ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.761.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 761/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. července 2007 o dovolání podaném obviněným J. N. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 23 To 632/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 49/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 4 T 49/2005, byl mj. obviněný J. N. uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., který spáchal částečně jako spolupachatel ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal částečně jako spolupachatel ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., a dále byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému J. N. podle §187 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu jednak samostatně a jednak společně a nerozdílně se spoluobviněným M. K. Současně bylo podle §226 písm. c) tr. ř. rozhodnuto o zproštění části obžaloby obviněného J. N. a spoluobviněného M. K.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud druhého stupně rozhodl usnesením podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněných J. N. a M. K.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný J. N. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. P. O. V odůvodnění tohoto podání obviněný upozornil na nesrovnalosti v doručování napadeného rozhodnutí jeho právnímu zástupci. Z toho důvodu Nejvyšší soud po prvním předložení věci k dovolacímu řízení dne 28. 3. 2007 vrátil trestní spis bez věcného vyřízení soudu prvního stupně za tím účelem, aby bylo usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 10. 2006, sp. zn. 23 To 632/2006, řádně doručeno obhájci dovolatele a nevyvstaly v této souvislosti žádné sporné otázky. Poté, co byla tato procesní vada napravena a po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání předložil Okresní soud v Českých Budějovicích v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. opětovně spis Nejvyššímu soudu. Poněvadž během této lhůty podal obviněný ještě jedno dovolání v podstatě totožného obsahu, považuje Nejvyšší soud toto i předchozí dovolání obviněného za jedno podání, které bylo podáno ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř., a které obviněný opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §256a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolatel směřoval své námitky proti skutkům popsaným v bodech 1), 2), 5), 7), 9), 12) a 19) výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Zejména považoval za vadné posouzení jeho jednání jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. Konkrétní argumenty na podporu svého tvrzení neuvedl, odkázal ale na závěrečnou řeč svého obhájce a text svého odvolání proti rozsudku okresního soudu. Nesouhlasil především s tím, jak se soudy obou stupňů vypořádaly s hodnocením provedeného dokazování, které se promítlo také do nesprávného výroku o trestu, který není dle názoru obviněného trestem přiměřeným. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby napadené rozhodnutí Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. E. V. využila práva nejvyšší státní zástupkyně podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovoláním. Uvedla, že obviněný J. N. se v rámci svého mimořádného opravného prostředku domáhal v zásadě změny skutkových zjištění a teprve v jejich důsledku rozdílného právního posouzení. Vyslovila názor, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by byla podřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.), a následně posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jeho podstatou je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Otázka dodržení procesních ustanovení, tj. zejména ustanovení trestního řádu, včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů, při tomto posuzování nehraje žádnou roli, protože není kritériem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod. V dovolání je totiž možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout primárně změny ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je koncipován tak, že nepřipouští, aby jím byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Ústavní soud se s tímto výkladem ztotožnil např. v usneseních ze dne 20. 6. 2004, sp. zn. I. ÚS 22/04, ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 160/03 a ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05. Podle názoru Nejvyššího soudu v dané věci nenastala ani situace, na něž upozorňuje ve svých některých rozhodnutích Ústavní soud (např. nález ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04), a to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením.
Uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze tehdy, jestliže v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., předpokladem pro jeho uplatnění je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Podle výroku rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný J. N. tři trestné činy. Trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., se dopustil v podstatě tím, že v některých případech sám a v některých společně se spoluobviněným M. K. v období od 17. 7. 2004 do 9. 11. 2004 vnikl (resp. vnikli) do více jak dvou desítek sklepů poškozených, odkud odcizil (resp. odcizili) věci – většinou jízdní kola – a způsobil (resp. způsobili) tak škodu přesahující částku 100.000,- Kč. Jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudu prvního stupně spočíval v tom, že obviněný J. N. „v přesně nezjištěné době, pravděpodobně v průběhu měsíce září 2004 na dosud neustanoveném místě v Českých Budějovicích, nabídl nejméně ve třech případech M. K. ke koupi drogu pervitin, a to dávku za částku 500,- Kč, kterou měl při sobě v uzavřeném malém igelitovém obalu, tzv. přepravce, přičemž omamná látka pervitin je zařazena v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a k nakládání s ní předpokládá zákon zvláštní povolení“.
Obviněný ve svém dovolání sice namítl, že zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, kterým byl uznán vinným pod bodem 19) výroku rozsudku soudu prvního stupně, nemohly být v posuzované věci naplněny, avšak toto své tvrzení, stejně jako tvrzení, že nespáchal skutky uvedené pod body 1), 2), 5), 7), 9) a 12) výroku téhož rozsudku, založil výlučně na nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, resp. odvolacím soudem, a především nabídl jinou verzi skutkového stavu, než z jaké tento soud v napadeném rozsudku vycházel. Obviněný opakovaně označil právní závěry obou soudů za vadné a nesprávné, avšak neuvedl jediný konkrétní právně relevantní důvod, proč by tomu tak mělo být, pouze odkázal na svou dřívější argumentaci uplatněnou v odvolání. Dovolací soud na podkladě takto formulovaných námitek nemohl přezkoumat rozhodnutí soudů nižších stupňů, protože obsahově neodpovídaly formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Řízení o odvolání probíhající před soudem druhého stupně je odlišným procesním institutem než řízení dovolací, k němuž je příslušný Nejvyšší soud. V prvé řadě je odvolání řádným opravným prostředkem a důvody k jeho podání nejsou limitovány zákonem. Oproti tomu dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě těch nejzávažnějších pochybení soudů nižších stupňů a podáno může být pouze na podkladě některého ze zákona vymezených důvodů /§265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř./. Za náležitost dovolání se považuje nejen formální odkaz na některý ze zákonných dovolacích důvodů, ale také jeho odůvodnění (§265f odst. 1 tr. ř.), což dovolatel zcela opominul. Pokud odkázal na své námitky z odvolacího řízení, je třeba takový odkaz pro účely dovolacího řízení považovat za zcela irelevantní, neboť lze mít opodstatněně za to, že s těmito námitkami se soud druhého stupně náležitě vypořádal (viz str. 8 – 10 usnesení krajského soudu). Jestliže obviněný nebyl s vyjádřením odvolacího soudu ztotožněn, bylo nutné, aby v textu svého dovolání uvedl, s kterým jeho názorem, který se týkal hmotně právního posouzení, a z jakého konkrétního důvodu nesouhlasil, což se však nestalo. Za takové situace neměl Nejvyšší soud možnost ani reagovat na případné pochybnosti o správnosti napadeného rozhodnutí.
V rámci řízení o dovolání dále nemůže dovolací soud přezkoumávat skutkový stav věci v celém jeho rozsahu, jinak by se totiž dostal do role soudu prvního stupně, který je nejlépe způsobilým a zákonem určeným ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., popř. do role soudu odvolacího, který může provést zásahy do zjištěného skutkového stavu (srovnej §147 až §150 a §250 až §263 tr. ř. a přiměřeně i rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Správnost hodnocení důkazů nalézacím soudem podle jeho vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.) přezkoumává ve smyslu §254 tr. ř. soud druhého stupně a Nejvyšší soud pak do takového hodnocení důkazů zasahuje výhradně při zjištění výše zmiňovaného extrémního nesouladu skutkových zjištění s právními závěry.
Co se týče deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil obviněný druhou alternativu obsaženou v citovaném ustanovení, tj. že byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétní námitky potom odpovídaly argumentaci uplatněné výše k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto ve shodě se shora uvedeným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal dovolání i v této části podané mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
K odůvodnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. neuvedl dovolatel jedinou námitku, omezil se na pouhé deklarování tohoto důvodu, aniž by chybějící či neúplný výrok specifikoval. Nejvyšší soud proto ani v této části nemohl přezkoumat oprávněnost dovolání.
Závěrem svého podání vyjádřil obviněný přesvědčení, že trest, který mu byl soudem prvního stupně uložen, je nepřiměřený. Tuto svou domněnku založil opět na tom, že nespáchal převážnou část skutků, kterými byl uznán vinným a ohledně nichž se v podstatě domáhal zproštění obžaloby. Otázka přiměřenosti trestu však není způsobilá založit některý ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací důvody, kterými lze namítat pochybení nižších soudů v rozsahu výroku o trestu, jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Prvně uvedený důvod je určen k nápravě vad, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný může tedy z tohoto důvodu namítat dvě alternativní pochybení soudu: při ukládání druhu trestu, který je nepřípustný, nebo při určení takové výměry trestu, která je mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za daný trestný čin (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 360/2006, 11 Tdo 530/2002, 7 Tdo 4/2006). Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak lze namítat vady nesprávného hmotně právního posouzení ve vztahu k tzv. zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu (§35 odst. 1, 2 tr. zák. a §37a tr. zák., viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V trestní věci obviněného se však nejednalo o žádnou z uvedených možností.
Obsahem dovolání obviněného J. N. jsou tedy námitky, které směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem a z něho vzešlých skutkových zjištění, jejichž správnost však nemůže být předmětem přezkumu v řízení o dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože obviněný formálně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., svými námitkami je nenaplnil, neboť zpochybnil pouze správnost soudem učiněných skutkových závěrů. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. N. odmítl, aniž by z jeho podnětu napadený rozsudek a jemu předcházející řízení přezkoumal podle §265i odst. 3, 5 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. července 20007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová