ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1326.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 1326/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. listopadu 2007 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 8 To 202/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 277/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 3 T 277/2006, byl obviněný L. P. společně se spoluobviněným T. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. P. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 8 To 202/2007, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 8 To 202/2007, podal obviněný L. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že z popisu skutku není zřejmé, kdo a jakým způsobem provedl vloupání do uzamčeného vozidla, když v tzv. skutkové větě je pouze uvedeno, že oba obvinění vnikli nezjištěným způsobem do uzamčeného vozidla. Dále soudu prvního stupně vytkl, že dospěl k závěru o jeho vině ze svědecké výpovědi D. S., která je nekonkrétní a dále že nebyla provedena rekognice. Podle něj je tak skutek popsaný v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. Z těchto důvodů obviněný L. P. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 8 To 202/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 3T 277/2006, a aby ve věci sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Za námitku skutkového charakteru, která nemůže být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, je nutno považovat výhradu obviněného proti postupu soudu prvního stupně při hodnocení svědecké výpovědi D. S. Obviněný touto námitkou nenamítá nesoulad mezi skutkovým zjištěním a zákonnými znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák., ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti tomuto skutkovému zjištění (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkového závěru soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení, v němž soudy provedly všechny potřebné a nezbytné důkazy pro posouzení věci, které vyhodnotily a odůvodnily v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K výtce obviněného, že v popisu skutku není konkrétně uvedeno, co který obviněný při vloupání konal, Nejvyšší soud uvádí, že ze skutkových zjištění vyjádřených v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. spáchali oba obvinění společně (viz. č. l. 102 spisu). Podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání jde tehdy, když každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu a souhrn těchto jednání naplní všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, anebo i tehdy, pokud jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti (články řetězu) směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (k tomu srov. č. 36/1973, 15/1967 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud podotýká, že ze způsobu provedení činu je zřetelně patrný takový charakter součinnosti obou obviněných, který naplňuje zákonná kritéria spolupachatelství. Obviněný tak odpovídá za popsané jednání, jakoby je spáchal sám, a proto není nutné, aby jednotlivé úkony, tj. přesný podíl jednotlivých obviněných na spáchané trestné činnosti byl ve skutkové větě výroku o vině blíže konkretizován. Postačí, když je v ní skutek popsán pouze prostřednictvím souhrnu všech částí jednání v daném případě naplňujících zákonné znaky trestného činu, jímž byli obvinění uznáni vinnými, aniž by bylo současně uvedeno, zda se všech těchto částí jednání dopustili oba obvinění či nikoli, tj. jakého konkrétního jednání se každý ze spolupachatelů dopustil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1190/2005).
Nejvyšší soud k tomu dodává, že spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. nemusí být vyjádřeno ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku – kromě popisu skutkových okolností – též výslovným právním závěrem o tom, že trestný čin obviněný spáchal jako spolupachatel (viz. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2000, sp. zn. 5 Tdo 944/2003).
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť v něm může učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek