ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.297.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 297/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. března 2007 o dovolání obviněného K. B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 14 To 455/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 T 160/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 15 T 160/2003, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jehož se v bodě I. dopustil společně se spoluobviněnými J. H. a P. S. Za tento čin a sbíhající se trojnásobný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a dvojnásobný trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 2 T 117/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 14 To 187/2004, podle §250 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který byl uložen obviněnému K. B. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 14 To 187/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. H. a P. S., a o náhradě škody.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací, z podnětu odvolání podaného obviněným K. B. proti rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl rozsudkem ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 14 To 455/2004, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku, jímž byl obviněný K. B. pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného K. B. podle §39a odst. 3 tr. zák. pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zařadil do věznice s dozorem. Ostatní výroky napadeného rozsudku, týkající se tohoto obviněného, zůstaly tímto rozhodnutím nedotčeny. Rovněž bylo rozhodnuto o odvolání spoluobviněného J. H.
Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný K. B. prostřednictvím obhájce JUDr. V. V. proti výroku o trestu dovolání, které vymezil dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Tímto dovoláním rozhodnutí soudu druhého stupně vytkl, že výrok o trestu ponechal nedotčený a ztotožnil se s ním v podobě, jak o něm rozhodl soud prvního stupně, který dostatečně nevyhodnotil všechny okolnosti významné z hlediska ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák., zejména že neshledal důvody vedoucí k jiné výměře trestu, který uložený jako souhrnný trest obviněný považoval za přísný, a s ohledem na okolnosti případu, rovněž za nepřiměřený. Obviněný považoval za nesprávné zvláště to, že nebylo aplikováno ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., a v této souvislosti zdůraznil, že trestnou činnost neorganizoval, byl k účasti na leasingových obchodech pouze „nastrčen“ ostatními zúčastněnými, jimiž byl pro svou naivitu k této trestné činnosti i zneužit. Ze zrealizovaných transakcí nezískal vůbec nic, neboť veškerý zisk si ponechali spoluobvinění. Vzhledem k tomu, že mu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 14 To 187/2004, byl již uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, považoval tento dřívější trest za dostatečný. S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, v části výroku o trestu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že dovolání obviněného K. B. podané z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. směřuje výlučně proti přílišné přísnosti uloženého souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody a proti skutečnosti, že soud při ukládání trestu neaplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §40 odst. 1 tr. zák. Takové námitky uplatněnému dovolacímu důvodu ani jiným dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení §265b tr. ř. však neodpovídají, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a aby tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z hlediska této posledně uvedené náležitosti Nejvyšší soud považuje ve vztahu k důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že na jeho základě je možné dovolání podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný kromě toho, že tento důvod v dovolání citoval, k němu neuvedl žádné takové argumenty, které by se k němu vztahovaly.
Jestliže obviněný v obsahu svého dovolání neuvedl výhrady nebo námitky na takto označený důvod jakkoliv dopadající, Nejvyšší soud, který je zásadně povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., se tímto dovolacím důvodem nemohl zabývat, neboť pro takový postup dovolání nesplňovalo zákonem požadované náležitosti. Pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Protože obviněný své dovolání opřel rovněž o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je nutné zdůraznit, že z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z dikce tohoto ustanovení plyne, že uvedený dovolací důvod může spočívat ve dvou alternativách; buď že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Rozsudkem soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, proti jehož rozsudku obviněný svým dovoláním brojil, byl obviněnému podle zákonné sazby podle §250 odst. 3 tr. zák. (za použití §35 odst. 2 tr. zák. o ukládání souhrnného trestu) uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Jestliže lze pachatele podle §250 odst. 3 tr. zák. potrestat trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let, je zcela zřejmé, že trest odnětí svobody, k němuž byl obviněný odsouzen, je druhem trestu, který zákon připouští. Výměra v trvání pěti let a šesti měsíců koresponduje rovněž s trestní sazbou, kterou lze za uvedený trestný čin vyměřit. V daném případě tudíž nebylo splněno ani jedno ze zákonem stanovených hledisek, s nimiž zákon spojuje možnost uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolání obviněného K. B. tudíž nesplňuje zákonem obecně vymezená kritéria, jelikož v rámci svého dovolání s poukazem na ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., jímž se domáhal mimořádného snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby §250 odst. 3 tr. zák., namítal výhradně přílišnou tvrdost uloženého souhrnného trestu odnětí svobody. Jde o výhrady, které uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nekorespondují ani s jiným dovolací důvodem uvedeným v ustanovení §265b tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002 uveřejněné v Souboru Nejvyššího soudu, svazek 17 č. T 416 l.).
Námitky obviněného ze všech rozvedených skutečností nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem žádný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř., a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného K. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová