ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.586.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 586/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. června 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. dubna 2006, č. j. 4 To 92/2006-398, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 17 T 274/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. listopadu 2005, č. j. 17 T 274/2005-383, byl obviněný Z. L. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., jehož se podle skutkové věty výroku rozsudku dopustil (zkráceně) tím, že od počátku ledna 2000 do počátku června 2004 jako jediný jednatel a společník s. r. o. D., neplnil řádně zákonnou povinnost zaměstnavatele odvádět za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění, ač jim byly sraženy ze mzdy, a takto za zaměstnance řádně neodvedl Okresní správě sociálního zabezpečení H. pojistné na sociální zabezpečení v částce 31.483,- Kč, zdravotní pojišťovně, pojistné na zdravotní pojištění ve výši nejméně 106.550,- Kč, zdravotní pojišťovně, pojistné na zdravotní pojištění ve výši nejméně 2.251, Kč, zdravotní pojišťovně, pojistné na zdravotní pojištění ve výši nejméně 15.028,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu všech druhů obchodních společností a družstev na dobu 2 let.
Týmž rozsudkem byl oproti tomu obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další dílčí útok pokračujícího trestného činu spočívající v tom, že od března 2002 do června 2004 jako jediný jednatel a společník výše označené společnosti neplnil řádně zákonnou povinnost zaměstnavatele odvádět daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, ač jim byly sraženy ze mzdy, a takto za zaměstnance řádně neodvedl částku 67.770,- Kč České republice – Finančnímu úřadu v K., když soud prvního stupně dospěl k závěru, že trestnost činu zanikla.
Proti zprošťujícímu výroku tohoto rozsudku podala v neprospěch obviněného státní zástupkyně odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 4. dubna 2006, č. j. 4 To 92/2006-398, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný, a to z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Dovolání výslovně směřoval do všech výrokových částí rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně s tím, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a rozhodnutí odvolacího soudu je neúplné. Soud prvního stupně dle jeho názoru nedostatečně zjistil skutkový stav věci a na jeho základě dospěl k nesprávným právním závěrům. Dovolatel konstatoval, že nebylo dostatečně prokázáno, zda měl v rozhodném období k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky ze mzdy svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Dále namítl, že jestliže je zaměstnavatel insolventní, nemůže se jeho statutární zástupce dopustit trestného činu podle §147 tr. zák., a poukázal v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tz 63/2000. Na podporu tvrzení, že společnost byla v inkriminované době insolventní, uvedl výčet exekucí, které vůči ní byly vedeny. Své dovolání pak uzavřel s tím, že se za zmíněných okolností trestného činu, jímž byl uznán vinným, dopustit nemohl a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně v této věci zrušil a uložil Okresnímu soudu v Hodoníně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je to, že bylo konáno řízení před soudem prvního stupně, avšak poté ve věci rozhodl také soud druhého stupně, který vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat pouze proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně /§265a odst. 2 písm. h) tr. ř./. Protože dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu odvolacího, znamená to, že dovolatel může svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Proto dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů nebo takovou vadu vzniklou postupem soudu prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.
Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit. Podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody), jednotlivý výrok o vině tam, kde ve společném řízení je rozhodnuto o více skutcích apod.
V těchto souvislostech nelze nezaznamenat, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.). O takovou situaci však v posuzovaném případě evidentně nešlo.
Z trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 17 T 274/2005 je zřejmé, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala v neprospěch obviněného řádný opravný prostředek pouze státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, přičemž veškeré své námitky směřovala do zprošťujícího výroku napadeného rozhodnutí, když konstatovala, že k zániku trestnosti u skutku, pro nějž byl obviněný obžaloby zproštěn, nedošlo a zproštění ve smyslu §226 písm. e) tr. ř. za použití §147a tr. zák. zde nepřicházelo v úvahu. Nikde v odvolání nebyla zpochybňována správnost napadeného rozsudku, pokud jde o jeho výrok, jímž byla vyslovena vina obviněného. Odvolací soud přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost toliko toho oddělitelného výroku rozsudku, proti němuž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom, s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání, povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.
Pokud se obviněný domníval, že soud prvního stupně závěr o tom, že se předmětným jednáním dopustil trestného činu, který mu byl obžalobou kladen za vinu, založil na nedostatečných skutkových zjištěních ohledně jeho tehdejší insolvence, v důsledku čehož byl výrok o jeho vině vadný, měl tyto skutečnosti namítat nejpozději v odvolacím řízení, které je ovládáno zásadou dispoziční. Pochybil, když jím takto chápanou nesprávnost skutkových zjištění a z toho vyplývající nesprávnou právní kvalifikaci namítl až v řízení o dovolání. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud z výše uvedených důvodů správně nepřezkoumával, není přípustné. Za situace, kdy odvolací soud podle §256 tr. ř. podané odvolání jako nedůvodné zamítl, mohla proti jeho rozhodnutí podat přípustné dovolání toliko nejvyšší státní zástupkyně. Jiný závěr by byl v rozporu s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
Nejvyšší soud proto podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. června 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik