ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1235.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1235/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2007 o dovolání obviněného Z. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 6 To 462/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech, pod sp. zn. 4 T 35/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 4 T 35/2006, byl obviněný Z. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
„1. dne 19. 10. 2005 kolem 08:00 hod. v L. v prostoru benzinové čerpací stanice S. řídil osobní automobil Fiat Uno, při couvání od stojanu kompresoru vzduchu narazil do projíždějícího dodávkového automobilu Nissan řízeným J. H., toto vozidlo bylo nárazem mírně poškozeno, ke zranění osob nedošlo, automobil řídil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 3 T 111/2003, s právní mocí dnem 24. 10. 2003 uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků,
2. dne 1. 3. 2006 kolem 15:50 hod. ve S., soudní okr. L., ve směru od obce B. na obec L., soudní okr. L., řídil osobní automobil zn. Fiat Uno, při jízdě byl stavěn a kontrolován policejní hlídkou Dopravního inspektorátu OŘ PČR Louny a následnou kontrolou bylo zjištěno, že není držitelem žádného řidičského oprávnění, v jeho dechu bylo přístrojem Dräger Alcotest zjištěno 0,52 g/kg alkoholu a navíc vozidlo řídil přesto, že mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 3 T 111/2003, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2003, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. kromě trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků, dále byl obžalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 2 T 62/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 6 To 507/2005, za další trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák,. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let za současného zrušení celého výroku o trestu uloženého obžalovanému rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 2 T 40/2005, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
3. dne 23. 1. 2006 kolem 10:20 hod. v L. pod vlivem alkoholu řídil osobní automobil zn. Fiat Uno, který neměl platnou technickou prohlídku, při jízdě byl stavěn a kontrolován policejní hlídkou Dopravního inspektorátu OŘ PČR Louny a následnou kontrolou bylo zjištěno, že vozidlo řídil, přestože mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 3 T 111/2003, s právní mocí dnem 24. 10. 2003, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. kromě trestu obecně prospěšných prací ve výměře 360 hodin také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří roků, dále byl obžalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 2 T 62/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 6 To 507/2005, za další trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zařazením do věznice s dozorem, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let za současného zrušení celého výroku o trestu uloženého obžalovanému rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 2 T 40/2005, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako tři trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za první z nich (skutek pod bodem 1.) a za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., pro který byl (obviněný) odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 2 T 500/2005, mu podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému shora citovaným rozsudkem uložen, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za další dva trestné činy (skutky pod body 2. a 3.) soud obviněnému uložil podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 6 To 462/2006, rozhodl tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájkyně JUDr. V. K. proti němu podal dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), a l) tr. ř. Aniž rozlišil, které z uplatněných námitek chce pod ten který dovolací důvod podřadit, souhrnně uvedl, že „odvolací soud nesprávně vyhodnotil jeho odvolání a řízení jemu předcházející, čímž došlo k tomu, že byl odsouzen za trestný čin, aniž mu bylo prokázáno úmyslné zavinění ke všem znakům skutkové podstaty“. Namítal dále, že žádný z obou soudů nižších stupňů se nevypořádal s tím, že za jednání pod bodem 1. byl již potrestán Krajským úřadem Ústeckého kraje v rámci přestupkového řízení pokutou a zákazem činnosti (v této souvislosti poukázal na čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Charty lidských práv).
Ke skutku pod bodem 2. napadeného rozhodnutí soudu prvého stupně obviněný uvedl, že se ho nedopustil, a toto své tvrzení chtěl prokázat navrhovaným výslechem policisty P. H. a syna M. Odvolací soud však navrhované důkazy neprovedl a tím porušil ustanovení §215 odst. 2 tr. ř. upravující činnost soudu při dokazování. Navíc podotkl, že k porušení uvedeného zákonného ustanovení došlo také tím, že odvolací soud vycházel pouze ze čtených listinných materiálů. Nemohl mu proto dostatečně prokázat naplnění subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující. Za této situace považoval další výkon trestu za neopodstatněný, proto by měl být až do rozhodnutí Nejvyššího soudu přerušen. Konečně učinil návrh, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co stručně zrekapituloval obsah dovolání, uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění; proto z uplatněných dovolacích námitek převážná většina tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Výhrada obviněného, že za skutek pod bodem 1. byl již postižen ve správním řízení, by mohla odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., z hlediska hmotně právního posouzení skutku je však irelevantní. Rovněž tak námitky, že se (obviněný) skutku pod bodem 2. nedopustil, a s nimi spojené výhrady proti úplnosti provedeného dokazování, směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by podle státního zástupce bylo možné podřadit pouze ty námitky obviněného, jimiž zpochybňoval naplnění subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným; tuto výhradu však považoval za nedůvodnou. Obviněný totiž věděl, že se nacházel ve výkonu trestu zákazu činnosti a pokud přesto řídil osobní automobil, jednal v úmyslu přímém a jeho úmyslné zavinění zahrnovalo všechny okolnosti významné z hlediska naplnění zákonných znaků skutkové podstaty všech tří trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Státní zástupce dále konstatoval, že ačkoliv dovolatel uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuvedl žádné konkrétní námitky, které by směřovaly k nápravě vad výroku o trestu; proto k tomuto důvodu dovolání nelze přihlížet. Stejně tak obviněný blíže nespecifikoval námitky týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.; uplatněné námitky totiž směřovaly spíše proti přezkumné činnosti odvolacího soudu ve vztahu ke skutkovým zjištěním a uvedenému dovolacímu důvodu neodpovídají.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Jedním z důvodů, o který obviněný své dovolání opřel, byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci je patrné, že k zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. V takovém případě je možné dovolání podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný uplatnil důvody dovolání obsažené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a proto Nejvyšší soud dále řešil otázku, zda dovolání obviněného je z těchto hledisek opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil též námitky (zejména u skutku pod bodem 2.), které směřovaly proti způsobu hodnocení provedených důkazů a ve svých důsledcích proti správnosti skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel v napadeném usnesení i odvolací soud. V podstatě poukazoval na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, protože soudy obou stupňů zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování výslechem dalších svědků. Odvolacímu soudu vytkl, že postupoval v rozporu s ustanovením §263 odst. 6, 7 tr. ř., když neprovedl navrhované důkazy potřebné pro rozhodnutí.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je evidentní, že obviněný v této části uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu nedopustil. Takto vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však v dané věci nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (srov. zejména stranu 8 rozsudku soudu prvního stupně a stranu 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, a učinily skutková zjištění, která nelze než akceptovat.
Z odůvodnění rozhodnutí se jasně podává, jak soudy obou stupňů reagovaly na obhajobu obviněného a proč vycházely jednak z výpovědi samotného obviněného z přípravného řízení (ve které sám uvedl, že vozidlo ve S. řídil a že před jízdou požil alkoholické nápoje) a z výpovědi zakročujícího policisty P. H. Pokud sám obviněný v rámci hlavního řízení spáchání tohoto skutku (popsaného pod bodem 2.) popřel a na svoji obhajobu uvedl jiné skutečnosti, pak soud prvého stupně postupoval správně, když přečetl prvotní výpověď obviněného, obě výpovědi zhodnotil a následně odůvodnil, proč jeho výpověď učiněnou v přípravném řízení považoval za účelovou. Další dokazování pak soud prvního a posléze i druhého stupně považoval za nadbytečné. Těmto závěrům soudů nižších stupňů dovolací soud přisvědčil, neboť skutková zjištění mají oporu ve výsledcích dokazování a evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů.
Co se týká další výhrady obviněného, že za skutek pod bodem 1. byl již postižen ve správním řízení, je nutné zdůraznit, že tato námitka by mohla odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. za předpokladu, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné. Takový dovolací důvod však obviněný neuplatnil a v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zmíněná výhrada relevantní není.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že podle konstantní judikatury (srov. rozhodnutí č. 10/2007 Sb. rozh. trest.) „není porušením zákazu dvojího postihu za tentýž čin („ne bis in idem“) ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.), byl-li obviněný jako řidič motorového vozidla v souvislosti s jednou jízdou jednak postižen ve správním řízení pro přestupky spočívající v tom, že nezastavil řízené vozidlo na signál policisty „Stůj“ a že po pronásledování obviněného a jeho zastavení policií se odmítl podrobit orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi, a jednak odsouzen za trestné činy spočívající v tom, že při zastavování jím řízeného vozidla najížděl na policistu a že řídil vozidlo v době, kdy mu to bylo zakázáno správním orgánem. Uvedené přestupky a trestné činy jsou totiž odlišnými skutky (činy), jejichž zákonné znaky se nepřekrývají, byť byly spáchány v bezprostřední časové návaznosti“.
O srovnatelný případ se jedná i v posuzované věci. Byl-li obviněný postižen ve správním řízení pokutou a zákazem činnosti za dopravní přestupek, jehož se dopustil tím, že dne 19. 10. 2005 kolem 08:00 hod. v L. v prostoru benzinové čerpací stanice S. při couvání osobním automobil Fiat Uno od stojanu kompresoru vzduchu narazil do projíždějícího dodávkového automobilu Nissan a vozidlo nárazem mírně poškodil, pak takové správní postižení nebránilo jeho soudnímu postihu za řízení motorového vozidla v té samé době a na tom samém místě, neboť šlo o soudní postih právě za řízení vozidla v době, kdy mu to bylo předcházejícím rozhodnutím soudu zakázáno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný vytkl, že u žádného z žalovaných skutků nebyla dostatečně prokázána subjektivní stránka jeho protiprávního jednání.
V obecné rovině je zapotřebí nejprve uvést, že trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Po subjektivní stránce je u něho vyžadován úmysl.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.].
Pro spolehlivé posouzení otázky, zda obviněný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu či nikoliv (v daném případě zejména subjektivní stránku), je rozhodující skutek uvedený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (v tzv. skutkové větě), případně rozvedený v jeho odůvodnění.
Právě z této skutkové věty je evidentní, že obviněný ve všech třech případech řídil osobní automobil, ačkoliv mu byl předchozími odsouzeními uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Není pochyb o tom, že pokud byly obviněnému uloženy v předchozích trestních řízeních tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, a to trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 3 T 111/2003, a rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 2 T 62/2005, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2005, sp. zn. 6 To 507/2005, a pokud jsou tato rozhodnutí pravomocná, musel si být obviněný vědom toho, že případným řízením motorového vozidla daný zákaz porušuje. V tomto směru bylo dokazování soudů obou stupňů správné a úplné a ani dovolací soud nemá nejmenší pochybnosti o tom, že obviněný jednal v úmyslu porušit zájem chráněný trestním zákonem, tedy v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák.
Obviněný naposled uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., o který lze dovolání opřít, jestliže mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel však ve svém podání tento důvod dovolání blíže nekonkretizoval, proto se jím Nejvyšší soud ani blíže nezabýval.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je totiž třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že výhrady obviněného nemají opodstatnění, neboť rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení odvolacího soudu vytýkanými vadami netrpí. Oba soudy v souladu se zákonem vyložily a řádně odůvodnily všechny své závěry z hlediska jimi použité právní kvalifikace a existenci subjektivní stránky trestné činnosti a v jednání obviněného zcela správně shledaly naplnění skutkové podstaty trojnásobného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud obviněný ve svém podání rovněž uvedl, že považuje další výkon trestu za neopodstatněný, a proto by měl být až do rozhodnutí Nejvyššího soudu přerušen, je zapotřebí uvést, že o takovém podnětu dovolací soud nerozhodoval. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě návrh na přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. neučinila a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a