ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2100.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2100/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., proti povinné M. H., pro částku 7.405,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 7361/2003, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 7. 2007, č. j. 12 Co 148/2007-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 5. 6. 2006, č. j. 42 Nc 7361/2003-15, okresní soud zastavil exekuci (výrok I.), k úhradě jejích nákladů k rukám soudního exekutora zavázal oprávněnou (výrok II.) a k rukám oprávněné povinnou (výrok III.). Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že k úhradě nákladů exekuce zavázal k rukám soudního exekutora naopak pouze povinnou a výrok III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Kromě toho zásadní právní význam – podle obsahu dovolání – přisuzuje otázce, zda lze povinného zavázat, aby „nahradil oprávněnému to, co on byl povinen uhradit předtím exekutorovi na jeho nákladech“; kromě toho se souzená věc dle názoru dovolatele týká „většího počtu osob (skupiny exekutorů).“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2008
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu