ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2995.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2995/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné G. M. M., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. V., zastoupenému advokátem, pro 1.966,- Kč a 3.168,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 8555/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2007, č. j. 13 Co 508/2007-25, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 3. 2007, č. j. 17 Nc 8555/2006-16, kterým Okresní soud v Sokolově nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 8 C 74/99, a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 3. 2000, sp. zn. 8 C 74/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. 13 Co 733/99, k uspokojení pohledávky ve výši 1.966,- Kč s 19 % úroky z částky 1.966,- Kč od 3. 10. 2006 do zaplacení a dále s 19 % úroky z částky 16.666,- Kč od 29. 1. 1999 do 2. 10. 2006, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3.168,- Kč, a dále na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 11. 2003, č. j. 26 E 1010/2003-4, k uspokojení pohledávky ve výši 3.650,- Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci a jejím provedením pověřil, soudního exekutora. Odvolací soud konstatoval, že povinný v odvolání neuvedl žádné důvody, které by byly rozhodnými pro nařízení exekuce. Povinný byl k vymáhané povinnosti titulem zavázán společně s M. K. (povinnost vyplývající z usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 11. 2003, č. j. 26 E 1010/2003-4, je však výlučně jeho závazkem) a je věcí oprávněného, po kterém z povinných bude svůj nárok vymáhat. K dalším námitkám povinného uvedl, že soud při nařízení exekuce nezkoumá majetkové poměry povinného.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje z §238a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), kdy nařízení exekuce je dle jeho názoru v rozporu s dobrými mravy, protože povinný je „neustále obtěžován a dlužník Kukelka je v klidu“. Povinný shledává oprávněnou zaujatou vůči své osobě a dále popisuje svou sociální situaci a navrhuje, aby bylo napadené usnesení zrušeno.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce nemohou být – jak správně uvedl soud odvolací –nepříznivé majetkové a osobní poměry povinného.
Pokud jde o namítaný rozpor nařízení exekuce s dobrými mravy, Nejvyšší soud tuto otázku již několikrát ve svých rozhodnutích řešil. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněném pod č. 67/2003 v časopise Soudní judikatura, vyjádřil závěr (jež posléze užil v mnoha rozhodnutích dalších), že „z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoliv správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Při podání návrhu na nařízení exekuce však nejde o výkon práva ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., nýbrž o využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§251 o. s. ř.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně.“ Rozpor s dobrými mravy (jde o hmotněprávní institut) tedy úspěšně namítat ve vztahu k usnesení o nařízení exekuce, jež je institutem procesněprávním, nelze.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu