ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.504.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 504/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. května 2007 o dovolání, které podal obviněný J. H., roz. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. 7 To 419/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 1 T 118/2005, takto:
Z podnětu dovolání obviněného J. H., roz. M., se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. 7 To 419/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. H. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 1 T 118/2005, uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil jednáním blíže popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. H. odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roky. Současně soud prvního stupně rozhodl podle §229 odst. 1 tr. řádu o tom, že se poškození J. L., P. P. a J. S. odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. H. odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. 7 To 419/2006, podle §253 odst. 3 tr. řádu odmítl.
Obviněný J. H. podal prostřednictvím svého obhájce dne 18. 1. 2007 proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ačkoli ho formálně neoznačil zákonným ustanovením, ale jen citací obsahu tohoto ustanovení. Podle názoru obviněného odvolací soud pochybil, pokud neprojednal jeho odvolání podané proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 1 T 118/2005. Jak dále obviněný uvádí, toto odvolání podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě jako tzv. blanketní odvolání. Proto dne 22. 11. 2006 obdržel obhájce obviněného Mgr. Z. P. výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání a za tím účelem mu soud poskytl lhůtu pěti dnů. Poslední den této lhůty připadl na den 27. 11. 2006, přičemž podle obviněného jeho obhájce odeslal odůvodněné odvolání zmíněného dne faxem, když o této skutečnosti svědčí i hlášení o faxovém spojení. Obviněný poukazuje na skutečnost, že dne 28. 11. 2006 doručil soudu i originál uvedeného odůvodněného odvolání. Obviněný je tedy přesvědčen, že bylo rozhodnuto o odmítnutí jeho řádného opravného prostředku proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Závěrem svého dovolání proto obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. 7 To 419/2006, a aby mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného J. H. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru bylo odvolání obviněného podáno až dne 28. 11. 2006, tedy po lhůtě stanovené trestním řádem pro odstranění vad tohoto opravného prostředku. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. H. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Protože dovolací námitky obviněného J. H. obsahově odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání obviněného přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni i příslušnou část řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je důvodné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který ve svém dovolání uplatnil obviněný J. H., Nejvyšší soud uvádí, že jeho naplnění je možné ve dvou alternativách. Podle první z nich, kterou obviněný výslovně zmiňuje, je dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
Podle druhé alternativy je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V posuzované věci však obviněný neuvedl žádný další dovolací důvod, který by svědčil o naplnění uplatněného dovolacího důvodu v této alternativě.
Podstata dovolací argumentace obviněného J. H. spočívá především v jeho tvrzení, podle něhož odvolací soud odmítl jako opožděné jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože obhájce obviněného včas a řádně doručil soudu prvního stupně písemné vyhotovení odvolání, resp. jeho doplnění k výzvě soudu.
Jak je v posuzované věci patrné ze spisových podkladů (viz č. l. 305 trestního spisu Okresního soudu Plzeň-město vedeného pod sp. zn. 1 T 118/2005), obviněný J. H. podal prostřednictvím svého obhájce dne 24. 7. 2006 odvolání. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta pro podání tohoto řádného opravného prostředku (srov. ustanovení §248 odst. 1 tr. řádu) uplynula všem oprávněným osobám až dne 16. 8. 2006, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně doručen také obviněnému (viz č. l. 302 trestního spisu), podal obviněný své odvolání včas. Toto odvolání však nebylo řádně odůvodněno, resp. jednalo se jen o tzv. blanketní odvolání neobsahující všechny stanovené náležitosti podle §249 odst. 1 tr. řádu. Dále ze spisu vyplývá, že dne 22. 11. 2006 obdržel obhájce obviněného Mgr. Z. P. výzvu Okresního soudu Plzeň-město, v níž ho tento soud v souladu s ustanovením §251 odst. 1 tr. řádu vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů od jejího doručení odstranil vady podaného odvolání. Uvedená lhůta uplynula dnem 27. 11. 2006. Na č. l. 323 trestního spisu je pak zařazeno řádně odůvodněné odvolání obviněného J. H., které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 28. 11. 2006. Jak zjistil Nejvyšší soud ze spisu (viz č. l. 326 trestního spisu), obhájce obviněného odeslal prostřednictvím faxu zmíněné odvolání, které již obsahovalo odůvodnění, přičemž jeho úspěšné doručení bylo potvrzeno hlášením o faxovém spojení. Z uvedeného hlášení je zřejmé, že odůvodněné odvolání obviněného sice bylo Okresnímu soudu Plzeň-město doručeno až dne 28. 11. 2006 v 00.17. hod., jak ovšem vyplývá z fotokopie faxového podání založené na č. l. 342 trestního spisu, obhájce obviněného ho odeslal prostřednictvím faxu ze své advokátní kanceláře již dne 27. 11. 2006 ve 23.17 hod., tj. ještě v poslední den lhůty stanovené pro odstranění vad odvolání (resp. pro odůvodnění odvolání), když hlášení o faxové zprávě bylo podle údajů o jejím odeslání doručeno příslušnému soudu bez závad.
Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda výzva soudu prvního stupně odpovídala všem zákonným hlediskům uvedeným v ustanovení §251 odst. 1 tr. řádu. V této souvislosti dovolací soud připomíná, že – jak je zřejmé z citovaného ustanovení – předseda senátu ve výzvě k odstranění vad podaného odvolání uvede nejen zákonnou lhůtu pěti dnů, v níž je nutno odstranit zjištěné vady, ale současně též určí konkrétní událost (okamžik), která je relevantní pro počátek běhu této lhůty (za takovou událost stanoví zpravidla den doručení uvedené výzvy). Splnění obou těchto předpokladů je nezbytné pro závěr, že lhůta pěti dnů byla stanovena v souladu se zákonem, a jen za splnění těchto podmínek lze rozhodnout o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. řádu (srov. rozhodnutí pod č. 23/2005 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud rovněž zdůrazňuje, že obsahem výzvy podle §251 odst. 1 tr. řádu musí být upozornění na zjištěné nedostatky náležitostí obsahu odvolání, jež podle názoru předsedy senátu soudu prvního stupně představují takové vady odvolání, pro které odvolací soud odmítne odvolání. I když ve srovnání s požadavky vyplývajícími z ustanovení §251 odst. 2 tr. řádu není nutné, aby soud takovou výzvou (např. určenou obviněnému zastoupenému obhájcem) současně poskytoval i potřebné poučení o postupu, který vede k odstranění vytýkaných vad, je specifikace vad podaného odvolání předpokladem, aby za splnění dalších podmínek mohly být vůči odvolateli vyvozeny z nesplnění výzvy důsledky uvedené v ustanovení §253 odst. 3 tr. řádu (viz rozhodnutí pod č. 60/2005-1. Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud neshledal v tomto směru žádná pochybení v postupu soudu prvního stupně, neboť výzva učiněná v posuzované věci odpovídá shora uvedeným zákonným požadavkům. Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že pokud podal odvolání za obviněného jeho obhájce, doručuje se výzva k odstranění vad odvolání toliko tomuto obhájci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1107/2002, publikované pod č. T 546. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 23, vydávaném Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003).
Za uvedené situace se pak Nejvyšší soud zabýval námitku obviněného J. H., podle které odvolací soud nepřihlédl k faxovému podání, jímž obhájce obviněného Mgr. Z. P. doplnil podané odvolání, a toto podání odeslal ze své advokátní kanceláře již dne 27. 11. 2006. Tím by dodržel lhůtu pěti dnů od doručení výzvy soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání, protože posledním dnem této lhůty byl právě den 27. 11. 2006. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, že obhájce obviněného učinil podání, kterým odstranil nedostatek náležitostí odvolání, prostřednictvím faxu. Jak totiž vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, zákonná forma podání ve smyslu §59 odst. 1 věty druhé tr. řádu je dodržena i v případě, je-li podání učiněno faxem (telefaxem). Při takové formě podání je lhůta k uplatnění opravného prostředku ve smyslu §60 odst. 1, 3 tr. řádu zachována i tehdy, dojde-li podání příslušnému soudu v poslední den zákonné lhůty po skončení řádné pracovní doby, protože lhůta končí až ve 24.00 hodin tohoto dne (srov. rozhodnutí pod č. 10/2004 Sb. rozh. tr.). V posuzované věci pak bylo samotné odvolání podáno v zákonné lhůtě osmi dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně a jeho doplnění směřující k odstranění nedostatku obsahových náležitostí odvolání bylo odesláno v poslední den lhůty k tomu stanovené. Není tudíž vyloučeno, že toto doplnění, resp. odvolání obsahující stanovené náležitosti, bylo doručeno soudu prvního stupně ještě dne 27. 11. 2006, byť údaj o přijetí uvedeného podání je až ze dne následujícího.
Nejvyšší soud proto přisvědčil tvrzení obviněného J. H., pokud namítl, že odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval jeho faxovým podáním a odmítl podané odvolání pro nesplnění jeho obsahových náležitostí. Touto námitkou obviněný současně naplnil jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první variantě, neboť odvolací soud odmítl jeho řádný opravný prostředek, aniž by věcně přezkoumal napadené rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, publikované pod č. T 491. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 20, vydávaného Nakladatelstvím C. H. Beck, Praha 2003). Navíc je v posuzované věci nezbytné uvážit i to, že odvolací soud odmítl odvolání obviněného za situace, kdy odůvodněné odvolání již bylo v době rozhodování odvolacího soudu součástí spisu. Proto podle názoru Nejvyššího soudu ani neexistovaly takové překážky, které by zakládaly důvod pro odmítnutí odvolání, neboť na podkladě spisu nelze dospět k závěru, že by obsahově nedostatečné odvolání obviněného J. H. jakkoli prodlužovalo či znemožňovalo věcné rozhodnutí o něm. Postup odvolacího soudu tedy byl nesprávný a v rozporu s účelem odvolacího řízení.
Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí v posuzované věci důsledně nevypořádal s okolností vyplývající z existence faxového podání obviněného J. H., resp. jeho obhájce ze dne 27. 11. 2007, jímž odstranil nedostatky náležitostí obsahu podaného odvolání. Odvolací soud totiž opřel svou argumentaci toliko o skutečnost, že obhájce obviněného doručil soudu prvního stupně odůvodněné odvolání až v den následující po uplynutí lhůty stanovené k odstranění nedostatků náležitostí odvolání. Tímto postupem odvolací soud porušil právo obviněného na přístup k druhé instanci (srov. ustanovení čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod publikované jako sdělení č. 209/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud proto konstatuje, že dovolací námitka obviněného je opodstatněná.
Po zjištění, že dovolání obviněného J. H. je v uvedeném směru důvodné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2007, sp. zn. 7 To 419/2006, přičemž podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na z rušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Plzni tedy v rámci odvolacího řízení přihlédne i k faxovému podání obhájce obviněného ze dne 27. 11. 2006 a na jeho podkladě věcně projedná odvolání obviněného J. H. a rozhodne o něm.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu jsou soudy nižších stupňů v dalším řízení vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí a jsou povinny respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného J. H. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. května 2007
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y