ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1357.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1357/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 dovolání podané obviněnou M. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 7 To 241/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň–jih pod sp. zn. 1 T 15/2007 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň–jih ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 1 T 15/2007, byla obviněná M. K. uznána vinnou pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle §8 odst. 1 tr. zák. a §250a odst. 3 tr. zák., za kterou byla podle §250a odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let, a zároveň byl obviněné podle §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v organizačním, ekonomickém a podnikatelském poradenství v oblasti financí a investic a dále spočívající ve zprostředkování služeb v oblasti stavebního spoření na dobu tří let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň–jih se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila s H. H., tím, že v úmyslu opatřit manželovi H. H., V. H., finanční prospěch, dne 25. 6. 2005 v N. – D., stvrdila H. H. v místě svého bydliště ve formuláři pojistné smlouvy s pojišťovnou A. a. s. o investičním pojištění G. - investiční pojištění pro případ smrti nebo dožití, nepravdivou informaci o době sjednání smlouvy již dne 23. 6. 2005 tím, že smlouvu namísto pojistníka a pojištěnce, svého manžela V. H., sama, bez vědomí jmenovaného, podepsala jeho jménem; pojišťovací zprostředkovatelka M. K. pak předmětnou smlouvu s vědomím výše popsaných okolností předložila pojistiteli – A. p. a. s., přičemž H. H. vydala potvrzení o zaplacení prvé pojistné částky opět s nepravdivou informací o termínu platby dne 23. 6. 2005; obě obžalované takto postupovaly s vědomím, že V. H. dne 25. 6. 2005 utrpěl při dopravní nehodě kolem 9:30 hod. úraz, který bylo možné po předchozím postupu obžalovaných neoprávněně uplatnit jako pojistnou událost v rámci výše sjednaného úrazového pojištění; následně pak bylo skutečně pojišťovně A. a. s. předloženo dne 18. 4. 2006 oznámení o škodné události, jehož formulář znovu H. H. neoprávněně podepsala jménem pojištěnce V. H., přičemž k výplatě pojistného plnění v rezervované výši nejméně 450 309 Kč nedošlo vzhledem k pochybnostem pojistitele.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu Plzeň–jih podala obviněná M. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 7 To 241/2007 tak, že obviněnou podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněné M. K. dne 31. 8. 2007, její obhájkyni JUDr. H. K. dne 30. 8. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň–jih dne 29. 8. 2007.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. L. R. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Plzeň–jih dne 30. 10. 2007.
Obviněná svým dovoláním napadla zamítavý výrok citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněná v tom, že na podkladě skutkových zjištění, tak jak vyplývají z důkazů provedených v hlavním líčení před nalézacím soudem, nelze vůbec dospět k závěru, že by naplnila znaky trestného činu, pro který byla odsouzena, ani jiného trestného činu. Především totiž nebylo žádným způsobem osvědčeno, že v okamžiku podpisu předmětné pojistné smlouvy věděla, o jakou výši plnění v uvedené věci půjde. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se obviněná do doby podepsání pojistné smlouvy žádným způsobem, který by mohl být považován za trestný, nepodílela na jednání spoluobviněné H. Poskytnutí formuláře spoluobviněné H. lze podle mínění obviněné posoudit pouze jako plnění běžných pracovních povinností.
V další části svého dovolání obviněná K. uvedla, že na podkladě provedených důkazů bylo osvědčeno, že v jejím počítači došlo v relevantní době k opakovaným problémům, které souvisely se závadami v přenosech dat a dále uvedla, že došlo ke zpracování a následné akceptaci smlouvy, která byla uzavřena dne 24. 6. 2005, tedy dříve, než byla vytištěna či zpracována předmětná pojistná smlouva. Tato skutečnost je způsobena tím, že obviněná byla mimo kancelář, kde se nacházela až ve večerních hodinách dne 24. 6. 2007, přičemž v této době nebylo k dispozici připojení k internetu a obviněná proto nemohla akceptaci okamžitě po podpisu smlouvy, resp. po přijetí prvního pojistného, provést. Učinila tak až další pracovní den, tj. 27. 6. 2005, ihned, jak byla v kanceláři, přičemž takový postup byl podle jejího mínění v souladu s interním pokynem pojišťovny. Pokud jde o závěr, že obviněná toto první pojistné přijala v rozporu s interní směrnicí, pak uvedla, že šlo o zcela běžnou praxi a mohlo by jít toliko o porušení vnitřní směrnice pojišťovny. Závěrem svého dovolání obviněná uvedla, že na podkladě provedeného dokazování bylo jednoznačně zjištěno, že na předmětné věci neměla žádný profit.
Vzhledem k uvedenému navrhla obviněná, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a sám obviněnou podle §265m tr. ř. zprostil obžaloby.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněnou podaného dovolání uvedla, že z tzv. právní věty rozsudku nalézacího soudu není zřejmé, v jaké variantě trestného jednání se obviněná měla skutku dopustit a co je jí kladeno za vinu. Pouze zprostředkovaně lze dovodit, že se dopustila trestného jednání ve formě pomoci hlavní pachatelce H. H., která svým jednání naplnila variantu spočívající v tom, že při sjednávání pojistné smlouvy uvedla nepravdivé údaje v úmyslu způsobit na cizím majetku škodu nikoliv malou, avšak ke vzniku škody nedošlo.
V další části svého vyjádření státní zástupkyně uvedla, že mimo chybnou formulaci právní věty trpí rozhodnutí nalézacího soudu i dalším pochybením. V souvislosti s právní kvalifikací podle §250a tr. zák. uvedla, že jednání osoby, která není účastníkem pojistné smlouvy, nemůže být považováno za pachatelství. Z uvedeného vyplývá, že H. H. nemohla být pachatelkou trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. a v návaznosti na to je nesprávné i právní posouzení jednání obviněné M. K. Pokud by skutek nebylo možno posoudit jako trestný čin pojistného podvodu podle §250a tr. zák., přichází nicméně v úvahu posouzení podle §250 tr. zák.
S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek nalézacího soudu, a aby věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněné přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněná ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299).
Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněná sice v úvodu svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že na pokladě skutkových zjištění nelze dospět k závěru, že by naplnila zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., tedy námitku, která je svojí podstatou hmotně právní a obsahově by naplňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně měla na mysli skutková zjištění, která podle jejího názoru vyplývala z provedeného dokazování, nikoli skutková zjištění, která učinily oba soudy. Také v tomto smyslu dále argumentuje pouze tvrzeními, která mají skutkový charakter.
Uvedla totiž nejprve, že nebylo žádným způsobem osvědčeno, že v okamžiku podpisu předmětné pojistné smlouvy věděla nebo mohla vědět, o jakou výši plnění v uvedené věci půjde. Je třeba říci, že otázka, zda obviněná o určité skutečnosti věděla, je otázka skutková, nikoliv právní. Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu a z odůvodnění citovaného rozhodnutí přitom vyplývá, že obviněná M. K. jednala tam popsaným způsobem společně s H. H., úmyslně, ve formě tzv. přímého úmyslu, a to s cílem opatřit manželovi H. H., V. H., finanční prospěch ve výši odpovídající pojistnému plnění (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 7). Není přitom podstatné, zda obviněná měla přesnou představu o výši pojistného plnění, které by bylo takto neoprávněně získáno. Postačí, že o něm měla představu alespoň v obecných rysech. Je přitom nepochybné, že obviněná K., jako zprostředkovatelka pojištění pro společnost A. p., a. s., měla alespoň rámcové povědomí o výši případného pojistného plnění.
Uvedla–li dále obviněná, že z písemných důkazů je zřejmé, že se od doby podepsání pojistné smlouvy žádným trestněprávně relevantním způsobem nepodílela na jednání obviněné H., lze i tuto námitku označit za námitku brojící proti v trestním řízení učiněným skutkovým zjištěním. Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu totiž opět vyplývá opak, a to, že obviněná K. poté, co spoluobviněná H. podepsala namísto svého manžela jeho jménem předmětnou pojistnou smlouvu, předložila tuto smlouvu s vědomím výše popsaných okolností společnosti A. p., a. s., a spoluobviněné H. vydala potvrzení o zaplacení prvé pojistné částky opět s nepravdivou informací o termínu platby dne 23. 6. 2005. I tímto jednáním přitom obviněná K. cíleně pomohla spoluobviněné H. v jejím záměru neoprávněně získat pojistné plnění na společnosti A. p., a. s. Proto je rovněž tuto námitku třeba posoudit jako námitku, jejímž prostřednictvím obviněná brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, a Nejvyšší soud ji z toho důvodu posoudil jako stojící mimo jakýkoliv zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Stejně je tomu v případě námitky obviněné K., že na základě provedených důkazů bylo osvědčeno, že v jejím počítači došlo v relevantní době k opakovaným problémům, které souvisely se závadami v přenosech dat. Stejnou námitku obviněná uvedla již v rámci obhajoby a nalézací soud k ní uvedl, že poruchy v programovém vybavení, popř. přenosu dat, nebyly ničím potvrzeny (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 7).
Skutkového charakteru jsou i tvrzení obviněné, že došlo ke zpracování a následné akceptaci smlouvy, která byla uzavřena dne 24. 6. 2005, tedy dříve, než byla vytištěna či zpracována předmětná pojistná smlouva, přičemž byla tato skutečnost způsobena tím, že byla obviněná mimo kancelář, kde se nacházela až ve večerních hodinách dne 24. 6. 2007, a v této době nebylo k dispozici připojení k internetu a nemohla proto provést akceptaci okamžitě po podpisu smlouvy, resp. po přijetí prvního pojistného a učinila tak až další pracovní den, tj. 27. 6. 2005, ihned, jak byla v kanceláři. I v tomto případě lze konstatovat, že obviněná uvádí skutkové okolnosti případu jinak, než jak je zjistil nalézací soud a popsal zejména v tzv. skutkové větě svého rozhodnutí. Proto i uvedená námitka obviněné je námitkou stojící mimo kterýkoliv zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Pokud jde konečně o tvrzení obviněné, že na podkladě provedeného dokazování bylo jednoznačně zjištěno, že na předmětné věci neměla žádný profit, lze říci, že i v tomto případě jde o skutkové tvrzení obviněné, nikoliv o právní námitku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto ani touto námitkou se Nejvyšší soud nemohl věcně zabývat.
Nad rámec dovolacího řízení považuje Nejvyšší soud za potřebné vyjádřit se i k úvahám uvedeným státní zástupkyní Nejvyššího státního zastupitelství v jejím vyjádření k obviněnou podanému dovolání.
Předně je třeba obecně připomenout, že dovolací řízení je ovládáno principem vázanosti návrhem (opravným prostředkem), oproti principu reviznímu. Konkrétní námitky dovolatele, které naplňují některý zákonný dovolací důvod, mají proto ten význam, že vymezují rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu. Uvedené vyplývá z ustanovení §265i odst. 3 tr. ř., které stanoví, že pokud Nejvyšší soud podané dovolání neodmítne, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Tomu odpovídá i požadavek trestního řádu na obsahové náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.) a rovněž povinnost podat dovolání vždy prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z uvedeného plyne, že pokud není případné pochybení, které obsahově odpovídá některému zákonnému dovolacímu důvodu, obsaženo v řádně podaném dovolání oprávněné osoby, není Nejvyšší soud povinen a ani oprávněn přezkoumávat nebo zasahovat do napadených rozhodnutí, byť by shledal, že jsou nesprávná nebo nezákonná. Takovým postupem by překročil svá oprávnění vyplývající z trestního řádu, což by v konečném důsledku znamenalo porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a jejích dalších ustanovení. Nemůže tak učinit ani tehdy, pokud je nesprávnost namítána výlučně v písemném vyjádření k dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř., neboť jím nelze nahradit chybějící argumentaci v podaném dovolání.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. V písemném vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání obviněné byl mimo jiné vyjádřen názor, že jednání spoluobviněné H. H., která v daném případě nebyla účastníkem pojistné smlouvy, nemohlo z tohoto důvodu naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák., neboť toho se může dopustit jen účastník pojistné smlouvy. Vzhledem k zásadě akcesority účastenství pak nemohla být ani obviněná K. uznána vinnou pomocí k tomuto trestnému činu. Státní zástupkyně přitom odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 7 Tdo 853/2005 a usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 8 Tdo 275/2006, ve kterých je vyjádřen uvedený právní závěr. Vyjádřila pak názor, že to byla obviněná K., která se jako pojišťovací makléřka mohla dopustit konkrétního trestného činu pojišťovacího podvodu, resp. jeho pokusu v postavení pachatele. To je však názor, který, jak sama státní zástupkyně uvedla, nelze dále rozvíjet, neboť by takové posouzení věci bylo v neprospěch obviněné K. Jistým východiskem k dosažení alespoň částečného souladu se současnou judikaturou by však podle mínění státní zástupkyně bylo posoudit trestnou činnost obviněné K. jako pomoc k trestnému činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák. Ze vztahu v úvahu připadajících trestných činů totiž vyplývá, že pokud skutek nelze posoudit podle speciálního ustanovení §250a o trestném činu pojistného podvodu, je namístě jej posoudit podle obecného ustanovení §250 tr. zák. o trestném činu podvodu, jsou-li naplněny všechny znaky uvedené v tomto ustanovení.
S uvedenými závěry, které vyplývají z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, lze v obecné rovině souhlasit. Nicméně jelikož uvedená námitka nebyla současně vyjádřena v dovolání obviněné K., a ani nejvyšší státní zástupkyně nepodala ve prospěch této obviněné dovolání, nemohl se jí Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení věcně zabývat, jak již bylo shora naznačeno.
Zároveň je však možno konstatovat, že státní zástupkyní navrhované východisko při nápravě nepřesného právního posouzení skutku obviněné K. by nemohlo ovlivnit její postavení, neboť by při jeho kvalifikaci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., §8 odst. 1 tr. zák. a §250 odst. 1, 2 tr. zák. byla obviněná K. ohrožena shodnou trestní sankcí, jako tomu je v případě trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná M. K. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a její dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch