ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4297.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4297/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Č. P., s.r.o., proti povinné M. Č., pro částku 15.135,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 46 Nc 4429/2003, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci z 25. 5. 2007, č. j. 40 Co 650/2007-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené části, tj. ve výroku o nákladech exekuce) potvrdil usnesení z 26. 2. 2007, č. j. 46 Nc 4429/2003-61, jímž okresní soud exekuci zastavil a k úhradě jejích nákladů k rukám soudního exekutora zavázal povinnou.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním (zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda soud může povinného /nikoli tedy oprávněného/ zavázat k úhradě nákladů exekuce, i když ta byla zastavena podle §268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci – aniž tento dovolací důvod ohlašuje alespoň uvedením ustanovení občanského soudního řádu – spatřuje v právním názoru odvolacího soudu, že při zastavení exekuce je oprávněný ve smyslu ustanovení §89 zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“) povinen hradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce jen v případě jeho procesního zavinění (jež ovšem v souzené věci dáno nebylo).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu