Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.06.2007, sp. zn. 7 Tdo 703/2007 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.703.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.703.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 703/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. června 2007 o dovolání obviněného D. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 13 To 470/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 84/2006, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. 9. 2006, sp. zn. 3 T 84/2006, byl obviněný D. B. společně s dalšími obviněnými uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchali tím, že v době od 15:15 hod. dne 7. 11. 2005 do 14:15 hod. dne 8. 11. 2005 opakovaně společně navštívili hernu, kde neoprávněně manipulovali s výherním automatem zn. Black magic tak, že nezjištěným způsobem otevřeli servisní dvířka hracího automatu, uvnitř zajistili dveřní spínač v provozním stavu, následně opakovaně vhazovali do automatu bankovky, které však nepadaly do pokladny automatu, a tyto vyjímali ze čtecího zařízení automatu, který zaznamenával tyto peníze na počítadle jako vložené do hry, ač tomu tak nebylo a následně si nechali obsluhou vyplatit neoprávněně výhru v celkové výši 25.800,- Kč ke škodě společnosti E., s. r. o. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 5. 2006, sp. zn. 4 T 184/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 14 To 191/2006, byl obviněný D. B. odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 14 To 191/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. B. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 13 To 470/2006, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 13 To 470/2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu dovolání poukázal na své námitky uplatněné v odvolání, jimiž namítal, že vůbec nebyl v místnosti, kde byl umístěn výherní automat, že pořízený záznam z herny je neprůkazný a že v žádném případě nelze jeho jednání posoudit jako dělání „zdi“. Dále soudu prvního stupně vytkl, že v popisu skutku není uvedeno, kdo s výherním automatem manipuloval. Obviněný na tyto své odvolací námitky v dovolání odkázal a uvedl, že odvolací soud se jimi nezabýval, protože jinak by musel dospět k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je postaven na domněnkách. Soudy podle něj nesprávně hodnotily provedené důkazy. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 13 To 470/2006, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ale soudům pouze vytkl vadné hodnocení provedených důkazů a uvedl jinou verzi skutkového stavu, podle které nebyl na místě činu, tj. v místnosti s výherním automatem, čímž fakticky napadl učiněná skutková zjištění. Zdůraznila, že z popisu skutku je zřejmé, že se trestného jednání dopustili všichni obvinění, tedy i obviněný D. B. Námitky obviněného tak podle názoru nejvyšší státní zástupkyně jsou jen námitkami skutkového charakteru, které nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/2003). Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu, a tím napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat jak výhradu obviněného týkající se hodnocení záznamu z herny, tak i výtku, že obviněný vůbec nebyl v místnosti, kde byl umístěn uvedený výherní automat. Nejvyšší soud dále připomíná, že z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchali všichni čtyři obvinění společně (viz. č. l. 199 spisu). V popisu skutku není uvedeno, že by obviněný dělal tzv. zeď. Obviněný tak ve svém dovolání nenamítá nesoulad mezi skutkovým zjištěním a zákonnými znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti tomuto skutkovému zjištění (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkového závěru soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení, v kterém soudy provedly všechny potřebné a nezbytné důkazy pro posouzení věci, které vyhodnotily a odůvodnily v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. června 2007 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/20/2007
Spisová značka:7 Tdo 703/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.703.2007.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28