ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1811.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1811/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného Ing. F. N., v době podání dovolání zastoupeného advokátem, proti povinné M K., zastoupené advokátem, pro 111.074,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 Nc 15830/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2008, č.j. 28 Co 579/2007-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 16. 7. 2007, č.j. 64 Nc 15830/2007-3, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 podle svého platebního rozkazu ze dne 2. 9. 1997, sp.zn. Ro 1056/97, k uspokojení pohledávky 20.405,- Kč, smluvní pokuty 90.669,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení 7.144,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařídil na majetek povinného exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.) a oprávněnému uložil nahradit do tří dnů od právní moci usnesení povinné náklady řízení ve výši 16.070,- Kč (výrok II.) a v téže lhůtě zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 6.650,- Kč. (výrok III.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výrocích II. a III. oprávněný dovoláním s odůvodněním, že s ohledem na to, že zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nezavinil, neměl odvolací soud náhradu nákladů „řízení odvolacího ani exekučního“ přiznat.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení ani o nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce ani o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu