ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.141.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 141/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. února 2007 o dovolání obviněného J. G., osoby samostatně výdělečně činné, obor zemní práce, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 3 To 109/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 T 3/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 36 T 3/2006, byl obviněný J. G. uznán vinným trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 T 10/2005, byl odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří a půl roku. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 T 10/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro další skutky kvalifikované v obžalobě jako trestné činy znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., soulož mezi příbuznými podle §245 tr. zák., ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. G. a státní zástupce odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 3 To 109/2006, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině a trestu a sám nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného shledal vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 T 10/2005, obviněného odsoudil podle §242 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří a půl roku. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 T 10/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Obviněný spáchal trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že dne 10. 12. 2004 ve večerních hodinách v O. , v podnapilém stavu, vylákal svou dceru, nezl. D. G. , pod záminkou jejího seznámení se svou další dcerou – její nevlastní sestrou, do hotelu P., na ul. L. , kde si na recepci objednal a zaplatil pokoj, kam odvedl nezl. dceru D., a po vstupu do pokoje, který ihned uzamkl, počal svou nezl. dceru D. osahávat po těle a snažil se jí svléknout kalhoty za účelem svého dalšího následného uspokojení, čemuž se však nezletilá bránila křikem, na základě kterého byl obviněný ve svém dalším jednání vyrušen recepční Z. C. , která vzápětí obviněného i nezletilou vykázala z hotelu.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 3 To 109/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Podle obviněného soudy nesprávně a neúplně zjistily skutkový stav, když hodnotily důkazy v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., a porušily tak zásadu in dubio pro reo. Soudům vytkl, že shledaly svědeckou výpověď poškozené nezl. D. G. věrohodnou a výpověď svědkyně Z. C. posoudily jako důkaz svědčící o tom, že svým jednáním spáchal trestný čin pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., přestože jde pouze o nepřímý důkaz. Dále namítl, že nebylo prokázáno, že svým jednáním naplnil subjektivní stránku trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 3 To 109/2006, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že s námitkami obviněného se dostatečně vypořádal již odvolací soud, který náležitě vyložil, proč uvěřil svědecké výpovědi poškozené nezl. D. G. Nejvyšší státní zástupkyně v této souvislosti odkázala i na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychologie a psychiatrie, týkající se věrohodnosti její výpovědi. K výtce obviněného ohledně skutkového stavu podotkla, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jeho jednání, a proto navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen ,,Nejvyšší soud“) vycházel při projednání dovolání z těchto skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud připomíná, že námitky uváděné v dovolání uplatil obviněný již v předchozích stadiích trestního řízení, a jak soud prvního stupně, tak odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal (srov. č. l. 556 – 557 a 608 - 610 spisu). Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. B.). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněného J. G.
Za námitky primárně skutkového charakteru, které nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a kterými se nelze v dovolacím řízení zabývat, je nutno považovat jak výhrady obviněného týkající se hodnocení výpovědí poškozené nezl. D. G. a svědkyně Z. C. , tak i výtky obviněného, že soudy nedostatečně zjistily skutkový stav a důkazy hodnotily v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., a porušily tak zásadu in dubio pro reo.
Právní námitkou je pouze tvrzení obviněného, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. Nejvyšší soud shledal, že právní závěr soudů o subjektivní stránce trestného činu se zakládá na skutkových zjištěních, která vyplývají z provedeného dokazování. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je zřejmé, že obviněný osahával a snažil se svléknout za účelem sexuálního uspokojení svou nezl. dceru D. G., která s ním žila ve společné domácnosti a vůči níž měl rodičovskou odpovědnost a jejíž věk samozřejmě znal. Tato skutková zjištění jsou dostatečným podkladem pro závěr, že obviněný jednal v úmyslu přímém ve smyslu §4 písm. a) tr. zák., a naplnil tak i subjektivní stránku trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák.
Obviněný podal dovolání též z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. k) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Přestože obviněný ve svém dovolání tento důvod dovolání formálně označil, neuvedl žádnou konkrétní námitku či okolnost, kterou by podložil existenci tohoto dovolacího důvodu. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Nejvyšší soud s ohledem na obsah podaného dovolání shledal, že tento důvod dovolání v daném případě není dán.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek