ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3347.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3347/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného K. T., proti povinnému P. M., pro 248.933,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 Nc 10707/2004, o dovolání soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 3. 2007, č. j. 23 Co 106/2006-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 15. 11. 2006, č.j. 12 Nc 10707/2004-59, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 10. 11. 2004 (výrok I.) a rozhodl, že předmětem exekuce nadále zůstávají pouze náklady exekuce (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. změnil tak, že oprávněnému uložil povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.735,-- Kč a povinnému uložil povinnost nahradit náklady exekuce v uvedené výši oprávněnému; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že soud prvního stupně odvoláním nedotčeným výrokem I. zastavil exekuci, čímž zaniklo pověření soudního exekutora, a ten již nemůže náklady exekuce vyčíslit svým příkazem k jejich úhradě. Soud, který rozhoduje o zastavení exekuce, je povinen zároveň rozhodnout také o jejích nákladech.
Usnesení odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním. Namítá, že plnění povinného je plněním v exekuci, a proto neměla být výše jeho odměny soudem určena podle §11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu