Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04.09.2008, sp. zn. 20 Cdo 1220/2008 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1220.2008.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1220.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1220/2008 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné B. B., zastoupené advokátkou, proti povinné B. L., zastoupené advokátem, prodejem nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 Nc 5958/2007, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2007, č. j. 14 Co 432/2007-25, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 10. 7. 2007, č. j. 38 Nc 5958/2007-10, nařídil podle svého rozsudku ze dne 22. 12. 2005, č. j. 14 C 250/2004-84, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2006, č. j. 39 Co 196/2006-114, exekuci k provedení prodeje rekreační chaty se stavební parcelou č. 102 o výměře 47 m2 a pozemku parc. č. 630/5 – zahrada – o výměře 340 m2, vše v katastrálním území V., obec K., okres P., zapsaných na listu vlastnictví pro katastrální území V. u Katastrálního úřadu P., a následného rozdělení výtěžku prodeje mezi oprávněnou a povinnou rovným dílem, a exekuci na majetek povinné pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce pověřil JUDr. M. M., soudní exekutorku. Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2007, č. j. 14 Co 432/2007-25, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že nařídil na základě shora uvedených exekučních titulů exekuci prodejem ve výroku uvedených nemovitostí a následným rozdělením výtěžku prodeje mezi oprávněnou a povinnou rovným dílem a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok I.). Provedením exekuce pověřil JUDr. M. M., soudní exekutorku (výrok II.) a povinné zakázal po doručení usnesení svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech převést na někoho jiného nebo zatížit (výrok III.). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla dovoláním povinná, a to v části, v níž ji bylo uloženo „nést celé náklady exekuce a náklady oprávněné“. Namítá, že soudy obou stupňů vycházely z nepodloženého tvrzení oprávněné o nečinnosti povinné při prodeji nemovitostí, jelikož povinná jednala s oprávněnou o koupi jejího spoluvlastnického podílu, a proto stejně jako oprávněná mohla povinná podat návrh na exekuci, oprávněná však tento úkon učinila dříve. Tato prodleva nemůže být důvodem, aby povinná nesla náklady exekuce a náklady oprávněné. Má za to, že i v rámci exekučního řízení při prodeji nemovitosti a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky rovným dílem, se jedná o iudicium duplex, a proto by si každý z účastníků měl hradit své náklady a náklady exekuce by měly být rozděleny mezi oprávněnou a povinnou. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že napadené usnesení považuje za zcela správné. V rámci exekuční řízení je zcela nerozhodné, zda se povinná chtěla s oprávněnou dohodnout či nikoli, a to, že soudy nevedly v této otázce dokazování nelze v žádném případě považovat za vadu řízení. Situaci, kdy je povinný v exekučním řízení povinen hradit náklady exekučního řízení lze těžko považovat za nespravedlivé. Navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně nedůvodné odmítnuto. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. září 2008 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/04/2008
Spisová značka:20 Cdo 1220/2008
ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1220.2008.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 předpisu č. 99/1963Sb.
§238 předpisu č. 99/1963Sb.
§239 předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02