ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.1540.2006.1
sp. zn. 7 Tdo 1540/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 1. 2007 o dovolání obviněného A. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 4 To 269/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 50/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 4. 2006, sp. zn. 1 T 50/2006, byl obviněný A. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou stanovenou na tři léta a k trestu zákazu činnosti na dobu tří let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 4 To 269/2006. Podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Prostějově zrušen a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trávní dvou let se zkušební dobou stanovenou na tři léta a k trestu zákazu činnosti na dobu tří let. Znovu bylo rozhodnuto i o náhradě škody, a to tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby zaplatil poškozené obchodní společnosti S., s. r. o., částku 178.500,- Kč s úrokem z prodlení od 21. 11. 2003 ve výši 2 % ročně do zaplacení, a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato obchodní společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Krajský soud v Brně skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na výši způsobené škody i podle zjištění Okresního soudu v Prostějově spočíval v tom, že obviněný se záměrem obohatit se a nezaplatit vstoupil jako jednatel obchodní společnosti E., s. r. o., oprávněný jednat samostatně s třetími osobami, do smluvního vztahu, který rámcově dojednal Ing. K. R. jako druhý jednatel této společnosti, a převzal dne 5. 12. 2003 v celním prostoru Celnice K. na základě předchozího návrhu kupní smlouvy od obchodní společnosti S., s. r. o., celkem 20 000 kg jáhel v hodnotě 178.500,- Kč, přičemž záměrně vyvolal u obchodní společnosti S., s. r. o., svou angažovaností omyl, že za jáhly zaplatí, a ačkoli je prodal obchodní společnosti D. I., B. V., a dne 23. 12. 2003 obdržel na účet obchodní společnosti E. D., s. r. o., od tohoto odběratele kupní cenu 152.342,50 Kč, nic obchodní společnosti S., s. r. o., nezaplatil a způsobil této společnosti škodu ve výši 178.500,- Kč.
Rozdíl mezi rozsudky soudů obou stupňů byl ve zjištění výše škody, neboť podle zjištění Okresního soudu v Prostějově obviněný způsobil škodu ve výši 202.300,- Kč.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině namítl, že nebyly naplněny znaky trestného činu, neboť nedošlo k neoprávněnému obohacení uvedením jiného v omyl ani ke způsobení škody na cizím majetku a nebylo u něho dáno zavinění ve formě úmyslu. Ve vztahu k výroku o náhradě škody namítl jeho nesprávnost také z toho důvodu, že škoda nebyla určena způsobem uvedeným v §89 odst. 12 tr. zák. Vyjádřil názor, že nešlo o trestný čin, a celou věc označil jen za obchodněprávní spor dvou právnických osob. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a zprostil ho obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Soudy ve věci znovu rozhodovaly poté, co Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 2. 2006, sp. zn. 7 Tdo 227/2006, zrušil jejich předcházející odsuzující rozhodnutí a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. Důvodem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo to, že soudy nezjistily výši škody způsobem, který by odpovídal ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. V novém řízení soudy tuto vadu odstranily, neboť v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. vycházely z ceny, za kterou se jáhly v době a místě činu obvykle prodávaly, přičemž tuto cenu stanovily včetně daně z přidané hodnoty. Rozdíl byl jen v tom, že zatímco Okresní soud v Prostějově vycházel mylně ze sazby daně 19 %, Krajský soud v Brně vycházel správně ze sazby 5 %. O odborném vyjádření, z něhož soudy v otázce obvyklé ceny jáhel v době a v místě činu vycházely, nevzbuzuje žádné důvodné pochybnosti. Obviněný toto odborné vyjádření sice paušálně a bez bližší konkretizace zpochybnil, avšak o důvodné pochybnosti nejde. Cena určená na podkladě odborného vyjádření spadá do dolní části rozpětí daného tím, jakou cenu požadovala obchodní společnost S., s. r. o., jako dodavatel zboží, a tím, za jakou cenu obviněný obratem zboží prodal. Již to ukazuje na reálnost ceny stanovené na podkladě odborného vyjádření jako ceny v době a v místě činu obvyklé.
Nejvyšší soud nemohl akceptovat námitku obviněného, že šlo jen o obchodněprávní spor dvou právnických osob. Meze takového vztahu obviněný výrazně překročil tím, že do jednání s protistranou vstoupil se záměrem zboží sice odebrat, avšak nezaplatit za něj kupní cenu. Tím obviněný před protistranou předstíral, že jedná o uzavření kupní smlouvy, kterou nakonec ve skutečnosti ani nepodepsal, ačkoli mu protistrana návrh kupní smlouvy předložila. Tím protistranu uvedl v omyl, neboť ta předpokládala, že bude uzavřena kupní smlouva a že obviněný, resp. jeho obchodní společnost, po odebrání zboží zaplatí kupní cenu. V důsledku tohoto omylu protistrana umožnila obviněnému převzít zboží a obviněný převzetím zboží bez jeho zaplacení obohatil svou obchodní společnost a způsobil škodu na majetku protistrany. Úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze zjištění, že zboží převzal, aniž protistraně potvrdil jakoukoli cenu, že zboží obratem prodal do zahraničí a nic za něj nezaplatil ani dodatečně poté, co jeho obchodní společnost obdržela platbu od zahraničního odběratele, a že zboží do ciziny prodal dokonce za nižší cenu, než kterou požadoval jeho dodavatel, což ukazuje na jeho záměr urychleně zboží zpeněžit bez ohledu na výši dosažené ceny a výtěžek si ponechat, resp. ponechat ho ve vlastní obchodní společnosti. O záměru nezaplatit svědčí i to, jakým způsobem obviněný s protistranou jednal v době po odebrání zboží, kdy se protistrana dožadovala zaplacení zboží. Obviněný v rozporu se skutečností protistraně tvrdil, že jeho odběratel zboží reklamuje, a kromě toho se snažil odvrátit placení uplatňováním různých podmínek vyplývajících z jiných obchodů, které s odebraným zbožím neměly žádnou souvislost. Souhrn těchto okolností jasně ukazuje na to, že obviněný již v době odebrání zboží měl úmysl nezaplatit za něj žádnou částku, a v tom spočívá naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu.
Pokud obviněný na podporu svých námitek proti právnímu posouzení skutku jako trestného činu uvedl, že do jednání s protistranou vstoupil nepřipraven a neinformován, je třeba k tomu jen poznamenat, že ve spise je založena mimo jiné i korespondence, která po odebrání zboží proběhla mezi obchodní společností S., s. r. o., a Ing. K. R. jako druhým jednatelem obchodní společnosti E. D., s. r. o. V rámci této korespondence se obchodní společnost S., s. r. o., obracela na Ing. K. R. v podstatě se žádostí o sjednání nápravy, pokud jde o zaplacení ceny odebraného zboží, avšak Ing. K. R. tuto obchodní společnost v celém rozsahu odkazoval na obviněného jako na osobu, která je s věcí náležitě obeznámena.
Podle tvrzení obviněného šlo o spor obou obchodních společností ohledně ceny zboží. Pokud však nedošlo k dohodě o ceně zboží ani o způsobu, jakým bude stanovena, a přitom nešlo o případ, že by strany měly vůli uzavřít kupní smlouvu i bez určení kupní ceny, obviněný neměl zboží vůbec odebírat. Jestliže ho za uvedených okolností přesto odebral a nic za něj nezaplatil s odkazem na nedostatek dohody o ceně, je to jen v souladu se zjištěním soudů, že jednal od počátku v úmyslu nezaplatit.
Obviněný získal trestným činem podvodu pro svou obchodní společnost zboží, jehož cena – pokud má vyjadřovat výši škody způsobené trestným činem – musí být určena podle §89 odst. 12 tr. zák. jako cena, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Ve shodě s tím soudy zjistily, že v době a v místě činu byla obvyklá cena odebraného množství jáhel 170.000,- Kč bez daně z přidané hodnoty. Pokud Krajský soud v Brně k této částce připočetl daň z přidané hodnoty se sazbou 5 % a v napadeném rozsudku určil cenu odebraného zboží včetně daně z přidané hodnoty částkou 178.500,- Kč, je to plně v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. Námitka obviněného, že daň z přidané hodnoty se odvádí z rozdílu ceny, za kterou bylo nakoupeno, a ceny, za kterou bylo prodáno, sice sama o sobě odpovídá tomu, jak je odvádění daně z přidané hodnoty konstruováno, avšak v posuzovaném případě je podstatné to, že obviněný jáhly nenakoupil, nýbrž získal trestným činem podvodu. Nejde tedy o výpočet daně, která by eventuálně byla zkrácena, ale o stanovení ceny věci a tím o určení výše škody způsobené trestným činem podvodu. V této souvislosti Krajský soud v Brně výstižně poukázal na to, že jde o cenu zahrnující i daň z přidané hodnoty. Lze jen dodat, že v tomto případě se jedná o daň z přidané hodnoty jako součást ceny věci, která byla předmětem útoku, a nikoli o daň, u níž by bylo třeba stanovit rozsah jejího případného zkrácení. Nejvyšší soud se tudíž ztotožnil s napadeným rozsudkem jak v tom, že ve výroku o vině byla výše škody stanovena částkou 178.500,- Kč, tak v tom, že obviněnému byla uložena povinnost k náhradě škody v této výši (nehledě na úroky z prodlení, ve vztahu k nimž obviněný nic nenamítal).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec