ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.175.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 175/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. února 2007 o dovolání obviněného R. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 5 To 248/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 103 T 134/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 103 T 134/2005, byl obviněný R. Ž. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §241 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců za současného uložení dohledu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezl. E. D., zastoupená zákonnou zástupkyní – matkou L. D., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu znásilnění dopustil tím, že v blíže nezjištěné době koncem měsíce srpna 2004 v rozmezí od 17.00 do 18.00 hodin v H. S., ve stanu na zahradě před domem v ul. H. nejprve nezl. E. D., již znal z dřívější doby, krátce políbil na ústa, poté ji položil na záda a využívaje jejích slabších fyzických dispozic, přidržoval svou levou rukou její pravou ruku pod jejím tělem a druhou rukou jí svlékal tepláky a spodní kalhotky, nedbaje jejích slovních protestů, přičemž ji navíc okřikl, aby byla potichu, a následně proti její vůli a přes její odpor, kdy se jej snažila odstrčit nohama, na ni nalehl, přitom jí svými koleny roztáhl nohy od sebe, vsunul do její pochvy svůj pohlavní úd a vykonal na ní soulož, aniž poškozené tímto svým jednáním způsobil zranění, která by si vyžádala lékařské ošetření, a poté jí v průběhu odchodu z místa ještě přikázal, aby o celé události pomlčela.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, směřujícím proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2006, sp. zn. 5 To 248/2006, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím všem jeho výrokům a odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesouhlasil se způsobem hodnocení provedených důkazů, namítl, že po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně se seznámil se znaleckým posudkem zpracovaným jinými znalkyněmi v jiné trestní věci, jehož závěry jsou v obecné rovině diametrálně odlišné od závěrů uvedených ve znaleckém posudku v posuzované trestní věci. Ač znalecký posudek předložil odvolacímu soudu, nevzal jej v potaz. Měl za to, že „vzhledem k rozdílným obecným závěrům znalců, a to zejména v rovině následných možných kontaktů a komunikace mezi pachatelem a poškozeným v případech znásilnění, jsou zde důvodné pochybnosti o skutkovém stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), podmiňující jeho vinu uvedeným trestným činem (§2 odst. 2 tr. ř.), které Krajský soud neodstranil zákonným způsobem, neboť neobjasnil stejně pečlivě okolnosti svědčící jak v jeho prospěch, tak i neprospěch“. Zásadní význam pro posouzení celé věci má podle něj přezkoumání znaleckého posudku, které nebylo provedeno. Tím, že odvolacím soudem nebyl opatřen revizní znalecký posudek, byla mu vzata možnost vyjádřit se k těm důkazům, které v důsledku této nezákonnosti nebyly provedeny. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, popřípadě aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jím uváděný důvod dovolání nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, poněvadž jeho argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace. Skutková zjištění však podle ní nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a znalecký posudek zpracovaný v této trestní věci zcela odpovídá provedeným důkazům. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně opřely závěr o jeho vině o výpověď poškozené – svědkyně E. D., kterou hodnotily v kontextu s opatřeným znaleckým posudkem jako věrohodnou. Měl za to, že pro spolehlivé zjištění skutkového stavu věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, zvláště bylo nezbytné opatřit revizní znalecký posudek a umožnit mu vyjádřit se k takovému důkazu.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě popsané v tzv. skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Oproti skutkovým zjištěním soudů, ze kterých vyplývá, že poškozenou přiměl k souloži proti její vůli, držel jí rukou, překonávaje její odpor, spočívající v tom, že se jej snažila odstrčit nohama, postavil vlastní skutkovou verzi, podle níž - v konečné podobě – k opakovaným souložím mezi ním a poškozenou došlo, ale byly vždy dobrovolné. Uplatněnými námitkami tak ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá takový vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz strany 3 - 6 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu), který lze akceptovat. Výhrady obsažené v dovolání obviněného, směřovaly-li vůči věrohodnosti výpovědi poškozené, tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Přesvědčivě vyložily, jakými úvahami byly vedeny, opřely-li svá rozhodnutí o vině obviněného především o výpověď svědkyně E. D. konfrontované se závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, odvětví dětské psychiatrie a klinické psychologie jakož i dalšími provedenými důkazy. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu. Nelze souhlasit s názorem obviněného, že takto vyjádřená zásada volného hodnocení důkazů byla v konkrétním případě projevem libovůle orgánů činných v trestním řízení. Zejména soud prvního stupně důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsal a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnil ve smyslu požadavků kladených na odůvodnění rozsudku (§125 tr. ř.). Z odůvodnění jeho rozsudku je patrné, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění, jak se vypořádal s obhajobou a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení trestního zákona v otázce viny a trestu.
Ztotožnil-li se odvolací soud se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, mají jeho závěry oporu i ve výsledcích dokazování, jež sám doplnil. Odvolací soud znovu vyslechl obviněného i svědkyni E. D. Zatímco výpověď svědkyně E. D. zůstala v zásadních rysech nezměněna, obviněný - oproti výpovědi z přípravného řízení i hlavního líčení – uvedl, že s poškozenou měl opakovaně pohlavní styk, byl však dobrovolný. Změnu své výpovědi obviněný rozumně nevyložil; nelze akceptovat jeho vysvětlení, že věřil znalcům, kteří odhalí ve výpovědi poškozené lež v tom smyslu, že byla k pohlavnímu styku donucena (č. l. 250).
Obviněný v dovolání namítl, že dokazování zůstalo neúplné, nebyl-li opatřen revizní znalecký posudek (patrně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie) stran poškozené E. D. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že soud prvního stupně k vypracování takového revizního znaleckého posudku sám z vlastní iniciativy přistoupil a znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace dětská psychiatrie MUDr. J. M. a MUDr. V. S., CSc., jakož i znalkyně z oboru klinické psychologie PhDr. D. M. takový znalecký posudek písemně vyhotovily. Znalkyně vypovídaly v hlavním líčení (č. l. 220-222) a obviněný měl možnost se k jejich výpovědi vyjádřit a klást jim otázky. Naznačuje-li obviněný, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování nového revizního posudku odvolacím soudem, z protokolu o veřejném zasedání nevyplývá, že by takový návrh obviněný učinil, není obsažen ani v textu odvolání. Jen stěží může obstát jako návrh na doplnění dokazování část konečného návrhu obhájce, v níž vágně zpochybňuje závěry výše jmenovaných znalkyň a vyslovuje názor, že „by bylo spravedlivé, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a byl vypracován revizní znalecký posudek nějakým ústavem nejlépe v jiném kraji“. Objektivní důvody, jež by opodstatňovaly vypracování dalšího znaleckého posudku, uvedeny nebyly a nenaznačují se ani s ohledem na stávající výsledky dokazování.
Nelze než uzavřít, že způsob, jakým byly důkazy hodnoceny, zjevně nasvědčuje tomu, že nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu; extrémní exces v kognitivním procesu dokazování jakožto procesu zjišťování skutkového stavu Nejvyšší soud v postupu a závěrech soudů obou stupňů proto neshledal.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková