ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.719.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 719/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 o dovolání obviněného D. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 8 To 244/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 551/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 5. 2006, sp. zn. 17 T 551/2005, byl obviněný D. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 7 T 101/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 To 92/2006, byl odsouzen podle §250 odst. 3, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 7 T 101/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 2 To 92/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti S., spol. s r. o. v J., škodu ve výši 204.839,- Kč. V dalším byl obviněný D. V. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek pod bodem 3), v němž byl spatřován dílčí útok trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného, dílem nedokonaného. Tímtéž rozsudkem byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby i obviněný M. Š. pro skutek, v němž byl spatřován dílem dokonaný, dílem nedokonaný trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný D. V. trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že společně po dohodě s J. Š., podnikajícím pod jménem J. Š. – „J.“, L., B., IČ 13383…, jehož trestní stíhání je vedeno samostatně jako proti uprchlému, vylákali pod hlavičkou podnikatele Š. od poškozených zboží – vepřové půlky, kteréžto neměli v úmyslu uhradit, když jednání s poškozenými se vždy osobně účastnili Š. s obviněným V., který však vystupoval pod falešným jménem N., přičemž takto odebrali:
1. v době od 27. 4. 2002 do 6. 5. 2002 od poškozeného S., spol. s r. o., Ž., J., na základě faktur č. 020006.. z 27. 4. 2002, č. 020006.. z 30. 4. 2002 a č. 020007.. z 6. 5. 2002 maso celkem v hodnotě 454.839,- Kč, z kteréžto částky však uhradili pouze částečně až po dobách splatnosti jednotlivých faktur částku celkem toliko 250.000,- Kč, a to v částečných splátkách po 50.000,- Kč, a poškozené S., spol. s r. o. tak způsobili škodu ve výši 204.839,- Kč,
2. v době od 15. 5. 2002 do 21. 5. 2002 od poškozeného „J. S.“, spol. s r. o., O., S., na základě faktur č. 22012.. z 15. 5. 2002 a č. 22013.. z 21. 5. 2002 maso celkem v hodnotě 475.900,- Kč, kteréžto faktury neuhradili, a způsobili tak poškozenému J. S., spol. s r. o., škodu v uvedené výši.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný D. V. odvoláním, jež směřovalo proti jeho odsuzující části. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 8 To 244/2006, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, podal obviněný D. V. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině, trestu i náhradě škody. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Obviněný měl za to, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, a to zejména naplnění subjektivní stránky trestného činu. Poznamenal, že pro její naplnění není dostatečným argumentem způsob jeho představení se při obchodních jednáních. Jeho účast na jednáních měla být posouzena v souladu s jeho interpretací; tedy jako náhodná, nikoliv úmyslná, a to ani ve směru pomoci k trestnému činu podvodu. Poukazoval na to, že J. Š. páchal obdobnou trestnou činnost již před projednávanými skutky a i po nich bez jakékoliv ingerence D. V. a v nepoměrně rozsáhlejším měřítku. Vyjádřil přesvědčení, že orgány činné v trestním řízení porušily povinnost opatřovat důkazy ve prospěch i neprospěch obviněného, poněvadž nebyla provedena konfrontace mezi ním a J. Š., o niž usiloval. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě v odsuzující části zrušil a aby Okresnímu soudu ve Znojmě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že skutková věta výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zcela jasně vystihuje jednání, kterým byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu včetně subjektivní stránky. Nedostatek subjektivní stránky by za jiných okolností formálně naplňoval uplatněný dovolací důvod, protože se jedná o otázku hmotně právní, avšak v daném případě obviněný zpochybnil úvahy soudu až druhoplánově, neboť primárně jeho námitky směřují proti rozsahu dokazování a způsobu, kterým soud provedené důkazy hodnotil. Obviněný podle ní zpochybnil skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně stran jeho úmyslné aktivní účasti na trestné činnosti a teprve v důsledku jejich změny, že jeho účast byla zcela nahodilá, nabídl jiné hodnocení zavinění a jeho formy, než jak bylo soudy zjištěno. Touto argumentací se podle ní dovolatel ocitl mimo rámec dovolacího důvodu, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil výlučně výhrady, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Znojmě a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně.
Do takto vymezené kategorie námitek majících zjevně skutkovou povahu patří námitky obviněného, kterými napadal postup orgánů činných v trestním řízení, pokud neumožnily jeho konfrontaci s obviněným J. Š., a jejichž prostřednictvím vytýkal, že soudy správně nehodnotily jeho výpověď, neuvěřily-li jeho vysvětlení, že jeho přítomnost u obchodních jednání byla náhodná.
Shodně je ovšem třeba nahlížet i na ty výhrady obviněného D. V., z nichž vyvozoval, že nebyly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu podvodu, a to konkrétně úmyslné zavinění. Obviněný vytkl, že zákonný znak charakterizující subjektivní stránku trestného činu nelze vyvozovat ze způsobu jeho představování se při obchodních jednání a že jeho účast měla být hodnocena v souladu s jeho interpretací jako náhodná. Tyto výhrady však zjevně nemohou obstát.
Soudy obou stupňů jasně uzavřely, že obviněný D. V. a J. Š. po předchozí společné dohodě vylákali pod hlavičkou podnikatele J. Š. od poškozených zboží, tj. vepřové půlky, kteréžto neměli v úmyslu uhradit, přičemž jednání s poškozenými se vždy osobně účastnili J. Š. s obviněným D. V., který však vystupoval pod falešným jménem N., přičemž takto odebrali od poškozeného S., spol. s r. o., maso celkem v hodnotě 454.839,- Kč, a tak způsobili škodu ve výši 204.839,- Kč, neboť byť po dobách splatnosti jednotlivých faktur uhradili částku celkem 250.000,- Kč, a od poškozeného J. S., spol. s r. o., maso celkem v hodnotě 475.900,- Kč, faktury neuhradili, a způsobili tak označenému poškozenému škodu v uvedené výši.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se v daných souvislostech podává, že obviněný D. V. vystupoval pod smyšleným příjmením N., přičemž nebyl žádný logický důvod pro to, aby pod takovým jménem vystupoval, byl-li by přesvědčen o poctivosti úmyslu podnikatele J. Š. při realizaci objednávek zboží. S ohledem na předání telefonického kontaktu, přístup k razítku, podpis na faktuře i zasílané přípisy po nezaplacení odebraného zboží, přítomnost u jednání soud vyloučil nahodilost přítomnosti obviněného u obchodních jednání (viz strana 8 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a zrekapituloval, že podvodný úmysl obviněného nutno dovozovat ze skutečností, že věděl o tom, že J. Š. má značné dluhy, není schopen dostát svým finančním závazkům a že jeho firma je předlužena, a přesto souhlasil s tím, že bude za firmu J. Š. uzavírat s jednotlivými dodavateli smlouvy na odběr masa a při sjednávání se představoval falešným jménem N. Všechny tyto okolnosti podle odvolacího soudu svědčí pro závěr, že obviněný věděl, že za odběry nebude zaplaceno, zvláště za situace, kdy odběry byly prováděny na faktury i poté, kdy předchozí faktury nebyly uhrazeny (strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). S těmito závěry se lze ztotožnit a přesvědčivé jsou i právní závěry soudů o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. vycházející právě z těchto skutkových zjištění.
Závěr o formě zavinění (§4, §5 tr. zák.) je sice závěrem právním, vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze domáhat. Proti právním závěrům o úmyslné formě zavinění opírajícím se o tato skutková zjištění obviněný ve skutečnosti žádnou relevantní námitku nevznesl. Obviněný zaměřil dovolání i v této části proti způsobu hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním, která se stala skutkovým podkladem právního závěru o jeho zavinění, nikoliv proti tomu, že by toto zjištění nenaplňovalo znaky úmyslného zavinění.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je tedy evidentní, že obviněný v dovolání uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na základě své vlastní verze skutkového děje (nahodilá účast při jednání) primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestného činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jim vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové, jež ve svém dovolání uplatnil obviněný, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry, včetně úvah o zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák. na straně druhé (viz zejména strany 8, 9 rozsudku soudu prvního stupně a strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, a učinily skutková zjištění, která nelze než akceptovat. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se jasně podává, jak reagoval na obhajobu obviněného D. V. stran jeho náhodné přítomnosti při obchodních jednáních a o jaké důkazy (zejména výpovědi svědků I. M., Ing. J. F. a listinné důkazy) byl opřen závěr o vině obviněného. Ten má oporu ve výsledcích dokazování a evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková