ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.887.2007.1
sp. zn. 5 Tdo 887/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2007 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 5 To 177/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 293/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 1 T 293/2004, byl obviněný J. M. uznán pod bodem I. vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem II. vinným jednak ad 1) – 7) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a jednak ad 2) – 4) a 6) trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil tím, že
I.
v přesně nezjištěné době od 18.00 hodin dne 28. 6. 2004 do 19.00 hodin dne 4. 7. 2004 vniknul násilím po vysazení dveří z pantů do sklepní kóje patřící k bytu, kde odcizil mikrovlnou troubu zn. DAEWOO a řezačku na keramické obklady v hodnotě 4.150,- Kč ke škodě M. J.,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 8. 2003, č. j. 1 T 176/2003-24, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, které dosud nevykonal a dále rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 4. 2002, č. j. 1 T 191/2001-39, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2002, č. j. 5 To 345/2002-52, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců ze zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl propuštěn dne 11. 4. 2003,
II.
1) dne 1. 11. 2004 kolem 11.20 hodin v obchodním centru odcizil v nestřeženém okamžiku pletenou housku v hodnotě 12,90 Kč, kozí sýr Chevre v hodnotě 98,40 Kč, kozí sýr Mini Buche v hodnotě 50,90 Kč, kozí sýr Chevre du Poitu v hodnotě 85,30 Kč, přírodní sýr Prese Pleu v hodnotě 65,90 Kč, a to tak, že toto zboží si uschoval do kapes své bundy, bez zaplacení následně prošel pokladnou, kde byl následně zadržen, a odcizené zboží zajištěno a svým jednáním tak společnosti C. způsobil škodu ve výši 313,40 Kč,
2) v době od 11.00 hodin do 11.30 hodin dne 10. 2. 2005 poblíž prodejny vozů zn. Kia, vnikl po rozbití skleněné výplně pravého předního okna do osobního vozidla zn. Kia Sephia, odkud odcizil nejméně autorádio s CD zn. Sony a svým jednáním tak spol. s r. o. R. způsobil škodu ve výši nejméně 1.500,- Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 3.914,- Kč,
3) v době od 12.00 hodin dne 20. 2. 2005 do 01.30 hodin dne 21. 2. 2005 vnikl po rozbití skleněné výplně okna levých dveří do vozidla zn. Renault Macsott, odkud odcizil nabíječku k mobilnímu telefonu zn. Nokia v hodnotě 50,- Kč, 3 ks vlaječek různých států v hodnotě 273,- Kč a celoroční dálniční známku na rok 2005 v hodnotě 7.000,- Kč a svým jednáním tak spol. s r. o. V. způsobil škodu v celkové výši 7.323,- Kč a poškozením vozidla včetně dálkového ovládání chladicího boxu škodu ve výši 15.549,- Kč,
4) v době od 16.00 hodin dne 8. 3. 2005 do 02.20 hodin dne 9. 3. 2005 vnikl po rozbití skleněné výplně pravého okna do vozidla zn. Renault Premium, odkud odcizil celoroční dálniční známku na rok 2005 pro nákladní vozidla a svým jednáním tak spol. s r. o. V. způsobil škodu ve výši 14.000,- Kč a poškozením vozidla škodu ve výši 10.506,- Kč,
5) v době od 17.00 hodin dne 11. 3. 2005 do 10.00 hodin dne 12. 3. 2005 vnikl po překonání zámku levých dveří pomocí provázku do vozidla zn. VW Transporter, odkud odcizil nejméně autorádio zn. Beta v hodnotě 500,- Kč a plastový organizér s různým spojovacím materiálem v hodnotě 500,- Kč a svým jednáním tak spol. s r. o. H. způsobil škodu ve výši nejméně 1.000,- Kč,
6) v době od 13.30 hodin do 13.40 hodin dne 29. 3. 2005 vnikl nezajištěnými dveřmi do nákladového prostoru vozidla zn. Ford Transit, kde dlažební kostkou rozbil skleněnou výplň okna v přepážce mezi nákladovým prostorem a kabinou řidiče, odkud ke škodě V. K., odcizil aktovku s osobními doklady, doklady od vozidla, 2 ks bankovních karet Č., bankovní kartu a. s. K., klíče a další doklady, mobilní telefon zn. Nokia 6210 v hodnotě 2.000,- Kč a peněženku v hodnotě 100,- Kč s finanční hotovostí 3.500,- Kč a svým jednáním mu tak způsobil škodu v celkové výši 5.600,- Kč a majiteli vozidla spol. s r. o. T. způsobil škodu na vozidle ve výši 5.035,- Kč,
7) dne 30. 3. 2005 v době kolem 16.20 hodin v nákupním středisku, ke škodě obchodní firmy B., s. r. o., odcizil 2 různé Aquapumpy Tetratec v celkové prodejní ceně 1.841,- Kč, zboží uschoval pod košili, bez zaplacení prošel pokladnou a poté byl zadržen pracovníky ostrahy,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 8. 2003, č. j. 1 T 176/2003-24, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2003, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, které dosud nevykonal, a dále rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 4. 2002, č. j. 1 T 191/2001-39, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2002, č. j. 5 To 345/2002-52, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců ze zařazením do věznice s dozorem, z jehož výkonu byl propuštěn dne 11. 4. 2003.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. M. odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dále byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému V. K., částku 2.500,- Kč a poškozené společnosti T., s. r. o., částku ve výši 7.035,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost T., s. r. o., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. M. odvoláním, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 5 To 177/2006, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 5 To 177/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 1 T 293/2004, podal obviněný J. M. prostřednictvím obhájce JUDr. K. S. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a současně i ze slovně citovaného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a následně uvedl, že jeho odvolání bylo soudem druhého stupně zamítnuto, ač v řízení, které mu předcházelo, nebyl přítomen v hlavním líčení, jelikož se v té době nacházel na detoxikaci a byl proto hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice. Jednalo se o léčbu závislosti na drogách. Nemohl proto ani převzít obsílku k soudu, neměl občanský průkaz a o jednání nevěděl. Obviněný zároveň dal souhlas s tím, aby byly soudu předány podklady k absolvování léčby závislosti na drogách a aby byla soudu sdělena doba jeho hospitalizace.
Obviněný také uvedl, že v období spáchání dílčích skutků pod body II. 2) až 6) byl rovněž hospitalizován z výše uvedeného důvodu, a proto je nemohl spáchat. Dále obviněný namítá, že nesouhlasí s tvrzením soudu, že jeho tvrzení o nevědomosti, že se koná hlavní líčení, se jeví jako nepravdivé. K tomuto dále namítl, že u hlavního líčení nebyl, což je nezvratný fakt, a tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu a ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Zejména se tak nemohl vyjádřit ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a nemohl navrhovat žádné důkazy. Toto mu bylo částečně umožněno alespoň v odvolacím řízení, kde navrhl ve vztahu ke skutku pod bodem I. provedení dodatečných důkazů, kterými byl výslech jeho matky A. M. a dále i dcery a manželky poškozeného pana J. Dále navrhoval i výslech policejního komisaře pana F., a to ve vztahu ke skutkům pod body II. 2) až 6). V této souvislosti dovolatel uvedl, že k přiznání byl donucen policisty, neboť tito využili toho, že obviněný měl u výslechu abstinenční příznaky po požívání heroinu, přičemž mu jednak nezajistili ošetření záchrannou službou a jednak tvrdili, že když nepotvrdí spáchání skutků a neoznačí sám sebe jako pachatele, bude na něj uvalena vazba. Pokud by tak však učinil, slibovali mu policisté okamžité propuštění. Policejní komisař F. se později jednak podivoval tomu, že uvedené skutky pod body II. 2) až 6) obviněný četl z papíru a nepamatoval si je, a jednak se podivoval i způsobu vloupání do poškozených automobilů, neboť z předchozí trestné činnosti spáchané obviněným tento policejní komisař věděl, že obviněný je specialista na otevírání aut a k rozbití okénka by se nesnížil. Odvolací soud odmítl navržené důkazy provést bez bližšího vysvětlení, když mu plně postačil k rozhodnutí skutkový stav zjištěný soudem první instance. Tímto podle obviněného mohlo dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutků nebo i k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení.
V další části obviněný zdůraznil, že trpí rakovinou kůže a jeho zdravotní stav vyžaduje okamžitou operaci rakovinových nádorů a uzlin, což mu ovšem neumožňuje vězeňské zařízení, kde vykonává trest odnětí svobody.
V závěru dovolání obviněný J. M. vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a také i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu navrhl, že na základě výpovědí jím navrhovaných svědků by se celá věc měla došetřit tak, že se vrátí soudu prvního stupně. Proto požádal, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí podle §265k tr. ř., neboť podle názoru obviněného vznikly důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a k objasnění je třeba provést další důkazy a některé opakovat. Dále je třeba vyslechnout matku obviněného a manželku a dceru poškozeného J. V kontextu těchto skutečností potom je třeba věc vrátit soudu prvního stupně k došetření a vynést nové rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. M. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se vyjádřil v tom směru, že shodnou námitku uplatnil dovolatel již v podaném odvolání a odvolací soud se s ní beze zbytku vypořádal, když zjistil, že předvolání obviněného k hlavnímu líčení, konanému dne 19. 12. 2005 bylo jmenovanému doručeno již dne 7. 12. 2005 prostřednictvím Policie České republiky. Pokud se za této situace obviněný k hlavnímu líčení nedostavil, bylo možno hlavní líčení konat v jeho nepřítomnosti, neboť všechny zákonné podmínky vyplývající z ustanovení §202 tr. ř. byly splněny a obviněný se v inkriminované době nenacházel ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání J. M. bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhl učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, a to i pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. rozhodl jiným než státním zástupcem navrhovaným způsobem.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to na rozdíl od dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Jako první uplatnil obviněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., v němž je stanoveno, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Konkrétně pak pod tímto dovolacím důvodem obviněný namítl, že nebyl přítomen v hlavním líčení dne 19. 12. 2005, neboť o něm nevěděl, protože byl v rozhodné době hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice.
Jak Nejvyšší soud po důkladném studiu spisového materiálu zjistil, prakticky totožnou námitkou se zabýval již odvolací soud. Z odůvodnění jeho rozhodnutí na straně 4 a 5 vyplynulo, že byl o konání předmětného hlavního líčení řádně a včas vyrozuměn, neboť toto předvolání převzal od Policie České republiky a dodejku vlastnoručně podepsal dne 7. 12. 2005. Za tohoto stavu, kdy obviněný o konání hlavního líčení v jeho trestní věci ve shora uvedeném termínu věděl, odvolací soud konstatoval, že pokud se bez omluvy nedostavil, pak byly splněny podmínky uvedené v §202 tr. ř. a soud mohl konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti. V rámci veřejného zasedání odvolací soud také přečetl zprávu MUDr. J. J. z psychiatrického oddělení nemocnice ze dne 31. 8. 2006, kde se uvádí, že v době páchání obviněným namítaných skutků pod body II. 2) až 6) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, tedy v období od 1. 2. 2005 do 30. 3. 2005, obviněný J. M. nebyl v uvedeném zdravotnickém zařízení hospitalizován. Mimo jiné právě i z tohoto důvodu neshledal odvolací soud potřebu dále doplňovat dokazování tak, jak to požadoval obviněný v rámci svého odvolání, když odvolací soud k tomu dodal, že nejenom uvedená zpráva MUDr. J., že obviněný nebyl v uvedené době vůbec hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice, ale i odvolacím soudem provedený výslech M. J. k tvrzení obviněného ohledně umístění mikrovlnné trouby mimo sklepní kóji za účelem jejího odvezení do sběru jako nefunkční, které bylo rovněž jednoznačně vyvráceno, stejně jako tvrzení o neshodách mezi nimi navzájem, které údajně měly být důvodem k nepravdivé výpovědi poškozeného, vedly odvolací soud k závěru o účelovosti v odvolacím řízení obviněným uváděné obhajoby. Pro tento závěr svědčí i jeho již výše zmíněné rovněž nepravdivé tvrzení, že neobdržel předvolání k hlavnímu líčení a že neměl možnost se k němu dostavit (str. 5 usnesení odvolacího soudu).
Jak je tedy patrno z výše uvedeného, Nejvyšší soud musí konstatovat, že odvolací soud se s touto námitkou obviněného až na jednu výjimku plně vypořádal. Tou výjimkou je skutečnost, že pokud si obviněný dne 7. 12. 2005 skutečně převzal od Policie ČR vyrozumění o konání hlavního líčení, což je patrno z dodejky, založené ve spise na č. l. 33 p. v., pak bylo ještě třeba zjistit, zda obviněný nebyl hospitalizován v jím uváděném zdravotnickém zařízení nejen v době páchání určité trestné činnosti, nýbrž i v době konání hlavního líčení, pokud sám obviněný tvrdí, že je možné, že byl hospitalizován i v této době. Nicméně Nejvyšší soud toto drobné doplnění dokazování mohl provést sám a také tak učinil, když požádal psychiatrické oddělení nemocnice o sdělení, zda zde obviněný nebyl hospitalizován také v den konání předmětného hlavního líčení, tedy dne 19. 12. 2005. Ze sdělení primářky MUDr. Z. S. ze dne 14. 8. 2007 bylo zjištěno, že J. M. byl v roce 2005 hospitalizován na uvedeném oddělení nemocnice pouze jednou, a to od 22. 7. 2005 do 26. 7. 2005. Z uvedeného tedy vyplynulo, že dovolatel v době konání hlavního líčení dne 19. 12. 2005 v tomto zdravotnickém zařízení nebyl hospitalizován a jeho tvrzení je i v tomto směru nepravdivé. Odvolací soud zjistil, že obviněný nebyl v uvedené době ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí. Obviněnému bylo vyrozumění o konání předmětného hlavního líčení doručeno Policií České republiky řádně a včas, a pokud se ho neúčastnil, pak tak učinil nikoli na základě nějaké objektivní překážky, která by mu v účasti bránila, ale pouze a jen na základě své vlastní vůle. O možnost využít práva na obhajobu při hlavním líčení se obviněný připravil sám svým jednáním a nikoli pochybením soudu prvního stupně. Vzhledem k výše uvedenému tak nedošlo ani k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a proto je možno uzavřít, že ve spojení se zjištěním Nejvyššího soudu ohledně termínu hospitalizace obviněného je námitka dovolatele týkající se porušení ustanovení o přítomnosti v hlavním líčení neopodstatněná.
Dále obviněný uplatnil i dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., což ovšem právě obviněný ve svém dovolání požaduje, neboť napadá rozhodnutí soudu odvolacího a potažmo i nalézacího jen z toho důvodu, že oba soudy neakceptovaly jeho obhajobu a nevyslechly jím navrhované svědky, přičemž námitky totožného obsahu vznášel již v rámci odvolání.
Jen pro úplnost a ve stručnosti se Nejvyšší soud považuje za potřebné vyjádřit k námitkám obviněného. Především nelze vytknout soudům obou stupňům způsob hodnocení provedených důkazů, zejména posouzení důvěryhodnosti výpovědi poškozeného M. J., popř. okolností jeho výpovědi v přípravném řízení. Odvolací soud provedl výslech tohoto svědka a z důvodů, které podrobně uvedl na straně 5 odůvodnění svého usnesení, dospěl k závěru, že jeho výpověď je pravdivá a naopak tvrzení obviněného je v tomto směru účelové. Zejména přitom vycházel z výpovědí obviněného v přípravném řízení, které se lišily od jeho obhajoby uplatňované v řízení o odvolání, a konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by obviněný byl k výpovědi jakkoli nucen policejním komisařem provádějícím výslech a že by v těchto výpovědích bylo něco doplňováno tak, aby to „sedělo s průběhem skutků“. Obviněný totiž nedoznal odcizení všech věcí, jak je oznámili poškození, jejichž výpovědi měl policejní komisař k dispozici, nýbrž přesně specifikoval, které věci odcizil, a pokud s něčím nesouhlasil, ohradil se proti tomu. S ohledem na doplněné dokazování ve veřejném zasedání se odvolací soud v ostatních skutkových závěrech plně ztotožnil s hodnocením důkazů již provedeným soudem prvního stupně. Se závěry obou soudů se pak ztotožňuje i Nejvyšší soud.
Za tohoto stavu věci tedy dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jen polemizuje v drtivé míře se skutkovými závěry soudů prvního i druhého stupně a Nejvyššímu soudu nezbývá než znovu zdůraznit, že z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, příp. doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud, přičemž zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34). Takový závěr však s ohledem na obsah obou citovaných rozsudků a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno ve spisovém materiálu přezkoumaném Nejvyšším soudem a ve shora rozvedených úvahách k jednotlivým námitkám uplatněným obviněným v dovolání, nelze učinit.
Nejvyšší soud s přihlédnutím ke všem skutečnostem uvedeným výše dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 10. 2006, sp. zn. 5 To 177/2006, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 1 T 293/2004, nevykazuje takové vady, pro které by je bylo nutno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) nebo g) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny otázky a skutečnosti rozhodné z hlediska skutkových zjištění a s jeho skutkovými i právními závěry se pak ztotožnil i soud druhého stupně, jako soud odvolací, který po řádném a důkladném přezkoumání rozhodnutí nalézacího soudu odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi pro tyto dovolací důvody relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení. Je nutno zdůraznit, že právně relevantní i skutkové námitky uvedené obviněným v dovolání ve vztahu k výroku o vině jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými v tomto směru v rámci řízení před soudem druhého stupně.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a s tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, a také po doplnění řízení o zprávu o termínu hospitalizace obviněného je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. M. o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před odvolacím soudem, s kterými se tento soud již dostatečně a správně vypořádal, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2007
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.