ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3365.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3365/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného C. ú. B., proti povinnému M. A., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného V. A., pro 1.711.467,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 E 2341/2000, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 11. 2002, č.j. 13 E 2341/2000-35, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2006, č.j. 26 Co 427/2003-87, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 11. 2002, č.j. 13 E 2341/2000-35, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2006, č.j. 26 Co 427/2003-87, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ve výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek změnil a jinak potvrdil usnesení ze dne 26. 11. 2002, č.j. 13 E 2341/2000-35, jímž Okresní soud ve Zlíně nařídil podle platebních výměrů C. ú. B. - dálnice ze dne 1. 11. 1995, č.j. 29-2314/CD/95, č.j. 29-2315/CD/95, č.j. 29-2316/CD/95, č.j. 29-2317/CD/95, č.j. 29-2318/CD/95, ve spojení s rozhodnutím O. c. ú. B. ze dne 13. 12. 1995, zn. 01-4240/95, k uspokojení pohledávky 1.711.467,- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí v katastrálním území a obci S., a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny, zejména uzavřel, že podkladové platební výměry byly vydány k tomu oprávněným orgánem, jsou materiálně vykonatelné a netrpí vadami, které by způsobovaly jejich nicotnost.
Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu a výslovně i rozhodnutí soudu prvního stupně „v plném rozsahu“ dovoláním (hodnoceno podle obsahu však dovolání směřuje pouze proti výrokům ve věci samé). Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“, namítá, že platební výměry jsou neúčinné a nevykonatelné, protože nesplňují požadavky na obsahové náležitosti správního rozhodnutí podle ustanovení §47 odst. 2 a 3 „správního řádu,“ takže „projev vůle vykonavatele veřejné správy nebyl učiněn v předepsané formě.“ V jejich výrocích chybí odkazy na „zákon o dani z přidané hodnoty a zákon o spotřební dani,“ podle kterých bylo rozhodováno, a neurčitý právní pojem „celní dluh“ je nedostatečně vymezen pouze uvedením částek rozložených „na části SPD a DPH.“ V odůvodněních jsou uvedeny jen hodnoty pro výpočet spotřební daně, základ daně z přidané hodnoty a sazba daně schází. Základním nedostatkem platebních výměrů je chybné označení rozhodujícího orgánu; C. ú. B. - dálnice, právní referát L., nemá právní subjektivitu. Rozhodnutí jsou podepsána bez uvedení jména, příjmení a funkce podepisující osoby a jsou opatřena chybným razítkem. Dovolatel zdůrazňuje, že celní úřad nespravedlivě a zcela formálně vyměřil celní dluh řidiči namísto skutečného viníka a poukazuje na nálezy Ústavního soudu, podle nichž má nalézání práva směřovat k řešení spravedlivému. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Usnesení soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání, pokud směřuje proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 11. 2002, č.j. 13 E 2341/2000-35, podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod č. 45).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Otázky, které dovolatel nabídl k přezkumu, znaky uvedené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. nesplňují. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při jejich posuzování uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Požadavky na náležitosti exekučních titulů vyplývají z těch právních předpisů, na jejichž základě byly vydány. V souzené věci se jedná o zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění účinném do 30. 6. 2000 (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“, srov. §320 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona ve znění účinném do 30. 6. 1997, dále jen „zákon č. 13/1993 Sb.“), konkrétně ustanovení §47 tohoto zákona.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1280/2003, dovodil, že nicotnost či neúčinnost správního aktu nezpůsobuje kterákoli jeho vada, ale že je nutno přihlížet ke kvalitě jednotlivých nedostatků. Pouze závažné, kvalifikované nedostatky mají za následek nicotnost správního aktu, zatímco vady menší vážnosti ji nezpůsobují. S ohledem na požadavek právní jistoty se tudíž uplatňuje zásada presumpce správnosti aktů, podle níž jsou tyto akty považovány za bezvadné, tedy mající právní účinky, dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/1999 pod č. 9, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2/2000 pod č. 11, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2084/2005).
Z uvedeného vyplývá, že absence některé z náležitostí požadovaných pro rozhodnutí ustanovením §47 zákona č. 71/1967 Sb. může způsobit jeho nicotnost či neúčinnost, jen jde-li o vadu zásadní. Takovou však není neuvedení odkazu na hmotněprávní ustanovení, podle nichž byly stanoveny dílčí částky, z nichž sestává celková ukládaná povinnost k plnění, ani vytýkané nedostatky v odůvodnění platebních výměrů. Ve výrocích všech platebních výměrů je uveden odkaz na ustanovení §240 odst. 1 a odst. 3 písm. d) zákona č. 13/1993 Sb., podle nichž bylo rozhodnuto, zcela určitě a přesně je uvedena celková částka i lhůta k jejímu zaplacení. V rozhodnutí je označen celní úřad, který rozhodnutí vydal (vadou způsobující nulitu rozhodnutí není uvedení vyřizujícího pracoviště); nepřípadná je námitka nedostatku jeho způsobilosti mít práva a povinnosti, podstatné totiž je, že správní orgán rozhodl v mezích své pravomoci a jejich překročení dovolatel nenamítá. Oporu ve spise nemají námitky, že rozhodnutí je opatřeno chybným úředním razítkem a že je podepsáno bez uvedení jména, příjmení a funkce podepisující osoby. Lze uzavřít, že dovolatelem vytýkané nedostatky vykonávaných platebních výměrů nejsou s to založit nicotnost a zpochybnit jejich materiální vykonatelnost.
Námitky, že celní dluh neměl být povinnému vyměřen, směřují proti věcné správnosti exekučních titulů. Je však výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, nelze přihlédnout ani k (případným) vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62). Ostatně soud mimo rámec správního soudnictví věcnou správnost správního aktu není oprávněn zkoumat (srov. výše uvedené rozsudky Nejvyššího soudu).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 2, věty první, a odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu