ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.746.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 746/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 o dovolání obviněného Mgr. P. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 12 To 1/2007, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 169/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 5 T 169/2005, byl obviněný Mgr. P. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců; podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení spočívající v tom, aby v průběhu zkušební doby dle svých sil uhradil veškerou škodu způsobenou trestným činem. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozeným MUDr. I. K. a Ing. P. K.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím, že jako předseda představenstva společnosti T., a. s., tehdy se sídlem E. n., H. K., v přesně nezjištěnou dobu ve druhé polovině měsíce května 2003 v H. K. v tehdejším sídle společnosti nechal odvézt z pronajatých kanceláří na přesněji nezjištěné místo movitý majetek – hifi věž v hodnotě 4.620,- Kč, počítač Pentium II CPU v hodnotě 7.140,- Kč, tiskárnu Epson Stylus Color 640 v hodnotě 750,- Kč, fax modem Deskporte 56K90 Voice v hodnotě 900,- Kč, fax Canon B 110 v hodnotě 2.930,- Kč, pohovku v hodnotě 7.030,- Kč, 5 ks dílů nábytkové sestavy Milton v hodnotě 24.470,- Kč, počítač Pentium III SECC2 v hodnotě 7.300,- Kč, fax modem Deskporte 56K90 Voice v hodnotě 900,- Kč 2 ks tiskárny HP Laser Jet 1100 v celkové hodnotě 7.320,- Kč radiomagnetofon Panasonic v hodnotě 2.100,- Kč, mikrovlnou troubu v hodnotě 4.940,- Kč, skartovačku v hodnotě 3.300,- Kč, kancelářský nábytek Rana v hodnotě 6.440,- Kč, kancelářský nábytek KT5 v hodnotě 4.170,- Kč, 3 ks nástěnných tabulí v hodnotě 13.800,- Kč, stůl v hodnotě 34.770,- Kč, 8 ks židlí v hodnotě 16.000,- Kč, počítač Celeron A 433 MHz v hodnotě 4.520,- Kč, počítač Celeron A 433 MHz v hodnotě 4.520,- Kč, majitelky MUDr. I. K., který měla společnost T., a. s., na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 1. 2001 v nájmu, toto zařízení si ponechal, jeho hodnotu MUDr. I. K. neuhradil, a způsobil jí tak škodu ve výši 157.920,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřovalo proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 12 To 1/2007, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Rozhodnutí soudů obou stupňů pokládal za nespravedlivá; měl za to, že se nepodařilo prokázat, že by se dopustil skutku, jímž byl uznán vinným, nebyla spolehlivě prokázána výše škody, jež měla být jeho jednáním poškozené MUDr. I. K. způsobena, a proto měl být obžaloby zproštěn. Upozornil, že ač nebyla přesně zjištěna doba, kdy měl nechat věci odvézt, nebylo zjištěno místo, kam měl být cizí majetek odvezen, byly přesně zjištěny věci, které takto odvezl, přičemž ovšem rozsah věcí, jak byly uvedeny v obžalobě a následně pak v rozsudku a napadeném usnesení, se významně liší. Nesouhlasil s postupem soudů, hodnotily-li výpověď svědka Ing. J. B. bez zjevných důvodů jako nevěrohodnou, zatímco výpověď svědka M. K., který měl osobní zájem na jeho odsouzení, za věrohodnou. Vytkl, že soudy neaplikovaly důsledně zásadu in dubio pro reo a nevypořádaly se přesvědčivě ani s jím navrhovanými důkazy.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové zrušil a aby Okresnímu soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že dovolání směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou, a proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) dalším opravným prostředkem umožňujícím přezkoumání skutkového stavu v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání předepisující katalog dovolacích důvodů ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Hradci Králové a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě znovu opakoval, že se činu nedopustil, že nebyla spolehlivě prokázána výše způsobené škody a byl-li uznán vinným, byla porušena zásada in dubio pro reo. Naznačil, že důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch, poněvadž zatímco výpověď svědka Ing. J. B., která potvrzovala jeho obhajobu, byla označena jako nevěrohodná, usvědčující výpověď svědka M. K., který měl osobní zájem na jeho odsouzení, jako věrohodná. Vytkl rovněž, že soudy se přesvědčivě nevypořádaly s jeho návrhy.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obviněný ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (zejména strany 12 až 15 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné v odvolacím řízení a soudy obou stupňů se s výtkami obviněného náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů postupovaly soudy důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a učinily skutková zjištění, která lze akceptovat; evidentně nejde o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv racionálního logického základu. Přesvědčivě byla zdůvodněna i nutnost právního posouzení skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Že závěry soudů nevyzněly pro obviněného příznivě, ještě neznamená, že byla porušena zásada in dubio pro reo a že důkazy byly hodnoceny jednostranně v jeho neprospěch. Zejména z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že soud si byl vědom řady protichůdných tvrzení, jež se v průběhu dokazování objevily, a hodnocení důkazů věnoval náležitou pozornost. Soudy opřely výrok o vině obviněného o důkazy, které tvořily ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu důkazů, vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují, že obviněný jako předseda představenstva společnosti T., a. s., nechal odvézt z pronajatých kanceláří na přesně nezjištěné místo ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vyjmenované věci majitelky MUDr. I. K., které měla jeho společnost v pronájmu na základě nájemní smlouvy, a to bez vědomí majitelky, ač věděl, že s věcmi nesmí svévolně nakládat, věci si ponechal, a tak způsobil označené poškozené škodu 157.920,- Kč. Závěr o vině obviněného byl opřen o usvědčující důkazy v podobě výpovědí svědků Ing. P. K., M. K., Ing. M. K., MUDr. I. K. i konkretizované listiny; soudy se důsledně vypořádaly s věrohodností výpovědí svědků Ing. J. B. i M. K. Soud prvního stupně vyložil, že výpovědi svědka Ing. J. B., vypovídal-li, jak pronajal svoji garsonku M. K. pro uskladnění nábytku, neuvěřil, poněvadž to svědek nebyl schopen jakkoliv doložit a nemohl ani uvést nic relevantního k původu takových věcí. Nekorespondovala-li výpověď tohoto svědka s dalšími provedenými důkazy, v důsledku čehož byla označena za nevěrohodnou, výpověď svědka M. K. takovým hodnocením zatížena nebyla, pročež nebyl žádný rozumný důvod jí neuvěřit. Nelze proto přisvědčit názoru obviněného, že soudy výpověď svědka Ing. J. B. bez zjevného důvodu označily za nevěrohodnou, zatímco výpověď svědka M. K., který měl na odsouzení obviněného osobní zájem, za věrohodnou. Proti správnosti závěrů soudů nesvědčí ani skutečnost, že oproti obžalobě byl rozsah věcí zredukován; soud prvního stupně vysvětlil, že signalizační zařízení s příslušenstvím, nůžková mříž na dveře a trezor s příslušenstvím byly z výroku o vině vypuštěny, poněvadž nebylo prokázáno, že i tyto věci se v prostorách užívaných společností T., a. s., nacházely.
Nejvyšší soud poznamenává, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž obviněný odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Nad rámec řečeného a jen pro úplnost nutno dodat, že výhrady uplatněné v odvolání směřovaly výlučně proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, a proto by je z hlediska uplatněného důvodu dovolání ani nebylo možno akceptovat jako námitky relevantní.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková