ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.476.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 476/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. května 2007 o dovolání obviněného J. G., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 3 To 875/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 102/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 72 T 102/2006, byl obviněný J. G. uznán vinným v bodě 1) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a v bodě 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za skutek pod bodem 1) mu byl podle §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zák. uložen trest propadnutí věcí konkrétně v rozsudku popsaných. Za skutek pod bodem 2) bylo vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 15 T 236/2005, podle §37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 3 To 875/2006, rozhodl o odvolání obviněného J. G., které podal proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. předmětný rozsudek pod bodem 1) zrušil ve výroku o vině, i o trestu vztahujícím se k tomuto bodu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že čin obviněného J. G. nově vymezil a uznal jej vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., Za tento trestný čin obviněného podle §187 odst. 2 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. b) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, které jsou v rozsudku vyjmenovány. V ostatních částech ponechal rozsudek beze změny.
Proti tomuto posledně citovanému rozhodnutí odvolacího soudu, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. S., Ph.D., dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zaměřil jej proti výroku, jímž odvolací soud nově rozhodl o jeho vině. Soudu vytkl, že pochybil, pokud ho uznal vinným na podkladě výpovědí svědků D. B., T. J. a I. S., kteří jsou mnoholetí konzumenti tvrdých drog, na kterých jsou závislí. Zdůraznil, že svědci D. B. a T. J. již byli v minulosti v souvislosti s drogami prověřováni, a soud jim neměl uvěřit především v množství drogy, kterou od obviněného obdrželi. Jimi tvrzené skutečnosti nejsou v této souvislosti pravdivé, protože svědci nakupovali drogy i pro jiné osoby. Obviněný poukázal na další skutečnosti, na jejichž základě vyjádřil, že výpovědi těchto svědků jsou neurčité a nevěrohodné, a rozvedl své hledisko, podle něhož soud neměl uvěřit zejména výpovědi svědka D. B. Množství dodané látky i její účinnost soud stanovil chybně a tento nedostatek se promítl i do nesprávné právní kvalifikace, protože bylo chybně určeno, že se činu dopustil „ve větším rozsahu“. Když nenaplnil tento znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 psím. a) tr. zák., měl být uznán vinným jen trestným činem podle §187 odst. 1 tr. zák. Kromě tohoto nedostatku se obviněný neztotožnil ani s trestem, který mu byl odvolacím soudem uložen. Poukázal na doposud nevykonané tresty, které společně s trestem nyní uloženým činí 7 let, a že je pro trestnou činnost spojenou s distribucí drog odsuzován poprvé, což měl soud vyhodnotit v jeho prospěch a uložit mu trest v nižší výměře. Obviněný rovněž zmínil, že pokud by byl v nyní projednávané věci uznán vinným za období měsíce března 2005, přicházelo by v úvahu uložení souhrnného trestu, neboť rozsudek Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 12 T 9/2005, kterým byl uznán vinným za trestný čin loupeže podle §234 tr. zák., byl vynesen dne 5. 4. 2005.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil ve vztahu k činu popsaného v bodě 1), obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a aby mu uložil pouze trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na přiměřenou zkušební dobu.
K tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. podala písemné vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, v němž uvedla, že pokud obviněný namítl, že nejsou dány předpoklady pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., jde o výhradu, kterou lze pod zmiňovaný dovolací důvod obsahově podřadit, ovšem při posuzování důvodnosti této námitky je nutno striktně vycházet ze skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a rozvedených v odůvodnění soudních rozhodnutí. Nelze však přihlížet k té části dovolání, v níž zpochybňoval kvalitu provedeného dokazování a hodnocení důkazů. Skutková zjištění vylíčená v soudních rozhodnutích dávají dostatečný podklad pro závěr, že obviněný J. G. se trestné činnosti dopustil ve větším rozsahu, tudíž naplnil zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Vycházel z dikce tohoto dovolacího důvodu, jehož prostřednictvím je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví.
Obviněný v podaném dovolání plně tato kritéria nerespektoval a částečně v rozporu s nimi uplatnil námitky založené na polemice se skutkovými zjištěními soudu, neboť brojil proti způsobu, jakým soudy hodnotily důkazy, zejména výpovědi osob, jimž drogy prodával, a to svědků D. B., I. S. a T. J.
Ve vztahu k takto vzneseným námitkám je dovolání obviněného v rozporu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož obviněný brojil proti nesprávnosti procesního postupu vycházejícího ze zásad ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Protože se jedná o výhrady procesní povahy, Nejvyšší soud je posoudil jako nezpůsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nemohl tudíž ve vztahu k nim dovolání obviněného věcně přezkoumávat.
Za námitku, která byla uplatněna v souladu s označeným dovolacím důvodem a jíž se mohl dovolací soud ve směru její opodstatněnosti dále zabývat, je výhrada, že soudy nesprávně vymezily znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 tr. zák. uvedeného v jeho 2. odst., že se činu dopustil ve „větším rozsahu“.
S ohledem na tuto výhradu obviněného je vhodné uvést, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo ve větším rozsahu.
I když odvolací soud ve svém rozsudku opomněl uvést tzv. právní větu, lze tento nedostatek považovat jen za nevýznamné formální pochybení, protože v odůvodnění rozsudku vyjádřil, že se plně pro použití právní kvalifikace zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, na jehož rozsudek plně odkázal. Je proto možné pro další úvahy vycházet z právní věty použité soudem prvního stupně, který ji ve vztahu k činu pod bodem 1) vyjádřil v alternativě, že obviněný prodal omamnou látku a čin spáchal ve větším rozsahu.
Trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. je spáchán ve větším rozsahu, je-li stupeň nebezpečí z činu uvedeného v odst. 1 značně vysoký, zejména tehdy, vyrobí-li, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje nebo jinak jinému opatří anebo přechovává pro jiného omamnou látku nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Mimo množství je třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, způsob provedení činu apod. Z hlediska zavinění postačí ve vztahu k této okolnosti nedbalost (srov. §6 písm. b) tr. zák.) (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, s.1158).
Podle skutkových zjištění popsaných v rozsudku odvolacího soudu, se obviněný J. G. dopustil trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, písm. a) tr. zák. tak, že od měsíce března 2005 do dne 10. 12. 2005, kdy byl zadržen s 50 ks psaníček obsahujících 2.996 g prášku s obsahem 0,51 g čistého heroinu, na různých místech prodával heroin D. B., jemuž od března do 15. 9. 2005 prodal této omamné látky přesně nezjištěné množství celkem za částku 40.000,- Kč, I. S. od března do 10. 12. 2005 minimálně za částku 100.000,- Kč a T. J. od srpna 2005 do 10. 12. 2005 prodal heroin minimálně za částku 10.000,- Kč.
S ohledem na takto učiněné skutkové závěry nemá ani Nejvyšší soud důvod zpochybňovat závěr soudů obou stupňů o tom, že ve zjištěném jednání obviněného je třeba spatřovat naplnění skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť uvedené skutečnosti svědčí o tom, že se uvedeného činu dopustil ve „větším rozsahu“, protože i když nebylo zjištěno, v kolika případech a v jakém množství obviněný prodával heroin, je možné podle výsledků provedeného dokazování na naplnění tohoto znaku usuzovat z výše peněžní částky, kterou za takto prodávanou drogu obviněný utržil, jakož i z kvality prodávané drogy a délky doby, po kterou pachatel drogu prodával (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 25, T-608, a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005).
Na podkladě učiněných skutkových zjištění z hlediska uvedených zásad je významné, že u obviněného bylo v době zadržení zajištěno velké množství heroinu, neboť se jednalo o 50 psaníček, které měl obviněný u sebe. Správně z tohoto množství soudy dovodily, že psaníčka byla uřčena k prodeji, a že je obviněný, s ohledem na jejich velký počet, neměl pouze pro svou potřebu. Z výpovědí svědků D. B., I. S. a T. J. navíc vyplynulo, že všichni tři po delší dobu od obviněného tuto drogu kupovali. V kontextu se skutečností, že obviněný uvedeným osobám tuto drogu prodával po dobu více měsíců, je nepochybné, že se jednalo o velké množství drogy, kterou takto jiným osobám distribuoval. Pro takový závěr svědčí zejména to, že uvedené osoby obviněnému za dodaný heroin zaplatily celkovou částku 150.000,- Kč, což odpovídá množství, z něhož lze dovodit vysoký stupeň nebezpečnosti, který je ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. nutné považovat za okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Podstatnou okolností je v této souvislosti i to, že heroin je omamnou látkou, která patří mezi silně návykové a je z hlediska toxicity velmi nebezpečná a při předávkování může způsobit smrt. Nelze pak přehlédnout ani to, že obviněný se uvedeného činu, který páchal delší dobu dopouštěl v době od března 2005 do prosince 2005 a že se nejednalo o náhodné konání, nýbrž o delší dobu trvající souvislou činnost.
Skutečnosti vyplývající ze skutkových zjištěních, jak je učinil odvolací soud, dávají potřebný podklad pro závěr, že obviněný J. G. heroin prodával ve „větším rozsahu“, a proto byl správně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
K námitce obviněného týkající se možnosti uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 236/2005, je nutné uvést, že tento rozsudek byl vyhlášen dne 6. 12. 2005, tedy před tím, než obviněný nyní pojednávanou trestnou činnost dokonal. Podle shora uvedených skutkových zjištění byl obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem, jehož se dopouštěl do dne 10. 12. 2005, tedy poté, co byl dříve, dne 6. 12. 2005 vyhlášen obviněným označený rozsudek. Aplikace ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. proto v daných souvislostech ve vztahu k uvedenému trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nepřichází v úvahu. Uložení samostatného trestu za skutek, proti němuž dovolání obviněného směřovalo, a který byl v rozsudku soudu prvního stupně označen pod bodem 1), plně odpovídá všem zákonným kritériím pro ukládání trestu.
Ze všech těchto skutečností a právních úvah Nejvyšší soud shledal po všech stránkách správný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 3 To 875/2006 a dovolání obviněného ve vztahu k relevantně uplatněným námitkám posoudil jako zjevně neopodstatněné, a proto ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová