ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.7.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 7/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2007 o dovolání, které podal obviněný P. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 5 To 572/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 2/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. 1 T 2/2006, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák, za který mu byl podle §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věci.
Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 5 To 572/2006, z podnětu odvolání okresního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci a podle §259 odst. 1 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §187 odst. 2 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci a podle §256 tr. ř. bylo zamítnuto odvolání obviněného.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné napadl obviněný P. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž tak na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle názoru dovolatele je nesprávná právní kvalifikace podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. zvolená soudy obou stupňů a obviněný byl označen za pachatele daného skutku přesto, že k tomu nebyly pořízeny věrohodné důkazy. Soudy nedodržely zásadu in dubio pro reo při hodnocení výpovědí svědků, na které byl při výslechu činěn nátlak a nesprávně vyhodnotily i pořízené odposlechy. Jednání obviněného mělo být posuzováno podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť množství, v jakém drogu vyrobil, poskytl nebo prodal, bylo o poznání menší, než za jaké byl odsouzen. Obviněný byl taktéž potrestán naprosto nepřiměřeným trestem odnětí svobody ukládaným v horní polovině zákonné trestní sazby. Soudy tedy učinily i nesprávné hmotně právní posouzení podle §23 tr. zák. a §§31 až 34 tr. zák. a uložený trest neodpovídá zákonnému účelu trestu. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc Okresnímu soudu v Karviné k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedl, že výtky obviněného k uloženému trestu nelze podřadit uplatněnému dovolacímu důvodu ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů. Protože i další námitky obviněného stojí obsahově mimo rámec daného dovolacího důvodu a napadené rozhodnutí netrpí vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho posouzení podle ustanovení hmotného práva. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod dispozici normy hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V rámci tohoto podřazení (posouzení) nelze zohlednit otázku dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Případná vadná aplikace těchto procesních ustanovení není obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je tedy skutek v té podobě, v jaké byl zjištěn (popsán) soudem. Proto v dovolání podaném z citovaného důvodu nelze namítat vady samotných skutkových zjištění soudů nižšího stupně, vady hodnocení důkazů a skutkových závěrů z nich vyvozených. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usnesení ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, usnesení ze dne 26. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 231/05, či v usnesení ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05.
Nejvyšší soud posoudil námitky podaného dovolání tak, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Obviněný se sice ve svém mimořádném opravném prostředku zdánlivě domáhal změny právní kvalifikace skutku podle základní skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., ale založil ji výlučně na nesprávném zjištění soudů v otázce množství drogy jím vyrobené, resp. distribuované jiným osobám. Množství návykové látky, na kterém soudy založily výrok o vině, je výsledkem procesu dokazování a tvoří jeden za základů skutkového zjištění, které musí dovolací soud respektovat a které nemůže změnit, neboť jej nelze zaměnit za právní posouzení učiněné podle předpisu hmotného práva. Obviněným uplatněná námitka proto obsahově neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně tak se Nejvyšší soud nemohl zabývat otázkou hodnocení důkazů provedených v daném trestním řízení a posuzovat samostatně věrohodnost výpovědí jednotlivých svědků či obsah, resp. způsob pořízení odposlechů telefonních hovorů. Dovolací soud zásadně není oprávněn odchýlit se v těchto otázkách procesního postupu od soudů nižšího stupně. Nad rámec dovolacích námitek však Nejvyšší soud poukazuje na to, že v posuzované trestní věci bylo o vině obviněného rozhodováno v souladu se soudní praxí, viz rozhodnutí č. 1/2006 Sb. rozh. tr.
Za právní námitku naplňující uplatněný dovolací důvod však nelze považovat ani výhrady, kterými obviněný zpochybnil výši jemu uloženého trestu odnětí svobody. Vyslovil přesvědčení, že soudy nerespektovaly ustanovení §23 tr. zák. a §§31 až 34 tr. zák., která se týkají hledisek rozhodných při úvahách o výši a druhu ukládaného trestu. Dokonce uvedl, že dosavadní judikatura Nejvyššího soudu považuje takovou námitku za odpovídající důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však odkázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu či dokonce judikát. K tomu je nutné konstatovat, že dosavadní praxe dovolacího soudu je ve výkladu této otázky zcela opačná (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V rámci daného dovolacího důvodu ani jiného ze zákonných dovolacích důvodů nelze namítat, zda je uložený trest v souladu s hledisky a účelem trestu vymezenými v §23 a §31 tr. zák., neboť tato otázka nesouvisí s hmotně právním posouzením věci. Takovou otázkou by ve vztahu k výroku o trestu bylo např. posouzení nutnosti uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. Výrok o trestu lze zásadně napadat prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. - tento dovolací důvod je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněnému byl v dané věci uložen trest za trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v trvání sedmi roků, přičemž sazba trestu odnětí svobody v případě tohoto trestného činu je od dvou do deseti roků. Trest tedy obviněnému nebyl uložen ani mimo trestní sazbu stanovenou zákonem a nejednalo se ani o takový druh trestu, který by zákon (§187 odst. 2 tr. zák.) nepřipouštěl. Námitky proti jeho přiměřenosti však nemohl Nejvyšší soud věcně posoudit.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nesprávnost právního posouzení skutku shledával jako důsledek nesprávného hodnocení důkazů a nepřiměřené přísného trestu. Neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. ledna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová