ECLI:CZ:NS:2008:11.TVO.3.2008.1
sp. zn. 11 Tvo 3/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2008 stížnost obviněného P. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 12 To 1/2008, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného P. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 2 T 27/2007, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., za který mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. H. odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu, který rozsudkem ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 12 To 1/2008, zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 2 T 27/2007, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného P. H. uznal vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v délce trvání osmi let a zavázal ho podle §228 odst. 1 tr. řádu k povinnosti úhrady poškozené AB B. , a. s., v likvidaci, filiálka M. B. , P. , škody ve výši 70.000.000,- Kč.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 12 To 1/2008, podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného P. H. ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. H. stížnost s tím, že nesouhlasí s argumentací Vrchního soudu v Praze, kterým bylo odůvodněno rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě, jelikož napadené rozhodnutí je odůvodněno pouze hrozbou vysokým trestem, který obviněnému P. H. hrozí a obavou, že obviněný po propuštění z vazby uprchne nebo se bude skrývat. Obviněný P. H. ve své stížnosti uvedl, že jeho omezení osobní svobody pro potřeby orgánů činných v trestním řízení trvá již pět let, přičemž nikdy nebylo toto omezení osobní svobody náležitě a ústavně souladným způsobem řádně odůvodněno. Má pocit, že má zvláštní způsob předběžného výkonu trestu odnětí svobody za jednání, které mu jednoznačným a pochybnost nevzbuzujícím způsobem nebylo bezezbytku prokázáno. Obviněný P. H. by v žádném případě neřešil svou situaci po propuštění z vazby na svobodu útěkem. V trestní věci proti němu vedené byl po naprostou většinu doby zahrnující inkriminované jednání spíše v pozici poškozeného a podvedeného. Obviněného P. H. využila skupina osob, aby se na jeho účet obohatila a posléze měla možnost v době jeho nepřítomnosti svalit veškerou odpovědnost na něho. Dále poukázal na to, že s odkazem na §72 odst. 1 tr. řádu v rámci podaného odvolání dne 21. 11. 2007 podával žádost o propuštění z vazby na svobodu, o níž nebylo vůbec rozhodováno. Obviněný P. H. navrhl, aby napadené usnesení vrchního soudu bylo přezkoumáno, neboť je přesvědčen, že vazba je v současné době nezákonná a on byl propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného P. H. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu byla obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, v době rozhodování o vazbě reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Pokud jde o obavu, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Tomuto názoru ostatně svědčí i skutečnost, že proti obviněnému muselo být původní řízení vedeno jako proti uprchlému, neboť se na území České republiky po spáchání skutku, pro který byl pravomocně odsouzen, nezdržoval. Obviněný sám před soudem vypověděl, že od r. 1979 žil v N. a v r. 1990 odešel na K. , kde má trvalé bydliště. Měl strach se vrátit do Č. r. a ze spisového materiálu vyplývá, že po spáchání skutku, odcestoval z Č. r. a s poškozenou bankou se přestal stýkat. Do České republiky byl vydán v roce 2003 na základě mezinárodní právní pomoci. Na území České republiky nemá obviněný P. H. žádné pevné vazby. Protože se v průběhu celého trestního řízení na důvodech vazby obviněného nic nezměnilo, nemohlo se změnit při jejich přezkumu nic ani s jejich odůvodněním. Nejvyšší soud se s tímto rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, a proto se nemohla stížnost obviněného P. H. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
S vypořádáním námitky obviněného P. H. , že odvolací soud se nezabýval jeho žádostí o propuštění z vazby ze dne 21. 11. 2007 v rámci jím podaného odvolání, se Nejvyšší soud ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu obsaženou v odůvodnění odsuzujícího rozsudku, a to že po napadení odvolání obviněného P. H. v předmětné věci rozhodoval Vrchní soud v Praze o dalším trvání vazby obviněného usnesením ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 12 To 1/2008, z úřední povinnosti podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu a shledal, že důvody vazby u obviněného dosud trvají. Toto rozhodnutí nebylo v době odvolacího řízení v právní moci, a proto odvolací soud o žádosti obviněného obsažené v podaném odvolání nerozhodoval, když odsuzující rozsudek nabyl právní moci a bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu následovalo nařízení výkonu trestu.
V současné době jsou ovšem úvahy o důvodnosti vazby obviněného P. H. zbytečné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 12 To 1/2008, byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a obviněný by měl být převeden z vazby do výkonu trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera