od března 2003 je zaměstnankyní firmy K., s. r. o., s čistým měsíčním příjmem ve výši 12.800,- Kč, ač u této firmy nepracovala a pracovat ani nemohla, neboť firma zahájila činnost až k 1. 7. 2005, a jako kontaktní adresu uvedla Č. v P., přestože v uvedenou dobu se zde již nezdržovala, a to již s vědomím, že tomuto závazku s ohledem na svoji finanční situaci nebude moci dostát, neboť byla bez zaměstnání, a tak společnosti H. C. F., a. s., způsobila škodu ve výši 14.544,- Kč,
obviněná J. S. a obviněný R. Ď.
8. dne 4. 3. 2005 v době kolem 20.00 hodin před hernou – barem P. po společné předchozí dohodě obviněná J. S. nabídla sexuální služby poškozenému J. Ď., přičemž zatímco s ním hovořila, u chodníku zastavil osobní automobil Škoda Octavia, ze kterého vystoupil řidič – obviněný R. Ď., přistoupil k poškozenému a požadoval po něm zaplacení za nabízené služby obviněné S., přičemž následně poškozeného udeřil pěstí do obličeje, až tento upadl na zem a přitom, když vstával, mu obžalovaný odcizil mobilní telefon zn. Nokia 3330, v hodnotě 650,- Kč, platební kartu VISA ELECTRON vedenou u Č. s., a. s., na jméno poškozeného J. Ď., když následně touto kartou dne 4. 3. 2005 ve 20.40 hodin se pokusili zaplatit u benzínové čerpací stanice B., a. s., natankovaný benzín v hodnotě 400,- Kč, což se jim však nepodařilo, neboť obsluhou čerpací stanice byla na místo přivolána Policie ČR a poškozenému J. Ď., tak způsobili škodu ve výši 650, Kč a pokusili se způsobit další škodu ve výši 400,- Kč,
9. dne 10. 1. 2005 kolem 23.30 hodin nedaleko obce K., přibližně 150 m od parkoviště L., předstírajíc poruchu osobního vozidla Škoda Octavia, obviněná J. S. zastavila nákladní vozidlo zn. Citroen Jumpy, jedoucí směrem od L., jehož řidič J. R., ji odvezl k benzínové čerpací stanici Ö. ve F. k načerpání pohonných hmot, po návratu k odstavenému vozidlu v době, kdy J. R. vystoupil a šel pomoci obviněnému R. Ď. přelít pohonné hmoty do nádrže osobního vozidla, odcizila mu tři krabičky cigaret zn. Camel v hodnotě 162,- Kč, 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 3210 v hodnotě nejméně 500,- Kč, 1 ks kamery zn. YASH.com-mate 115 v hodnotě 6.500,- Kč a svazek klíčů bez hodnoty, čímž mu způsobila škodu ve výši 7.162,- Kč, když J. R. zjistil krádež věcí, vrátil se k osobnímu vozidlu zn. Škoda Octavia, otevřel pravé zadní dveře a sklonil se dovnitř v úmyslu z podlahy zvednout své cigarety, obviněná J. S., sedící již ve vozidle, jej uchopila za košili a pevně držela, mezi tím obviněný R. Ď. k němu ze zadu přistoupil, silou jej tlačil do zadního prostoru vozidla a přitom se snažil z jeho zadní kapsy kalhot vytáhnout náprsní tašku, což se mu pro odpor a následný útěk poškozeného nepodařilo,
přičemž výše uvedeného jednání (ad 1 - 5, 9) se obviněná J. S. dopustila přesto, že byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, který téhož dne nabyl právní moci, uznána vinnou ze spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, který byl změněn na trest odnětí svobody nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem, ze kterého byla podmíněně propuštěna dne 22. 3. 2004.
Zároveň byl zrušen podle §37a tr. zák. ve vztahu k obviněné J. S. výrok o vině v bodě I. a II. ad 2, 5 z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, ve vztahu k obviněnému R. Ď. byl zrušen podle §37a tr. zák. výrok o vině v bodě II. ad 2 z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, a ve vztahu k obviněným J. S. a R. Ď. byl zrušen podle §37a tr. zák. výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718.
Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2006, č. j. 23 To 125/2006–799, byla obviněná J. S. odsouzena podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný R. Ď. byl za výše uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2006, č. j. 23 To 125/2006–799, odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. a §37a tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozhodoval jako soud odvolací o odvoláních obviněné J. S. a obviněného R. Ď. a o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, podaných proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 200/2005, rozhodl rozsudkem ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 634/2006, tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. se zrušuje výrok o vině z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, v části týkající se obviněné J. S. v bodech II. ad 1, 4, 6, 7 a v důsledku toho v celém výroku o trestu této obviněné uloženém a navazujícím výroku o náhradě škody poškozenému V. R., pokud k této povinnosti byla zavázána obviněná J. S. Následně znovu rozhodl tak, že obviněnou J. S. uznal pod bodem 1) výroku o vině vinnou trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., pod body 2) a 3) výroku o vině ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pod bodem 3) výroku o vině uznal obviněnou vinnou ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., pod bodem 4) výroku o vině ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák, pod bodem 5) a 6) výroku o vině dílem samotnou a dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Obviněného R. Ď. uznal odvolací soud pod bodem 3) výroku o vině vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Předmětné trestné činy oba obvinění spáchali tím, že
obviněná J. S.
1) dne 29. 10. 2004 v prodejně firmy R. C. S. P. uzavřela se společností H. C. F., a. s., úvěrovou smlouvu na poskytnutí úvěru ve výši 14.544,- Kč, na základě níž odebrala po zaplacení 1.616, Kč mobilní telefon Siemens SL 55, v hodnotě 6.180, Kč a mobilní telefon zn. Sony Ericsson Z600, v hodnotě 9.980,- Kč, přičemž se zavázala zaplatit 20 měsíčních splátek ve výši 808, Kč, když před podpisem smlouvy ve snaze dosáhnout jejího uzavření v návrhu na uzavření smlouvy nepravdivě uvedla, že od března 2003 je zaměstnankyní firmy K., s. r. o., s čistým měsíčním příjmem ve výši 12.800,- Kč, ač u této firmy nepracovala a pracovat ani nemohla, neboť firma zahájila činnost až k 1. 7. 2005, a jako kontaktní adresu uvedla Č. v P., přestože v uvedenou dobu se zde již nezdržovala, a to již s vědomím, že tomuto závazku s ohledem na svoji finanční situaci nebude moci dostát, neboť byla bez zaměstnání, a tak společnosti H. C. F., a. s., způsobila škodu ve výši 14.544,- Kč,
2) společně s R. Ď. a L. B. po vzájemné společné domluvě dne 2. 1. 2005 v době kolem 02.00 hodin odcizili bez použití násilí v blíže neurčené chatce v Motelu D. l. z odloženého oděvu platební kartu VISA PARTNER přináležející k účtu vedenému u Č. s., a. s., na majitele V. R., ze kterého následně nejméně ve třech případech téhož dne L. B. a R. Ď. odčerpali finanční částku ve výši 12.000,- Kč, a to hotovostními výběry z bankovních automatů, a dále se pokusili vybrat další finanční částku ve výši nejméně 43.000,- Kč u stejného terminálu v době od 02.22 hodin do 02.50 hodin dne 2. 1. 2005, což se jim však nepodařilo, a dne 2. 1. 2005 v době kolem 05.00 hodin vrátili platební kartu poškozenému V. R., zpět, když mu tímto svým jednáním způsobili škodu ve výši 12.000,- Kč a pokusili se způsobit další škodu ve výši 43.000,- Kč,
za kteréžto jednání byla již odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 09. 2005, č. j. 3 T 104/200 –718,
obviněná J. S. a obviněný R. Ď.
3) společně dne 10. 1. 2005 kolem 23.30 hodin nedaleko obce K., přibližně 150 m od parkoviště L., předstírajíc poruchu osobního vozidla Škoda Octavia, obviněná J. S. zastavila nákladní vozidlo zn. Citroen Jumpy, jedoucí směrem od L., jehož řidič J. R., ji odvezl k benzínové čerpací stanici Ö. k načerpání pohonných hmot, po návratu k odstavenému vozidlu v době, kdy J. R. vystoupil a šel pomoci obviněnému R. Ď. přelít pohonné hmoty do nádrže osobního vozidla, odcizila mu tři krabičky cigaret zn. Camel v hodnotě 162,- Kč, 1 ks mobilního telefonu zn. Nokia 3210 v hodnotě nejméně 500,- Kč, 1 ks kamery zn. YASH.com mate 115 v hodnotě 6.500,- Kč a svazek klíčů bez hodnoty, čímž mu způsobila škodu ve výši 7.162,- Kč, když J. R. zjistil krádež věcí, vrátil se k osobnímu vozidlu zn. Škoda Octavia, otevřel pravé zadní dveře a sklonil se dovnitř v úmyslu z podlahy zvednout své cigarety, obviněná J. S., sedící již ve vozidle, jej uchopila za košili a pevně držela, mezi tím obviněný R. Ď. k němu ze zadu přistoupil, silou jej tlačil do zadního prostoru vozidla a přitom se snažil z jeho zadní kapsy kalhot vytáhnout náprsní tašku, což se mu pro odpor a následný útěk poškozeného nepodařilo,
obviněná J. S.
4) společně s K. E. dne 11. 2. 2005 v době kolem 23.00 hodin v restauraci L. po společné domluvě odcizily z náprsní kapsy volně odložené bundy ležící na židli v boxu, kde seděly, černou peněženku v hodnotě 130,- Kč a v ní uloženou finanční hotovost ve výši 8.000,- Kč, občanský průkaz, průkazku pojištěnce a průkazku zaměstnance firmy G., znějící na jméno A. D., průkazní lístek k účtu vedený u Č. s., a. s., platební kartu VISA ELECTRON, když prostřednictvím této karty došlo k neoprávněnému čerpání finanční hotovosti za různé druhy zboží v celkové výši nejméně 3.852,- Kč, a to dne 11. 2. 2005 a následně 12. 2. 2005 u benzínové čerpací stanice Ö., ve výši 3.841,- Kč a benzínové čerpací stanice A., ve výši 11,- Kč a dále ještě dne 12. 2. 2005 došlo k pokusům o výběr ve třech případech v supermarketu, a u Č. s., a. s., přičemž dne 12. 2. 2005 v době kolem 18.00 hodin odcizené doklady včetně platební karty osobně vrátila obviněná J. S. poškozenému A. D., a tímto svým jednáním způsobily poškozenému A. D., škodu v celkové výši 11.982,- Kč,
za kteréžto jednání byla již odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 09. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718,
5) společně s R. Ď. v době od 23.50 hodin dne 23. 2. 2005 do 23.59 hodin dne 24. 2. 2005 pomocí nalezené platební karty VISA ELECTRON přináležející k číslu účtu vedeného u Č. s., a. s., na osobu Mgr. J. K., neoprávněně odčerpali v osmi případech pomocí platební karty, a to u benzinové čerpací stanice A. L., B., různé druhy zboží v hodnotě 6.568,- Kč, na benzinové čerpací stanici S., další zboží v hodnotě 5.762,10 Kč a na benzinové čerpací stanici B., a. s., pak zboží v hodnotě 3.110,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě nejméně 15.440,10 Kč, a to ke škodě Mgr. J. K.
za kteréžto jednání byla již odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích z e dne 23. 09. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718,
6) dne 27. 2. 2005 v době kolem 06.45 hodin v nezajištěném průjezdu domu se zmocnila bez použití násilí volně odložené černé kožené dámské kabelky v hodnotě 100,- Kč s obsahem osobních dokladů, a to konkrétně občanského průkazu, řidičského průkazu, průkazu pojištěnce, vše na jméno poškozené K. P., dále osvědčení o technickém průkazu k vozidlu Škoda Felicia, platební kartu VISA ELECTRON identifikovatelnou podle jména na poškozenou K. P. přináležející k číslu účtu vedeného u Č. s., a. s., průkazní lístek k výše uvedenému bankovnímu účtu, hnědou koženou dámskou peněženku bez hodnoty s finanční hotovostí ve výši nejméně 600,- Kč a služební mobilní telefon zn. Nokia nezjištěného typu a IMEI s předplacenou GO kartou s kreditem ve výši nejméně 550, Kč v celkové hodnotě 800,- Kč, když tímto svým jednáním způsobila poškozené K. P., na odcizených věcech škodu ve výši 700,- Kč a Nemocnici Č. B., a. s., pak odcizením telefonu škodu ve výši 800,- Kč,
za kteréžto jednání byla již odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 09. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718,
a těchto jednání se obviněná J. S. dopustila přesto, že byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 45 T 18/2001, který nabyl právní moci dne 29. 5. 2002, odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a tento následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 5 To 127/2003, přeměněn na trest nepodmíněný, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem, kdy usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 22. 3. 2004, č. j. PP 69/2003-25, které nabylo právní moci téhož dne, byla z výkonu trestu podmíněně propuštěna a jímž byla stanovena zkušební doba v trvání dvou let.
Obviněnou J. S. za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, pod body I., II./5 a II./2, a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 6. 2005, č. j. 10 T 95/2005–130, odvolací soud podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 a §37a tr. zák. odsoudil ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu uloženém obviněné J. S. z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 6. 2005, č. j. 10 T 95/2005–130, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněného R. Ď. za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. spáchané dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, pod body II./1, 7, II./3 a II./2, odvolací soud podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně odvolací soud zrušil podle §35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu uloženém obviněnému R. Ď. z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále odvolací soud podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněné J. S. povinnost zaplatit poškozenému V. R., částku 12.000,- Kč, a to společně a nerozdílně s R. Ď. a L. B., jimž tato povinnost byla uložena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718.
Odvolání obviněné J. S. a obviněného R. Ď. byla podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 634/2006, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 200/2005, podali obviněná J. S. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Y. K. a obviněný R. Ď. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. J. K. dovolání.
Obviněná J. S. opřela svůj mimořádný opravný prostředek o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku a v doplnění dovolání dovolatelka nejprve shrnula dosavadní průběh řízení a posléze uvedla k §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že skutková zjištění ohledně její osoby jsou nesprávná a na tato nesprávná skutková zjištění navazuje nesprávná právní kvalifikace skutku a jiné hmotně právní posouzení. Obviněná uvedla, že skutků, z nichž byla uznána vinnou, se nedopustila. V doplnění dovolání pak dovolatelka rozvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá konkrétně v tom, že za situace, kdy soud aplikoval ustanovení §37a tr. zák., měl více přihlédnout k hledisku ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. a posoudit celé jednání do doby jejího vzetí do vazby jako pokračující trestnou činnost a v širším rozsahu zrušit dřívější výrok o vině pokračujícími trestnými činy a trestnými činy spáchanými v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Dále měl soud zapracovat z hlediska použití ustanovení §37a tr. zák. trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., a to skutek ze dne 7. 2. 2005, za který byla odsouzena Okresním soudem v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 19. 6. 2005, č. j. 10 T 95/2005-130, a i u tohoto rozsudku zrušit výrok o vině. Skutek uvedený ve výroku pod bodem II. ad 2), týkající se poškozeného J. Ď., měl být posouzen jako pokračující jednání. Dovolatelka v této souvislosti poukázala na upozornění na změnu právní kvalifikace Policií ČR, sp. zn. ORCB-0396/OK-Tč-2005, ze dne 13. 6. 2005, ve vztahu k R. Ď. To stejné, jako bylo uvedeno v tomto sdělení, by mělo platit i pro obviněnou J. S. Krajský soud tedy neměl jednání dovolatelky kvalifikovat jako trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., protože tato kvalifikace neodpovídá skutkovému zjištění, kdy obviněná platební kartu J. R. nedržela, přičemž ve skutkové větě toto uvedeno není. Dále obviněná J. S. namítla, že skutková zjištění uvedená v bodě II. B) ad 3) ohledně loupeže, spáchané ve spolupachatelství, nenaplňují skutkovou podstatu tohoto trestného činu podle §234 odst. 1 tr. zák., protože z žádného důkazu ani skutkového zjištění nebylo dovozováno u obviněného Ď. a obviněné S. spolupachatelství k trestnému činu krádeže, kterého se měla dovolatelka dopustit těsně před odcizením věcí v hodnotě 7.162,- Kč z auta pana R. Mezi dovolatelkou a R. Ď. nebyla žádná dohoda v průběhu tohoto skutku. K trestnému činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. obviněná namítla, že nebyl správně posouzen stupeň společenské nebezpečnosti podle §3 odst. 4 tr. zák., když obviněná popírala jakoukoli účast na tomto skutku i svou přítomnost na místě. Nebyla ani spolupachatelkou a ani pachatelkou, žádný důkaz tomu nenasvědčuje, vyjma výpovědi poškozeného R., který se ovšem pletl i v tom, k odcizení jakého přístroje mělo dojít. Pokud tedy jednání obviněné mělo spočívat v tom, že seděla na předním sedadle v autě, toto sedadlo ji dělilo od poškozeného R. a neměla s ním přímý kontakt, pouze jej měla držet za košili, pak dovolatelka nespatřuje v takto vymezeném jednání znak užití násilí, jak jej vyžaduje ustanovení §234 tr. zák. a nebyla tak naplněna objektivní stránka souzeného trestného činu. Význam chráněného zájmu, který měl být činem dotčen, nebyl nikdy soudem zkoumán a není ve spise doložen, protože poškozený nikdy nehovořil například o tom, jakou hodnotu měla jeho náprsní taška, jaký byl její obsah, zda skutečně nějakou náprsní tašku vůbec měl. Dovolatelka uvedla, že z hodnoty náprsní tašky pak by bylo možno posoudit naplnění §3 odst. 4 tr. zák. a nyní lze konstatovat, že jednání obviněné nemělo žádné následky, její jednání nebylo násilím na poškozeném R., ona nemohla vědět, co má poškozený v kapse. Z hlediska §3 odst. 4 tr. zák. měl soud vzít v úvahu a zhodnotit i právní úpravu v R. a mohl přihlédnout k tomu, zda je čin trestný i podle zákona účinného na území, kde byl spáchán a jaký trest by za něj byl uložen v R. Z uvedeného dovolatelka dovodila, že skutkové zjištění o průběhu jednání nebylo v intenzitě újmy nebo pohrůžky újmy na zdraví.
K výroku o trestu z předchozího rozsudku sp. zn. 3 T 104/2005 dovolatelka uvedla, že soud měl použít ve výroku o zrušení trestu namísto textu „a v důsledku toho v celém výroku o trestu této obžalované uloženém“ text s použitím prvního pádu větného podmětu takto: „a v důsledku toho celý výrok o trestu této obžalované uloženém“. Také z hlediska ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. má dovolatelka za to, že ve výroku o trestu u obviněné mělo být znovu a přesně uvedeno, že se současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušuje výrok o trestu uložený obviněné J. S. z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718.
Usnesení o nařízení výkonu trestu na č. l. 269 též obsahuje pochybení ve formulaci zápočtu vazby a trestu. Dále u dovolatelky v samostatném výroku o trestu v části rozsudku ad II. B) chybí výrok, že je zrušen podle §35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu jí uloženém z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 2. 2006, č. j. 23 To 125/2006–799, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 6. 2005, č. j. 10 T 95/2005–130, měl být doplněn text „ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 3 To 743/2005“. Trest navíc měl být zrušen ještě vedle §37a tr. zák. i podle §35 odst. 2 tr. zák. Z uvedeného dovolatelka dovodila, že byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože skutkový stav, který zjistil soud, není trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Obviněná stále má skutkové výhrady a trvá na tom, že se jednání nestalo. Pod tento dovolací důvod obviněná dále podřadila námitku, že skutky pod body 1) až 3) ve vztahu ke skutku ze dne 25. 1. 2006 se jeví jako jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem, naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu a jsou spojeny podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí v čase i předmětu útoku. Soud měl postupovat podle §37a tr. zák. a hledět na tyto skutky jako na dílčí útoky pokračujícího trestného činu, přičemž měl zrušit i výrok o vině v rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 5. 2006, sp. zn. 10 T 28/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2006, č. j. 3 To 541/2006-125. Dovolatelka požaduje po Nejvyšším soudu, aby tento přezkoumal, zda byl správný postup podle §37a tr. zák. Ve vztahu k náhradě škody dovolatelka namítla, že žádnou škodu nezpůsobila a rozhodnutí je odvozeno od vadného výroku o vině. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že byl uložen trest, který zákon nepřipouští, a to zejména vzhledem k poměrům pachatele, k malému rozsahu škody, i k možnostem nápravy pachatelky, obecně nebyly dodrženy zásady ukládání trestu podle §31 tr. zák. Výrok o trestu nemůže obstát i z toho důvodu, že je podle obviněné vadný výrok o vině. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tkví podle obviněné v tom, že v rozhodnutí chybí výrok o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 T 104/2005–718, jak bylo uvedeno výše. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. má být naplněn tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny procesní podmínky. Jediným důkazem o totožnosti pachatelů bylo poznávací řízení, jak bylo zadokumentováno na č. l. 51, přičemž poznávání bylo prováděno dne 7. 2. 2005 v R., aniž to byl vzhledem k datu skutku neodkladný úkon. Když byl po roce vyslechnut poškozený v postavení svědka před soudem, neměl kromě obviněných na lavici obžalovaných na výběr jiné osoby, které by mohl označit jako pachatele. Na základě takovýchto úkonů neměl soud dospět k závěru, že dovolatelka je spolupachatelkou. Soud odsoudil dovolatelku pouze na základě domněnek a nikoli konkrétních procesních důkazů.
V závěru dovolání obviněná s ohledem na shora uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení (správně má být uvedeno rozsudek) Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 634/2006, popřípadě zrušil též vadné řízení jemu předcházející, a rozhodl tak, že obviněná J. S. se zprošťuje obžaloby, nebo přikázal věc soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněné J. S., se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu vyjádřila pouze k prvnímu podání dovolatelky, ve kterém tato zmínila pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nikoli již k doplnění jejího dovolání. Shledala, že dovolatelka neuplatnila k podpoře uplatněného dovolacího důvodu sloužícího k nápravě právních vad žádné relevantní námitky. Její námitkou, zpochybňující skutková zjištění ke kterým soud na základě provedeného dokazování dospěl, není naplněn dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z její argumentace je tak podle státní zástupkyně zřejmé, že touto cestou ani v jedné ze zmíněných rovin dovolatelka kvalifikovaným způsobem právní posouzení skutku nezpochybnila, neboť odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku opřela výhradně o skutková tvrzení, čímž se zcela minula s věcný naplněním deklarovaného dovolacího důvodu. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrženým způsobem.
Také obviněný R. Ď. proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání, ve kterém rozvedl, že skutková zjištění a způsob hodnocení důkazů vybočují ze zákonných mezí, zejména v případě poškozeného J. R., kdy jsou pochybnosti o procesní pov aze některých důkazů a jediným podkladem pro tvrzení o vině obviněného v této napadené části je výpověď poškozeného, jehož osoba nebyla nijak prověřena a který zcela nepochybně o celé věci vypovídá rozdílně v řízení přípravném a v řízení před soudem. Jednak nebylo prokázáno, že by obviněný Ď. byl se spoluobviněnou domluven na tom, že se tato dopustí majetkového deliktu, a jednak nebylo spolehlivě prokázáno, jakého jednání se obviněný dopouštěl na poškozeném, který se měl vrátit k jeho automobilu. Dovolatel dále uvádí, že poškozený vypovídá o tom, že se nakláněl do auta, že později ležel na zádech, přičemž nebyl schopen vysvětlit, ve kterém okamžiku a za jaké situace mu měl sahat obviněný Ď. do kapsy, a poté konstatuje, že podle jeho přesvědčení není možné ze skutkových zjištění činit skutkový závěr o tom, že byla jeho jednáním naplněna skutková podstata trestného činu loupeže ve smyslu §234 odst. 1 tr. zák. Soudy obou stupňů v tomto směru postupovaly při provádění a hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 a 6 tr. ř., důkazy, které měly zpochybnit a vyvrátit hodnověrnost důkazů, které obviněného usvědčují, bez náležitého důvodu přijaly a rozpory, které byly nepochybně zjištěny, hodnotily způsobem, který byl v neprospěch obviněného. Pokud by byl činěn závěr v souladu s procesními předpisy a v souladu se skutkovými zjištěními při hodnocení důkazů ve prospěch obviněného, pak musí být učiněn závěr, že obviněný se nedopustil trestného činu loupeže ve smyslu §234 odst. 1 tr. zák. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky v Brně napadený rozsudek zrušil a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, kterému bylo ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručeno dovolání obviněného R. Ď., se vyjádřila též i k tomuto mimořádnému opravnému prostředku. V podrobnostech rozvedla, že v posuzované věci uplatněné dovolací námitky směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění, neboť dovolatel soudům vytýká neúplné dokazování, nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Naplnění deklarovaného dovolacího důvodu ve skutečnosti dovolatel spatřuje v porušení procesních pravidel vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Jelikož citované námitky obviněného R. Ď. nespadají pod dovolatelem uplatněný ani pod žádný jiný v zákoně uvedený dovolací důvod, navíc je z napadeného rozhodnutí patrno, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích vyložily a řádně odůvodnily, když o ně následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže, nelze podle státní zástupkyně dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením existoval extrémní nesoulad. Z tohoto důvodu státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky o dovolání obviněného R. Ď. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl tak, že se odmítá, a současně navrhla, aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i v případě, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným než zde navrhovaným způsobem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze jeho podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení, pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněná J. S. i obviněný R. Ď. této povinnosti v podaných dovoláních formálně dostáli, neboť v nich uvedli důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (obviněný R. Ď.), a v §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. (obviněná J. S.).
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem ve svém dovolání požaduje právě obviněný R. Ď. a zčásti též i obviněná J. S., když napadli rozhodnutí soudu odvolacího jen nebo také z toho důvodu, že soudy neakceptovaly jejich obhajobu. Námitky totožného obsahu navíc vznášeli oba obvinění již v rámci odvolání.
Jen pro úplnost se Nejvyšší soud ve stručnosti vyjádřil ke skutkovým námitkám obviněného R. Ď. a některým obdobným námitkám obviněné J. S. Nelze vytknout soudům obou stupňům způsob hodnocení výpovědi poškozeného J. R., když ani jeden z předmětných soudů ve výpovědích tohoto poškozeného obviněným R. Ď. jinak blíže nekonkretizované rozpory ani jiné vady neshledal. Soudy obou stupňů postupovaly v tomto ohledu správně, a dovolatelé tak pouze jiným způsobem než u předchozího zpochybnění věrohodnosti výpovědi poškozeného se snaží docílit změny skutkových tvrzení v tom směru, že daný trestný čin nespáchali. Dále Nejvyšší soud podotýká, že soudy nižších stupňů, zejména soud odvolací se dostatečně vypořádaly i s tím, proč neshledaly nutnost doplnit dokazování ve směru požadovaném obviněným R. Ď. a vysvětlily všechny podstatné otázky vztahující se k úplnosti provedeného dokazování včetně použitého násilí ze strany obou obviněných. Nejvyšší soud se s jejich názorem ztotožňuje a považuje jej za správný. Jelikož citované námitky obviněného R. Ď. nespadají pod dovolatelem uplatněný ani pod žádný jiný v zákoně uvedený dovolací důvod, přičemž navíc je z napadeného rozhodnutí patrno, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, která také ve svých rozhodnutích náležitě vyložily a řádně odůvodnily, když o ně následně opřely správné právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., pro jehož naplnění a dokonání není nutné zmocnění se věci a způsobení škody (arg. „… v úmyslu zmocnit se cizí věci …“). S ohledem na to nelze dospět k závěru, že by mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným právním zhodnocením existoval extrémní nesoulad, když nepochybně s přihlédnutím k shora popsaným okolnostem případu i osobám obou pachatelů byla naplněna skutková podstata trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. i z hlediska konkrétního stupně nebezpečnosti pro společnost ve smyslu §3 odst. 1, 2 tr. zák. Za tohoto stavu věci, když obviněný R. Ď. a zčásti i obviněná J. S. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jen polemizují se skutkovými závěry soudů prvního i druhého stupně, nezbývá než znovu zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být pouhé nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Tento závěr vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé jeho šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř. a dále přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu např. ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02 atd.). Tyto závěry se týkají především obviněného R. Ď., ale i těch v dovolání obviněné J. S. uplatněných námitek, jež jsou zcela skutkové povahy.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. Ď. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř.
Naproti tomu obviněná J. S. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku, a to zejména v doplnění dovolání, které bylo Okresnímu soudu v Českých Budějovicích doručeno dne 15. 2. 2007, uvedla několik námitek, které svou povahou jsou námitkami hmotně právními a odpovídají deklarovanému důvodu dovolání uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předně dovolatelka namítla, že za situace, kdy jí odvolací soud uložil společný trest podle §37a tr. zák., měl více přihlédnout k ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., které stanoví, co se rozumí pod pojmem pokračování v trestném činu, a měl jako pokračující posoudit celé její jednání až do doby jejího vzetí do vazby a v širším rozsahu zrušit dřívější výrok o vině pokračujícími trestnými činy a trestnými činy spáchanými v jednočinném souběhu, dále celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. vymezuje pokračování v trestném činu jako takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Mezníkem, který ukončuje pokračování v trestném činu, pokud nebylo ukončeno již dříve, je vždy sdělení obvinění, kterým se po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. míní zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. pro tento skutek, ve kterém je spatřován stíhaný pokračující trestný čin.
V návaznosti na výše uvedené pak z dikce ustanovení §37a tr. zák. vyplývá, že pokud soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu, za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v dřívějším rozsudku výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Z hlediska trestního zákona toto ustanovení vyjadřuje zvláštní způsob ukládání trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák. v případech, nebudou-li všechny dílčí útoky takových trestných činů projednávány společně v jednom řízení podle §20 odst. 1 tr. ř., anebo bude-li z jiných důvodů rozhodováno o některých útocích později. I přes systematické zařazení tohoto zákonného ustanovení se podle §37a tr. zák. rozhoduje nejen o společném trestu, ale též o vině ohledně pokračujícího trestného činu, který je jedním skutkem z hlediska trestního zákona. V případě společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. soud zruší dřívější odsuzující rozsudek též ve výroku o vině, jímž byl pachatel pravomocně odsouzen za ostatní útoky pokračujícího trestného činu (popřípadě i za trestné činy spáchané s nimi v jednočinném souběhu). Tento zrušující výrok musí být součástí nového výroku o vině (nikoli výroku o uložení společného trestu), jímž soud rozhoduje o celém souhrnu pokračujícího trestného činu. Ohledně těchto původně již odsouzených útoků je pak soud vázán skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku.
Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu v trestních věcech vedených ohledně obviněné J. S. u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 104/2005 a 3 T 200/2005, a u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 10 T 95/2005, zjistil, že Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací postupoval správně, když neposoudil celé jednání obviněné se všemi jejími útoky jako jeden pokračující trestný čin. Nelze totiž opomenout časovou posloupnost jednotlivých dílčích útoků dovolatelky, které pak od sebe oddělují jednotlivá usnesení o zahájení trestního stíhání ve vztahu k těmto dílčím útokům. Přitom Krajský soud v Českých Budějovicích na straně 14 odůvodnění svého rozsudku vyložil svůj závěr o uložení společného trestu za pokračování v trestném činu tak, že u obviněné J. S. neshledal důvod pro to, aby Okresní soud v Českých Budějovicích ukládal společný trest podle §37a tr. zák. za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., za skutek ze dne 10. 1. 2005 (pod bodem 9. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích), který byl spáchán v souvislosti s výše uvedenou loupeží podle §234 odst. 1 tr. zák., a za trestný čin krádeže uvedené pod bodem I. rozsudku v předchozí trestní věci, spáchané koncem roku 2004 (body 1. až 5. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích), když již v předchozí trestní věci Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 104/2005 tyto majetkové útoky z konce roku 2004 tento okresní soud posoudil jako jeden pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., a jako další pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. majetkové útoky z počátku roku 2005, a to zřejmě proto, že 14. 12. 2004 došlo pro jeden z těchto majetkových útoků k zahájení trestního stíhání. Podmínky pro ukládání společného trestu i ohledně trestného činu podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. skutečně byly dány, však nikoli ve vztahu k majetkovým útokům bod bodem I., ale ve vztahu k majetkovým útokům pod bodem II., 1, 4, 6, 7 rozsudku v předchozí trestní věci, spáchaným od 2. 1. 2005 do 27. 2. 2005. Shodně s vyjádřením státního zástupce při veřejném zasedání je třeba konstatovat, že věc je dále komplikována tím, že v předchozí trestní věci sp. zn. 3 T 104/2005 nebylo dostatečně zohledněno, že majetková trestná činnost obžalované J. S. počátkem roku 2005 byla rozdělena ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. na více trestných činů několika zahájeními trestního stíhání (sděleními obvinění). Z tohoto hlediska je pak nejvýznamnější usnesení o zahájení trestního stíhání pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. ze dne 24. 1. 2005, když tohoto trestného činu se měla obžalovaná J. S. dopustit ve dvou případech natankováním benzinu bez zaplacení v listopadu a v prosinci 2004 (skutky pod body 1. a 5. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 104/2005, které Krajský soud v Českých Budějovicích v napadeném rozsudku ponechal beze změny). Zmíněné usnesení, obžalované doručené dne 24. 1. 2005, odděluje od následující majetkové trestné činnosti jednak trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. a jednak jeden ze skutků posouzených jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. v předchozí trestní věci, spáchaný s obžalovaným R. Ď. a obžalovanou L. B. dne 2. 1. 2005 [body 2) a 3) napadeného rozsudku].
Nejvyšší soud se proto naprosto ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu a podotýká, že v souladu se zákonem aplikoval ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. ve spojení s §37a tr. zák., a to na základě v zásadě správného, byť jen stručně odůvodněného právního posouzení v napadeném rozsudku. Dovolatelka totiž ve své shora uvedené námitce nevzala dostatečně v úvahu ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., ve kterém je uvedeno, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Jako pokračující trestný čin krádeže je tedy třeba posuzovat jednání, uvedené pod bodem I. 1) až 5) výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 3 T 104/2005, konkrétně dílčí útoky ze dne 23. 11. 2004, 2. 12. 2004, 11. 12. 2004, 13. 12. 2004 a z blíže nezjištěné doby od 9. až do 14. 12. 2004, přičemž tento trestný čin je ukončen usnesením o zahájení trestního stíhání, doručeným obviněné dne 14. 12. 2004 a vztahujícím se k útoku ze dne 11. 12. 2004. Tyto útoky zůstaly odvolacím soudem nezrušeny při jejich právní kvalifikaci jako pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. ve shora uvedeném rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 3 T 104/2005. Další skutek tvoří dílčí útoky spáchané obviněnou po tomto datu, konkrétně jednání ze dne 2. 1. 2005 a 10. 1. 2005, které odděluje od další trestné činnosti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 1. 2005 pro jednání ze dne 23. 11. 2004 a 13. 12. 2004, jak správně konstatoval odvolací soud. Pouze za tato jednání odvolací soud uložil v souladu s citovaným zákonným ustanovením §37a tr. zák. společný trest, přičemž jinak ukládal souhrnný, resp. úhrnný trest (srov. §35 tr. zák. a následující závěry Nejvyšší soudu, jak jsou dále v tomto rozhodnutí rozvedeny). V neposlední řadě lze jako další pokračující trestný čin posoudit skutek, tvořený dílčími útoky ze dne 24. 2. 2005 a 27. 2. 2005, které ukončuje usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2005. Nejvyšší soud z tohoto důvodu shledal postup odvolacího soudu jako správný.
Obviněná J. S. ve svém mimořádném opravném prostředku také odvolacímu soudu vytkla, že měl z hlediska použití ustanovení §37a tr. zák. přihlížet rovněž ke skutku ze dne 7. 2. 2005, kvalifikovanému jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a neoprávněné užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., za který byla odsouzena Okresním soudem v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 27. 6. 2005, č. j. 10 T 95/2005-130, a i u tohoto rozsudku zrušit z důvodu pokračování výrok o vině.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nutné opět odkázat na ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. a dodává, že nebylo možné zrušit namítaný rozsudek též ve výroku o vině, neboť v daném případě nešlo o pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., a to z důvodu uvedeného v §12 odst. 11 tr. ř., když předmětnému jednání obviněné ze dne 7. 2. 2005, pro které byla posléze odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 10 T 95/2005, předchází usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 1. 2005 (doručené obviněné J. S. téhož dne 24. 1. 2005), jež ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. odděluje tento skutek od jejího předcházejícího jednání. Následně jí bylo dne 10. 2. 2005 pro tento skutek doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Právě vzhledem k ohraničení skutku těmito usneseními o zahájení trestního stíhání se v souladu s §12 odst. 11 tr. ř. nemohlo jednat o pokračování v trestném činu a Krajský soud v Českých Budějovicích neměl důvod rušit ve zmiňovaném rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově i výrok o vině. Výrok o trestu naopak zrušit musel, a to vzhledem k tomu, že ukládal mimo jiné za tento trestný čin souhrnný trest ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák.
Ohledně zbývajících dalších skutků, konkrétně jde o jednání ze dne 29. 10. 2004, kterým obviněná naplnila skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu §250b odst. 1 tr. zák., dále pak jednání ze dne 4. 3. 2005 ohledně poškozeného Ď., kterým obviněná J. S. spolu s obviněným R. Ď. naplnila skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., pak nemohl být uložen též společný trest, neboť se v těchto případech nejednalo o pokračování ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., zejména pak je zřejmé, že pak tato jednání nenaplňovala skutkovou podstatu stejného trestného činu, jako výše uvedená jednání kvalifikovaná jako pokračující trestný čin krádeže, a také skutek ze dne 4. 3. 2005 ohledně poškozeného Ď. je od ostatních skutků oddělen usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2005 (srov. §12 odst. 11 tr. ř.).
Jednání ze dne 11. 2. 2005, kterým obviněná spolu s obviněnou K. E. spáchala trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. [bod 4) napadeného rozsudku] pak také nemohl odvolací soud s ohledem na již několikrát citovaný §12 odst. 11 tr. ř. posoudit jako pokračování ve vztahu k předchozím skutkům, neboť bylo ohraničeno usnesením o zahájení trestního stíhání doručeným obviněné S. dne 10. 2. 2005 a usnesením o zahájení trestního stíhání doručeným dne 17. 2. 2005.
Za všechny tyto trestné činy pak odvolací soud správně uložil souhrnný trest ve smyslu §35 tr. zák., ve kterém je již obsažen i trest úhrnný.
Následně ve vztahu ke skutku týkajícího se poškozeného J. R. dovolatelka brojila proti jeho právní kvalifikaci jako trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., protože tato kvalifikace neodpovídá skutkovému zjištění, kdy obviněná platební kartu J. R. nedržela, přičemž ve skutkové větě toto uvedeno není.
Nejvyšší soud na základě přezkoumání přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, a to i v návaznosti na obsah rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2006, sp. zn. 3 T 200/2005 (bod 9.), že se jedná pouze o formální pochybení, což jasně vyplývá i z odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ten sice v právní větě výroku o vině uvedl, že obviněná spáchala pod bodem 2), 3) výroku o vině ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v jednočinném souběhu trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a také trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., nicméně je zřejmé, že trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. se měl vztahovat pouze k dílčímu útoku pod bodem 2). Vzhledem k tomu, že právě také za tyto dílčí útoky tvořící jeden skutek byl odvolacím soudem uložen společný a souhrnný trest, je třeba jeho nepřesnost v právní větě a v číselném odkazu v právní kvalifikaci považovat za skutečně pouze nedokonalé vyjádření právní kvalifikace, která se vztahuje k celému skutku, jenž je tvořen dvěma dílčími útoky, přičemž tato právní kvalifikace se vztahuje pouze k dílčímu útoku pod bodem 2), a proto na správnost právní kvalifikace ohledně celého pokračujícího skutku pod body 2) a 3) i na výrok o trestu nemá tato nepřesnost žádný vliv, když je odůvodněna skutkovým zjištěním vymezeným v bodě 2). S přihlédnutím k tomu nebylo třeba napadený rozsudek z tohoto důvodu zrušit, neboť jde jen o formální nepřesnost a zcela zjevnou nesprávnost, která se jinak nedotýká správné kvalifikace trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., která by i při tomto postupu u tohoto pokračujícího skutku tvořeného body 2) a 3) s přihlédnutím k tomu, co bylo shora uvedeno, zůstala zachována vzhledem k bodu 2).
K námitce, že ve vztahu k zásadě personality ve smyslu §18 tr. zák. je třeba vztáhnout i ustanovení §20 odst. 3 tr. zák., považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že tento právní názor není správný, neboť ustanovení odst. 3 §20 tr. zák. se vztahuje pouze k §20 tr. zák., který vymezuje subsidiární zásadu univerzality, a nikoli k §18 tr. zák., který naopak stanoví, že na trestnost činu, který v cizině spáchal občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, se použije zákona České republiky, tedy včetně ukládání trestu za spáchaný trestný čin, aniž by se přihlíželo k trestu, který stanoví zákon státu, na jehož území byl trestný čin spáchán. Není proto ani tato námitka důvodná.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněná v tom, že byl uložen trest, který zákon nepřipouští, a to zejména vzhledem k jejím poměrům, k malému rozsahu škody i k možnostem její nápravy, když obecně nebyly dodrženy zásady ukládání trestu podle §31 tr. zák. Výrok o trestu nemůže obstát i z toho důvodu, že je podle obviněné vadný výrok o vině.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by byl naplněn tehdy, pokud by obviněné byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo by jí byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž by byl obviněné uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli či pachatelce za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý z druhů trestů. Trest ve výměře mimo trestní sazbu je pak uložen tehdy, pokud soud při jeho ukládání překročil horní či dolní hranici trestní sazby uvedené v příslušném zákonném ustanovení, pokud je v zákoně určena, a to včetně nesprávného použití ustanovení §40 tr. zák. upravujícího mimořádné snížení trestu odnětí svobody. V případě dovolatelky však tato nenamítá ani jeden ze shora uvedených případů, nýbrž brojí proti nepřiměřenosti trestu s ohledem na konkrétní okolnosti případu a její osobu. Je nutno však podotknout, že pouhá nepřiměřenost trestu, který je zde obviněnou pociťován jako příliš přísný, deklarovaný dovolací důvod nemůže naplnit a námitka dovolatelky je v tomto směru nedůvodná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. tkví podle obviněné v tom, že v rozhodnutí chybí výrok o zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 2005, č. j. 3 T 104/2005–718, jak bylo uvedeno výše.
Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Nejvyšší soud v tomto ohledu zdůrazňuje, že chybějícím je výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože ho podle zákona soud měl do výrokové části pojmout. Neúplný výrok je pak takový výrok, který sice byl učiněn, ale není úplný. V případě obviněné J. S. však k takovéto situaci nedošlo a proto nebyl naplněn ani tento dovolací důvod. Jen pro úplnost dovolací soud podotýká, že namítaný údajně chybějící výrok o trestu byl v uvedeném případě odvolacím soudem zrušen, jak je uvedeno na straně 2 rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 634/2006 (nahoře), což zřejmě dovolatelka přehlédla. Obdobně je tomu i ohledně dalších namítaných nepřesností týkajících se jednotlivých výroků napadeného rozsudku, když použité formulace výroků odpovídají zákonu i ustálené judikatuře.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který dovolatelka též uplatnila, může být naplněn tím, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny procesní podmínky. V této variantě by byl důvod dovolání naplněn tehdy, pokud by bylo odvolání zamítnuto z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání, které bylo odvolacím soudem zamítnuto jako opožděné, ve skutečnosti nebylo podáno opožděně). Další možností by bylo, že odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad. Vzhledem k tomu, že dovolatelka nic z těchto možností nezmínila a ani Nejvyšší soud žádnou z těchto v úvahu přicházejících vad neshledal, uvedený dovolací důvod nebyl naplněn.
Stejně tak nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve druhé variantě, když nebyl v předcházejícím řízení dán žádný z dovolacích důvodů uvedených v písmenech a) až k) §265b tr. ř., jak již bylo v podrobnostech vysvětleno výše.
Nejvyšší soud s ohledem na všechny skutečnosti uvedené shora dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2006, sp. zn. 23 To 634/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 3 T 200/2005, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), k), l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými závěry se pak ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak jak je shora uvedeno, přičemž se současně v souvislosti se zamítavým výrokem ohledně odvolání obou obviněných (§256 tr. ř.) bez pochybností a logicky vypořádal též se všemi pro tyto důvody relevantními námitkami obou obviněných uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v nich uvedených s námitkami uplatněnými v odvoláních, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněné J. S. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V případě obviněného R. Ď. však jeho dovolání ani formálně nenaplnilo deklarovaný dovolací důvod, neboť s ohledem na výše uvedené mají jeho námitky ryze skutkový charakter, tudíž tento jeho mimořádný opravný prostředek Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.