ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1265.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1265/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2007 o dovolání obviněného mladistvého S. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, soudu pro mládež, ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 7 Tmo 18/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 21/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého S. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech, soudu pro mládež, ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 1 Tm 21/2006, byl obviněný mladistvý S. Š. (dále převážně jen „mladistvý“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 27. 12. 2005 v přesně nezjištěné době od 02:15 do 03:20 hod. na chodníku před domem v K., pod pohrůžkou zmlácením donutil M. R., k souloži, a následně jí odcizil z kabelky mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 800,- Kč“.
Takto popsané jednání mladistvého soud právně kvalifikoval jednak jako provinění znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., jednak jako provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. Za to mu uložil podle §241 odst. 1 tr. zák. s použitím §24 odst. 1 písm. g) a §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a §35 odst. 1 tr. zák. trestní opatření odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozené M. R. (dále jen „poškozená“) na náhradě škody částku 800,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali mladistvý a státní zástupce odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni, soud pro mládež, rozsudkem ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 7 Tmo 18/2007, tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestním opatření a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že mladistvému uložil podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §31 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnné trestní opatření odnětí svobody v trvání patnácti měsíců podmíněně odložené podle §33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. na zkušební dobu v trvání tří let; odvolání mladistvého podle §256 tr. ř. zamítl.
Mladistvý s rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. J. Š. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.; tvrdil, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., avšak v řízení rozhodnutí odvolacího soudu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mladistvý spatřoval v tom, že skutky, kterými byl uznán vinným nevykazují všechny zákonné znaky skutkových podstat znásilnění a krádeže, jak je právně posoudily soudy obou stupňů. Uvedené skutky prý nemohl spáchat už jen vzhledem k rozdílným fyzickým proporcím své osoby a osoby poškozené.
K trestnému činu krádeže mladistvý uvedl, že se nestalo, že by se cizí věci zmocnil a přisvojil si ji. Pokud by Policie ČR měla zájem, tak mohla přes operátora zjistit pohyb předmětného telefonu, a tím by se vyloučilo, že odcizený telefon měl kdy
v držení. Tvrdil, že poškozená měla celý večer kabelku za barem, takže jí mohl být telefon odcizen jinou osobou.
Dále se dovolatel věnoval trestnému činu znásilnění a uvedl, že poškozenou nikdy násilím nebo pohrůžkou násilí nenutil k souloži, tato s ním šla zcela dobrovolně
a rovněž dobrovolně došlo k pohlavnímu styku. Poukazoval na to, že poškozená v předmětný den měla pohlavní styk ve více případech, večer nevěděla, kam půjde spát
a pravděpodobně se o něm domnívala, že je solventní a že od něho v průběhu večera ještě získá nějaké finanční prostředky. Pokud by pohlavní styk s ním nechtěla, dala by tuto skutečnost nějakým způsobem najevo, křičela by a volala o pomoc. Poznamenal, že poškozená sama doznala, že poskytovala klientům sex za peníze, aniž k nim měla bližší citový vztah, takže jí bylo zřejmě jedno, kde k pohlavního styku dojde. Odsouzen byl pouze na základě výpovědi poškozené, která je nevěrohodná, sexuchtivá a v době jejich styku byla silně pod vlivem alkoholu.
Mladistvý rovněž tvrdil, že z jeho strany nejde o hodnocení důkazů, ale o námitku nesprávného hmotně právního posouzení věci soudy obou stupňů. Existence deklarovaného dovolacího důvodu je prý založena na nedostatečném zhodnocení všech zjištěných okolností majících rozhodný vliv na posouzení objektivní a subjektivní stránky jeho jednání. Skutková zjištění tak odporují zásadám formální logiky.
V závěru svého podání mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující. Dále alternativně navrhl, aby dovolací soud buď podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl a s přikázáním věci k novému projednání a rozhodnutí zároveň nařídil, aby ji soud projednal v novém složení senátu (§265l odst. 3 věta první tr. ř.).
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen “státní zástupce”) a v prvé řadě konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění (§2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Pod uvedený dovolací důvod lze podle státního zástupce podřadit toliko námitku, že skutky popsané ve výroku rozsudku soudu prvého stupně a rozvedené v jeho odůvodnění nevykazují všechny zákonné znaky souzených provinění. Zároveň však upozornil na to, že obviněný tuto námitku nijak nekonkretizoval, proto ji lze pod dovolací důvod podle §265bodst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit pouze s jistou dávkou tolerance; přitom se nelze ubránit dojmu, že tuto námitku dovolatel učinil součástí svého mimořádného opravného prostředku jen proto, aby jeho podání obsahovalo „aspoň nějakou“ relevantní výhradu. Veškeré další dovolací námitky totiž směřují do oblasti skutkových zjištění a nelze je tudíž pod zvolený dovolací důvod podřadit. Dovolatel navíc neuvedl žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit porušení pravidel formální logiky soudy nebo dokonce existenci extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Uzavřel proto, že rozhodnutí soudu prvého stupně netrpí vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyjádřil souhlas i pro případ jiného než-li navrhovaného rozhodnutí dovolacího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda dovolání mladistvého z jím namítaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. je opodstatněné.
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z této zákonné citace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
V posuzované věci však soud druhého stupně v průběhu veřejného zasedání obě podaná odvolání (státního zástupce i mladistvého) podle §254 tr. ř. věcně přezkoumal
a podle §256 tr. ř. rozhodl (mimo jiné) o zamítnutí odvolání mladistvého, protože je neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení mladistvého v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo ani dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy je uvedený dovolací důvod naplněn, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený
v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože podle názoru mladistvého byl dán
v předcházejícím řízení dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, lze uzavřít, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě uplatnil relevantně. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda jsou námitky vztahující se k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantní či nikoliv.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterými byli obvinění uznáni vinnými. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto v zásadě nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. V zásadě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o rozsahu provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného hmotně právního posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti hodnocení důkazů a na ně navazujících skutkových zjištění.
Takový závěr vyplývá i z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádný opravný prostředek, jehož využití by v dané věci mohlo přicházet v úvahu, a to obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Při aplikaci těchto obecných východisek na argumentaci uplatněnou mladistvým v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba (ve shodě se státním zástupcem) konstatovat, že za relevantní nelze považovat tu její část, v níž mladistvý zpochybňoval skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a v níž se zejména snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi a zcela zpochybnit výpověď poškozené. Takové výhrady nemohou obstát, protože v zásadě směřují pouze do rozsahu provedeného dokazování a způsobu hodnocení důkazů. Uplatnil-li by mladistvý jen tyto námitky, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S jistou mírou tolerance lze za jedinou relevantně uplatněnou výhradu považovat obecně formulovanou námitku mladistvého, že skutky, jimiž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvého stupně, nevykazují všechny zákonné znaky skutkových podstat provinění znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák.
K tomu je ovšem zapotřebí nejprve v obecné rovině uvést, že provinění znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 zák. č. 218/2003 Sb. [shora i dále je tento zákon uváděn v této zkratce, přesně však jde o „zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů“] spáchá, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného.
Provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. ve spojení s §6 zák. č. 218/2003 Sb. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě.
Pro posouzení otázky, zda mladistvý shora i níže popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky obou citovaných provinění, je rozhodující skutek uvedený v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvého stupně, případně rozvedený v jeho odůvodnění. Nepopiratelný význam však mají i navazující tzv. právní věty výrokové části tohoto rozsudku.
Jestliže pro úvahy Nejvyššího soudu je rozhodný skutkový stav věci, pak je třeba (alespoň stručně) připomenout zjištění, které učinil soud prvního stupně, že obviněný „dne 27. 12. 2005 … na chodníku … v K. pod pohrůžkou zmlácením donutil M. R. … k souloži a následně jí odcizil z kabelky mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 800,- Kč”.
Z právních vět výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá, že soud považoval za naplněné ty znaky provinění znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., které spočívají v tom, že mladistvý jednak pohrůžkou bezprostředního násilí donutil jiného k souloži a jednak si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a čin spáchal na věci, kterou měl jiný při sobě.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí jeho odůvodnění obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují veškeré zákonné znaky jmenovaných provinění. Soud prvého stupně k nim dospěl poté, co pečlivě zhodnotil jak výpověď mladistvého, tak výpověď poškozené; učinil přitom závěr, že není důvod nevěřit poškozené, neboť její výpověď byla v průběhu trestního řízení konstantní a zejména byla podpořena i dalšími provedenými důkazy (výpověďmi svědků, ohledáním na místě činu, znaleckým posudkem, příp. lékařskou zprávou). Jestliže mladistvý i v podaném dovolání na svoji obhajobu tvrdí, že poškozenou nikdy násilím nebo pohrůžkou násilí nenutil k souloži, tato s ním „šla zcela dobrovolně“ a rovněž „dobrovolně došlo k pohlavnímu styku“, pak tato tvrzení odporují zjištěnému skutkovému stavu. Pokud totiž nalézací soud zjistil, že mladistvý dal poškozené ránu a když tato upadla, klekl si nad ni, držel jí pěst u hlavy a nutil ji k tomu, aby si rozepnula kalhoty, jinak že jí „rozbije držku“, pak takovouto pohrůžkou bezprostředního násilí donutil poškozenou k souloži, kterou na ní také následně vykonal.
Nejinak je tomu se zjištěním soudu prvního stupně, že mladistvý následně poškozené odcizil z kabelky mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 800,- Kč. Uvěřil-li soud poškozené i v tomto případě, pak je třeba považovat za správný i jeho právní závěr, že dovolatel si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a čin spáchal na věci, kterou měl jiný při sobě.
Shora popsaná skutková zjištění nepochybně svědčí o tom, že mladistvý naplnil všechny formální zákonné znaky skutkových podstat provinění znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. (v obou případech ve spojení s §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.). Současně však nelze pochybovat o tom, že u obou těchto provinění je naplněn i znak materiální.
Ačkoliv mladistvý v podaném dovolání konkrétní námitku v tomto směru neuplatnil, je vhodné pro úplnost alespoň v obecné rovině poznamenat, že materiální hledisko pro posouzení provinění spáchaného mladistvým je upraveno v §6 odst. 2 zák. č. 218/2003 Sb. Podle něho platí, že čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, není proviněním, jestliže je spáchán mladistvým a stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost je malý. Jednotlivá kritéria pro stanovení konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost jsou pak příkladmo uvedena (s použitím §6 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb.) v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., podle něhož je tento stupeň určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí (zejména nalézací soud na straně 6 rozsudku) se i těmito hledisky zabývaly a dospěly ke shodnému závěru, že zjištěné jednání mladistvého bylo natolik společensky nebezpečné, že požadovaný materiální znak u obou provinění vykazuje. Také s tímto jejich závěrem je třeba souhlasit.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dospěl k závěru, že výhrady mladistvého nemají opodstatnění, neboť rozsudek soudu prvního stupně ani rozsudek odvolacího soudu vytýkanými vadami netrpí. Proto zjevně neopodstatněné dovolání mladistvého odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a