ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4845.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4845/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. M., proti povinnému J. Z., za účasti manželky povinného Ing. J. Z., obou zastoupeným advokátem, pro 244 649,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 E 1/2005, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2006, č. j. 20 Co 317/2006-57, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 11. 2005, č. j. 10 E 1/2005-21, kterým okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 23. 10. 2001, č. j. 10 C 68/2000-27, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 244 649,- Kč s příslušenstvím a pro náklady předcházejícího řízení výkon rozhodnutí prodejem ve výroku uvedených nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, že exekuční titul je vykonatelný a že v řízení o výkon rozhodnutí již soud nemůže přezkoumávat, zda v nalézacím řízení byly dány podmínky pro ustanovení opatrovníka účastníku řízení.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a a §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – povinný a jeho manželka namítají, že se odvolací soud nevypořádal s jimi uplatněnými odvolacími námitkami, a to námitkou promlčení a námitkou nevhodného způsobu výkonu rozhodnutí. A protože obchodní zákoník výslovně neřeší „promlčení výkonu přisouzeného práva“, pokládají řešení této otázky za zásadně právně významné. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný a jeho manželka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesli, však jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Odvolací soud se sice uplatněnými odvolacími námitky výslovně nezabýval a pouze vyhodnotil, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, soudní praxe je však při posuzování otázky promlčení vymáhané pohledávky i otázky vhodnosti navrženého způsobu výkonu rozhodnutí ustálena. V prvním případě tak, že při nařízení výkonu rozhodnutí se soud promlčením vymáhané pohledávky nezabývá, námitka promlčení je relevantní a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. l písm. h) o. s. ř. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21 na str. 187/525). Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, lze připustit, aby soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi práva, pozbylo způsobilosti být titulem (uplatnil se zde argument, že nařízení výkonu, který by bylo třeba ihned zastavit /byť i bez návrhu/, „neodpovídá zákonu,“ srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L., P. 2004, str. 307); o takový případ však v souzené věci nejde.
Pokud jde o vhodnost navrhovaného způsobu výkonu rozhodnutí, nelze při jeho nařízení po oprávněném požadovat, aby dokládal, že navržený způsob výkonu je způsobem vhodným; naopak je na povinném, aby tvrdil a prokázal, že je způsobem nevhodným; může tak učinit v odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 339/2002) nebo návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004 pod č. 38). Přitom případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, je-li navržen výkon rozhodnutí jejich prodejem, je podle ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu; jeho zjištění samo o sobě postup podle tohoto ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, resp. nařízení výkonu rozhodnutí jiným vhodným způsobem) neodůvodňuje, neboť soud musí současně uvážit, zda je možné vůbec nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem, který nejen povede k naplnění účelu výkonu, nýbrž i v přiměřené době (viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR „ Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, ze dne 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21).
Povinný a jeho manželka v odvolání sice uvedli, že namísto výkonu rozhodnutí prodejem jejich nemovitostí lze vést výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, které patří „firmě, která předmětnou zakázku objednala“, takováto obecná tvrzení však nemohou být důvodem k přezkumu vhodnosti navrhovaného způsobu výkonu rozhodnutí.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b, odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému náklady tohoto řízení , na jejich náhradu by měl jinak právo (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, věty první, §224 odst. l a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu