ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2188.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2188/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné F. T. B., zastoupené advokátem, proti povinné A. B., zastoupené advokátkou, pro 1 925 912,71 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 2689/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2006, č. j. 30 Co 440/2006-119, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 7. 2006, č. j. Nc 2689/2004-97, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, kterou nařídil svým usnesením ze dne 17. 5. 2004, č. j. Nc 2689/2004-42. Povinné dále uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 1 845,- Kč na účet právního zástupce oprávněné. Odvolací soud uzavřel, že důvody zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), nejsou dány, neboť oprávněná je ve věci aktivně legitimována. Původní postupník M. S. nezaplatil sjednanou úplatu za postoupení pohledávky v dohodnuté lhůtě, čímž na základě ujednání stran (odkládací podmínky) smlouva o postoupení pohledávky nenabyla účinnosti; A., a. s., v likvidaci (postupitel) tak mohla uzavřít novou smlouvu o postoupení pohledávky (smlouva ze dne 17. 12. 2003), na jejímž základě přešla pohledávka na oprávněnou.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. b) ve spojení s §238a odst. 1 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – namítá povinná, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) nesprávně posoudil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 17. 12. 2003 jako platný právní úkon a též chybně vyložil ujednání týkající se její platnosti a účinnosti. Má za to, že původní oprávněný (postupitel) – A. P., a. s., v likvidaci, nedodržel smluvní ustanovení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2003, uzavřené s M. S. (postupník), zejména její ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy v případě nezaplacení kterékoli ze splátek, a proto následně uzavřená smlouva o postoupení pohledávky je neplatná. A., a. s., v likvidaci, od smlouvy neodstoupila, čili nemohla platně uzavřít další smlouvu o postoupení téže pohledávky s oprávněnou (společností F. T., B.). V den uzavření této smlouvy, tj. dne 17. 12. 2003 navíc ještě prvnímu postupníkovi (M. S.) neuplynula lhůta k zaplacení pohledávky (měla skončit až 31. 8. 2004), proto původní právní vztah stále trval, čili i z tohoto důvodu nemohlo dojít k platnému převodu pohledávky. Zásadní právní význam spatřuje dovolatelka ve skutečnosti, že jí předestřené otázky nebyly dosud vyššími soudy řešeny. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatelka přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, jenž dovozuje z toho, že odvolací soud při rozhodování o zastavení exekuce nesprávně posoudil aktivní legitimaci oprávněné, dovolací soud posouzením uplatněných námitek k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, nedospěl.
I když dovolatelka zpochybnila (právní) závěr odvolacího soudu o aktivní legitimaci oprávněné k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), učinila tak pouze výhradami proti skutkovým zjištěním (svůj právní závěr o nedostatečné legitimaci oprávněné odvozuje z okolností, že smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi A., a. s., v likvidaci a oprávněnou je neplatná) a nesprávné právní posouzení věci namítá pouze jako důsledek vytýkaných pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Tyto a obdobné námitky však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu